NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > číslo 14 / 2001 > Pastýři pískají a práskají bičem aneb ovčáci, pastevci, honáci a pataři

Pastýři pískají a práskají bičem aneb ovčáci, pastevci, honáci a pataři

Sdílejte článek s přáteli

Co říkají hvězdy o vašem zvířecím mazlíčku

Když jsem se kdysi po přečtení štosu zakázaných rodokapsů dozvěděl, že cowboy je prakticky totéž, co na vsi u mé babičky děvečka od krav, odmítal jsem vzít tuto skutečnost na vědomí. Pravda, oba sice pracují u krav, říkal jsem si, ale přece jen tady jde o něco jiného, než jsou kolty tasené křížem a cesta do kravína na kole. Děvečka přeci kydá a dojí, zatímco cowboy cválá a nad hlavou točí lasem. Děvečka tudíž nikdy nemůže se státi cowgirl.

O dvacet let později jsem se snažil přijít na to, jaký je rozdíl mezi psem ovčáckým, pasteveckým, pastýřským, horským a honáckým, respektive jak správně do češtiny přeložit a používat jména schaferhund, berger, sheepdog, mountin dog, bouvier nebo heeler, a podle čeho poznat, zda "owczarek" nebo "ovčarka" jsou či nejsou "ovčáci". Nejbližším vodítkem se jevila nomenklatura FCI, ale i tady se zdálo, že na účasti podhalaňáka či slovenského čuvače ve skupině ovčáků spolu s bearded kolií, bobtailem či kolií není něco úpině v pořádku. Zvláště když třeba kavkazák nebo pyrenejský horský pes byli (a jsou) v podskupině horských molossoidních neboli dogovitých psů.

Klíčem pro tyto případy nebyla jména či dostatek vhodných slov v té které řeči, ale dvě jiné okolnosti:

1. příslušnost k vývojové skupině či linii

2. způsob práce či použití

Nešlo o zjištění zdaleka objevné. Pozorný čtenář Brehma se mohl již o sto let dříve i v češtině dozvědět, v čem spočívá rozdíl mezi psem ovčáckým a psem pastýřským (dnes říkáme pasteveckým): "Bylo zapotřebí psů, kteří by bránili ovce - to byli psi pastýřští; nebylo zapotřebí psů," píše o evropských poměrech 16. století, "kteří by stádo ovcí vedli a zabraňovali ovcím vstupovati do osetých polí." Stejného názoru byl i legendární "tvůrce" německého ovčáka, rytmistr von Stephanitz, který v článku "Der deutsche Schaferhund" z 20. let minulého století říká: "Nebylo zapotřebí, aby pes vzdaloval stádo od osetého pole. Aby stádo drželo pohromadě, to obstarával pasák, jak vidíme ještě dnes na Slovensku a ve Španělích, kde pastýři pískají a práskají bičem, ovce hlídají."

Psi u ovcí tedy měli dvě hlavní funkce, dva odlišné úkoly, přičemž

PASTEVEČTÍ PSI

případně psi salašničtí, měli na starosti hlídání či sťrážení stáda, což bylo jejich historicky původním úkolem. Pastevec, pastýř, pasák, ovčák (nebo bača) sám vedl velké stádo na pastvu, a tam je také sám při pasení ovládal, udržoval pohromadě, usměrňoval. Psi - co možná největší, tedy nejlépe dogovití - bývali uvázáni na řetěze u kolíku zaraženého do země a více méně nečinně čekali, až stádu bude hrozit nebezpečí od nějaké šelmy - rysa, vlka nebo medvěda. Teprve pak byli vypuštěni, aby zakročili. O stádo samotné se tito psi nestarali a nikdo to po nich ani nechtěl. Důraz byl kladen na jejich odolnost, sílu a neohroženost. Podle místních podmínek byli - jako například v antickém Římě - upřednostňováni psi bíle zbarvení.

OVČÁCI

se stádem pracovali. Tato činnost je - alespoň v evropských podmínkách - historicky mladší, její potřeba vznikla až v době, kdy se stáda stávala početnější, tedy v průběhu 16. až 17. století. Jak podotýká na adresu ovčáckých psů Brehm: "Co by byl také měl dříve hlídací pes na starosti, když nebylo co hlídati!" Ovčáčtí psi se objevují tehdy a na těch místech, kde pastevec už nemohl sám ani se svými pomocníky na ovládnutí stáda stačit. V některých částech světa k tomu docházelo již v prehistorických dobách, souběžně s domestikací ovcí. Proto jsou také tyto dva živočišné druhy, ovce a pes, nacházeny vždy spolu a patří k prvním zdomácnělým zvířatům světa.

Ovčácký pes stádo vyvádí z ohrady, obíhá při přesunu i na pastvě, shání zbloudilé či pomalejší kusy, provádí zúženými místy, přes můstky, navádí na cestu atd. Vyznačuje se mimořádnou pohyblivostí, vytrvalostí a inteligencí; pracuje sice na povely ovčáckého mistra, ale většinu situací řeší samostatně.

HONÁČTÍ PSI

Honák je v češtině také jiný výraz pro kovboje, v souvislosti se psy se však v češtině příliš nepoužívá. Je jakýmsi jemnějším označením pro psy "dobytkářské", bouviery. Tito psi provázeli stáda dobytka při cestách na trh, v římských časech usměrňovali stáda, která provázela vojska jako živá zásobárna. Práci jim vzalo zavedení a rozšíření železnice. Jejich pracovní (nikoli vývojovou) obdobou u protinožců jsou tzv. heeleři, australští honáčtí psi, nazývaní podle zvyku usměrňovat a řídit jednotlivé kusy dobytka kousáním "do pat" (heels). Nejtypičtějším evropským honákem je rotvajler.

Sdílejte článek s přáteli

:: ZOBRAZTE INZERÁTY
z rubriky Psi - různé, z dalších rubrik...

:: VLOŽTE REKLAMU
Jen my Vám zajistíme DOKONALOU reklamní plochu pro Vaši firmu, pro Vaše výrobky, pro Vaše služby...
INTERNET – NOVINY – ČASOPISY – TELETEXT TV NOVA

:: DOPORUČTE ČLÁNEK EMAILEM

:: VYTISKNĚTE SI TENTO ČLÁNEK

:: DALŠÍ ČLÁNKY Z TÉMATIKY: Psi

:: SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
• Šéf při vší snaze neotěhotní IV. (číslo 14 / 2001)
• Pokládají nás snad psi za bohy? (číslo 14 / 2001)
• Rok se Štěnětem (číslo 14 / 2001)
• Dostihy chrtů (číslo 13 / 2001)
• O tom, že nejen láska prochází žaludkem: Hladový CACIB (číslo 13 / 2001)

VYDÁNÍ ČASOPISU:

Auditovaná návštěvnost

Planeta zvířat k dostání ve slovenském jazyce také po celém Slovensku