NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > červenec 2005 > Fraktura [2. strana ze 2 stran]

Fraktura

Na našem pracovišti ošetřujeme přes 90 % zlomenin chirurgicky. Jedná se o pacienty velikosti jednokilogramového yorkšíra až po sedmdesátikilovou dogu. Chirurgické ošetření fraktury má celou řadu výhod. Tou hlavní je velice časný návrat končetiny do původní funkce. I při komplikovaných frakturách používá pacient končetinu již několik málo dní po operaci, za předpokladu, že je zlomenina dostatečně stabilizována. Používáme dva způsoby fixace končetin: externí (vnější) a interní (vnitřní) fixaci v závislosti na typu fraktury, povaze pacienta, ochotě majitele ke spolupráci a s ohledem na finanční náklady. Dříve jsme nejčastěji ošetřovali zlomeniny vnitřní rigidní fixací, to znamená pomocí chirurgických dlah a šroubů, případně různých hřebů, chirurgických drátů, které se po repozici fraktury aplikují respektive do kosti a převezmou její nosnou funkci. Samotná kost pod dlahou může srůstat, při čemž dbáme na přímý kontakt kosti v oblasti lomu, aby docházelo k rychlému a stabilnímu spojení. Tato metoda vyžaduje extrémně kvalitní materiály a aseptické podmínky při operaci, implantáty jsou poměrně drahé. Často je po zhojení zlomeniny nutná druhá operace pro odstranění implantátů. Výsledky jsou ovšem při správném provedení excelentní, pacienti končetinu používají často již několik málo dní po operaci a mohou se pohybovat bez obvazů či jiných fixačních pomůcek. V některých případech ponecháváme implantáty doživotně.

V poslední době stále častěji řešíme zvláště tříštivé fraktury pomocí vnějších skeletních fixátorů (ESF). Principem externí fixace je, že se váha přenáší přes konstrukci hřebů a spojek, které tvoří jakýsi vnější "rám” a drží zlomeninu v pozici. Síla působící na kost v zátěži "obchází” zlomeninu přes ESF, což umožňuje hojení i těch nejtříštivějších fraktur. U původně otevřených zlomenin, u kterých kvůli infekci nemůžeme implantovat ploténku a šrouby, máme možnost pomocí fixátoru nejen frakturu stabilizovat, ale také průběžně ošetřovat ránu. Nevýhodou ESF je nutnost převazů samotné konstrukce, případně se aplikuje zvířeti ochraný límec, aby si fixátor neokusovalo. Náklady na operaci jsou v případě externí fixace s použitím akrylátových spojů o něco nižší než při využití interní fixace, na druhou stranu je nutné kočetinu více kontrolovat a převazovat. Stejně jako u vnitřní fixace zatěžuje zvíře končetinu již několik málo dní po operaci, což je extrémně prospěšné s ohledem na hybnost kloubů a funkci svalů a šlach končetiny. Kontrolní rentgeny provádíme při použití interních i externích fixací v odstupu 4 týdnů. Ve Vašem případě rozhodně doporučuji kontrolní rentgenové vyšetření co nejdříve. Pravděpodobně je fraktura nestabilní, nesrůstá a bude nutné použít některou z jmenovaných metod. Pro tento účel doporučuji obrátit se na specializované pracoviště, které má odpovídající technické zázemí (aseptický sál, inhalační anestézii, adekvátní instrumentarium) a kde se rutinně tato poranění řeší. Kvalita technického provedení je rozhodující pro budoucí funkci končetiny. Chybně provedené ošetření může v extrémním případě končit amputací!

MVDr. Jan Hnízdo

Animal Clinic

http://www.animalclinic.cz

Sdílejte článek s přáteli