NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > říjen 2005 > Sova králičí v ZOO Plzeň [1. strana ze 2 stran]

Sova králičí v ZOO Plzeň

Co říkají hvězdy o vašem zvířecím mazlíčku

Ani v plzeňské zoo nechybějí fascinující noční lovci mezi ptáky – zástupci řádu sov. Setkáte se zde například s trojicí druhů na půdě starobylého statku Lüftnerka – výrem velkým, sovou pálenou a sýčkem obecným. Ve voliérách v lesoparku pak žijí například puštík obecný a kalous ušatý. Zoo v Plzni měla dokonce po několik let ve znaku jeden druh sovy, jejíž chov ji velmi proslavil, a to sovici sněžní. V současnosti poutá velkou pozornost zejména dětských návštěvníků i oblibu tzv. adoptivních rodičů, roztomilá drobná sova králičí, kterou plzeňská zoo již rozmnožila a chová ji v expozici v sousedství lam a nandu v jihoamerické (neotropické) části areálu. Pár byl přivezen v roce 2002 a již v roce 2003 se vylíhla první mláďata, žel tehdy bez odchovu.

Sova králičí se vzdáleně podobá sýčkovi, má však dlouhé neopeřené nohy. Běhá dobře po zemi, přes den se skrývá v hlodavčích norách. Živí se hmyzem, hlodavci, ještěrkami a žábami. Hnízdo vystlané trávou mívá někdy až 3 m hluboko v zemi. Snáší do něj až 9 vajec. Pár žije celoročně spolu. Žije ve stepích od Britské Kolumbie a Iowy po Argentinu. V plzeňské zoo se v roce 2004 poprvé v rámci zoo České republiky podařil odchov (aspoň podle nám dostupných údajů), o kterém blíže hovoří na dalších řádcích jeho přímá aktérka, chovatelka exotických ptáků, Lenka Václavová:
Sova králičí (Athene cunicularia), někdy také sýček králičí, patří k nejmenším sovám na světě. Dosahuje velikosti v rozmezí 19 - 20 cm a váhy mezi 145 až 250 gramy. Jejím domovem jsou rozsáhlé stepi mírného pásma, rozkládající se v Severní a Jižní Americe. Pro nedostatek stromů, kde by mohly být dutiny, klade vejce do podzemních nor, které si sama vyhrabává. Populace sov králičích není ve volné přírodě ohrožena, i když jejich početnost se snižuje. V evropských chovech jsou sovy králičí vzácností, a proto je jejich úspěšný odchov jedinečnou událostí.
Sedmnáctý březen roku 2004 byl pro nás den s velkým D. Následující období vyplnila spousta nových poznatků a praktických zkušeností. O sovičku, kterou jsme s kolegyní Mirkou pojmenovaly Kulíšek, jsme pečovaly od druhého dne. Dostat se z počátečních 12 gramů na stabilní váhu okolo 140 gramů nám trvalo více než čtyřicet dnů. K dosažení plné samostatnosti bylo zapotřebí čtyřiceti šesti dnů.
Sovičku jsme v počátečních osmnácti dnech krmily během celého dne ve dvouhodinových intervalech s večerní pauzou.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA