NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > březen 2004 > Pár postřehů z chovu velkých plemen [1. strana ze 4 stran]

Pár postřehů z chovu velkých plemen

Co říkají hvězdy o vašem zvířecím mazlíčku

Během několika posledních let vzrůstá obliba velkých plemen, která ještě v minulosti nebyla příliš četná. Ovšem taková plemena si pořizují i lidé, kteří nemají se psy žádné nebo jen minimální zkušenosti. Není to jen o znalosti výchovy a výcviku, důležité je rovněž znát správnou výživu a dalších specifické potřeby psů.

Pokračování z Planety zvířat č. 2/2004
Současná doba je hektická a přináší kromě významného technického pokroku a zvyšující se životní úrovně také značná negativa: stres, přepracování a nedostatek kvalitních lidských vztahů. Mnoho lidí řeší tyto problémy, dalo by se říci, "návratem k přírodě", pořízením si kamaráda - psa. Přítele, od kterého se očekává, že bude naplňovat naše potřeby beze zbytku. Tvora, který pro nás bude mít vždy připravený "úsměv", náladu, který ochrání naše obydlí a nikdy nás nezklame. Vyvstává však otázka, jestli i my lidé jsme schopni naplnit jeho představu o ideálním majiteli, nebo alespoň zajistit jeho základní potřeby a požadavky.
Smyslem dodržování zásad chovu je vytvoření welfare (životní pohody), aby si i psi mohli "říci", že i my jsme jejich nejlepšími přáteli. Nabízíme vám postřehy ze dvou chovatelských stanic, které by měly objasnit některá specifika z chovu velkých plemen a upozornit na problémy, které se u těchto konkrétních plemen mohou vyskytovat.

Irský vlkodav

(Toto plemeno jsme vám podrobně představili v Planetě zvířat č. 13/2003, pozn. redakce.)
Irský vlkodav, který je největším plemenem ze skupiny chrtů a ze psů vůbec, prošel dlouhodobým vývojem. Z původní skupiny chrtovitých psů jihovýchodní Evropou, druhotně africkým kontinentem zpět do Evropy, mj. na území dnešního Irska. Keltové, kteří osídlili Británii už ve 4. století př. n. l., byli známi především jako výborní lovci, kteří k této činnosti potřebovali rychlé, odolné, dravé, ale současně i plně ovladatelné psí pomocníky. Docházelo tedy k záměrnému křížení chrtovitých plemen (rychlost) a dogovitých plemen (síla).
Irský vlkodav nebyl příliš četným plemenem a vlastnit ho bylo výsadou urozených. Pro srovnání, jak byl v minulosti ceněn, poslouží příměr z roku 930, kdy Irský vlkodav stál podle sbírky zákonů keltského krále Howela 240 pencí, ovce 21 pencí a kůň 60 – 120 pencí.
V průběhu stovek let vývoje Irského vlkodava byla období, kdy bylo toto plemeno zcela na pokraji vyhynutí a tehdy bylo nutné opětovně "přilévat krev" jiných plemen. Po letech usilovné chovatelské práce byl v roce 1866 předložen standard plemene, který v podstatě s mírnými odchylkami platí dodnes. Do Čech byl první vlkodav dovezen v roce 1975.
V současné době se chovatelé Irských vlkodavů celosvětově potýkají s problémy - vážnými nemocemi, kterými je bohužel toto plemeno zatíženo. A na ně navazující krátkověkost...
Ale i přes tyto smutné okolnosti narůstá zájem o tohoto skvělého, obrovského čtyřnohého aristokrata.
Pro svou přátelskou povahu je v současnosti využíván zejména jako rodinný pes,společník lidí, kteří touží mít velkého nekonfliktního psa, kterého se nebudou bát kamkoliv vzít. K nejdůležitějším krokům ke šťastnému společnému soužití psa a člověka patří zejména výběr štěněte, výchova, výživa, krmení a péče o zdraví.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA