NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > březen 2005 > Tibetští teriéři - malí lidé [1. strana ze 2 stran]

Tibetští teriéři - malí lidé

Žít se psy je velká radost. To mi jistě potvrdí každý majitel psa. A když je to navíc takový slunečný pes jako tibetský teriér, máte dny vyplněné jen veselostí, pohodou a špatnou náladu domu přinese jen člověk. Když se pak rozhodnete pro odchov štěňátek, máte tu radost v několikerém vydání. A rázem máte byt plný malých lidí, jak Tibeťani těmto psíkům říkají.

Ale od začátku. Nebudu vás obtěžovat tím, jak zařadit fenku do chovu, to má každé plemeno trochu odlišné. Jak vybrat správného ženicha – to je oříšek, ale u nás hledíme zejména na zdraví a povahu štěňat, a to by mělo být vodítkem pro každého. My vybrali taťku ověřeného v chovu, který ale bydlí skoro 700 km daleko. To nás nezaslavilo. Majitelé pejska jsou skvělí lidé a nejen, že jsme získali nové přátele, kteří jsou nadšenci do plemene, ale také jsme si u nich udělali takovou malou dovolenou a poznali další příjemné lidi.

A pak už přišlo čekání, zda naše cesta nebylo opravdu jen výletem. Samozřejmě jsme nevydrželi a vyrazili jsme na ultrazvuk. Super, mimina budou!

S blížícím porodem u nás vrcholily i přípravy na něj. Každý večer před spaním jsem pročítala knihy a sledovala naší Utku. Asi tři dny před porodem, začala být velmi neklidná. Téměř dvě noci jsme probděly a jednou přes den vylekala i mou maminu. Já lítla z práce a pak jsme spolu prospaly odpoledne u televize. Nakonec si dala říct a porodila nám dvě mimina – pejska a fenku. Sice jsme čekali víc, ale příroda si to dělá po svém. Celý porod si Utinka opatřila sama, nám ukázala až očištěné štěňátko. Vůbec nestála o to, abychom se ji do toho pletli. Štěňata byla naprosto v pohodě, hned se přisála a začala se krmit.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA