NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > říjen 2005 > Babí léto aneb práce kam se podíváš [1. strana ze 2 stran]

Babí léto aneb práce kam se podíváš

Zvířecí horoskop pro vašeho čtyřnohého mazlíčka

Konec léta a první podzimní dny nám snad chtěly vynahradit nevlídné prázdninové počasí letošního roku. Přes den na obloze převážně svítilo sluníčko a poměrně vysoké teploty se promítaly i do večerních hodin. A právě na teplé vlahé večery netrpělivě čekali netopýři hvízdaví a rezaví, kteří se v tomto období přesouvají z letních kolonií na kolonie zimní a přitom se sem tam zastaví v korunách stromů vyhřátých velkoměst. Jedná se o krátkodobou, až dočasnou záležitost, která bohužel nám, hasičům a některým obyvatelům města příliš velkou radost nedělá. Dost často totiž netopýři lovící hmyz pod lampami veřejného osvětlení či na rozsvícených chodbách obytných domů zalétnou otevřeným oknem i do nějakého toho pokoje, kanceláře či jiných prostor. To potom za takového pěkného, teplého večera vstáváte asi tak 5x po hodině za noc, abyste jel hysterickým lidem vyhnat netopýra z ložnice. Přitom je to problém, na který vždy preventivně a opakovaně upozorňujeme, ale to víte, každý má většinou svůj rozum, našich pokynů nedbá, a pak zbytečně stresuje netopýry či budí slušné lidi.

Největším paradoxem však byl případ jednoho plzeňského rádia, kde redaktor, který vysílal zprávy o tom, že je třeba si dávat pozor při nočním větrání, pak nechal v pátek večer otevřené okno u kanceláří kde pracoval. V pondělí ráno ho tam čekalo zhruba 250 netopýrů hvízdavých, kteří obsadili naprosto všechny štěrbiny a dokonce i plastové lišty mezi jednotlivými skleněnými přepážkami v místnosti. Celkem 5 hodin trvalo nám a údržbáři, než se podařilo nezvané hosty pochytat a vypustit. Na své si přišel i montér skleněných příček, který musel dělící stěny kompletně rozebrat a netopýry z hladkých lišt vyprostit. Ale nejen netopýři nás zaměstnávali. Přes den jsme finišovali na ohradě pro srnčí a černou zvěř, kterou stavíme v jednom lesním komplexu nedaleko Plzně. Na stanici pro změnu probíhala rekonstrukce malých voliér, obnova nátěrů kovových i dřevěných částí a přibyl i další dvě menší plochy zámkové dlažby. Za chvilku bude zima, dny se krátí, a tak ještě honem, honem než nám počasí a tma práci venku zkomplikují.

Celková rekonstrukce 50 let starého hnízda čápa bílého v Nýrsku.

Po zrušení okresních úřadů a vzniku úřadů krajských jsme i my rozšířili svoji působnost a začali zasahovat i na místech v minulosti mimo náš resort. Jedním takovým místem bylo i město Nýrsko v bývalém Klatovském okrese. Zde zhruba na 16 m vysokém cihlovém komíně u obydleného domečku bývalé kompresní stanice se naklánělo 50 let staré hnízdo čápa bílého. Jeho velikost, hmotnost a rozměry dosahovaly děsivých parametrů. Všichni zúčastnění, včetně majitele domečku dobře věděli, že pokud hnízdo spadne dolů, tak to odnese nejen střecha, ale hrozilo, že propadne až do sklepa. Jenže, aby to bylo ještě složitější, tak komín neměl stupačky a žádná technika k němu nezajela. Zepředu malý dvorek s chatrným přejezdem přes hluboký příkop před vraty a z druhé strany domu 500 m široká zcela podmáčená louka. Spolu s místními profesionálními hasiči jsme již několik let řešili jednotlivé varianty, ale vždy vše ztroskotalo na nepřístupnosti okolního terénu. V jeden okamžik to vypadalo už na práci z lana vrtulníku, ale to bychom zase rozmetali střechy sousedních budov, a tak vznikl relativně neřešitelný stav. Naštěstí nás napadlo použít menší 2,5t plošinu (ruku) na přívěsném podvozku za osobní automobil. Devatenáct metrů výsuvnou plošinu jsme dotáhli až na určené místo- na dvůr před dům. Ze dvora jsme chtěli sáhnout přes střechu a dostat se až k hnízdu, ale 3 m nás dělili od okraje hnízda. Nezbylo tedy nic jiného, než dostat plošinu přes podmáčenou louku sousedního pozemku. Celkem dvě hodiny nám trvalo než jsme za pomocí navijáku z NISSANA kolegy, prken a podlážek dostrkali plošinu pod komín. Z tohoto místa už na hnízdo hravě dosáhla a tak kolega Václav Kural polní lopatkou opatrně celé hnízdo rozboural. Hnízdní materiál jsme pak navozili na valník přistaveného traktoru a musím říci, že toho byla pěkná fůra. Vyčistili jsme okapy, na komín následně umístili nový hnízdní rošt s imitací nízkého rozestavěného hnízda a opět složitě dostali plošinu zpět za auto na silnici. Až příští rok čápi přiletí, tak budou moci bez problémů a obav, všech zúčastněných, spokojeně zahnízdit. I my jsme byli spokojení, jelikož jsme dokázali zrealizovat to, na čem si ostatní několik let úspěšně lámali zuby. No ono není divu, vždyť to byla za dobu naší 14leté činnosti minimálně stá rekonstrukce čapího hnízda.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA