NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > listopad 2005 > Je náš pes alergik? [1. strana ze 2 stran]

Je náš pes alergik?

Máme čtyřletou fenu bígla a už skoro rok se drbe. Začalo to loni v létě. Nyní už má na sobě místa skoro bez srsti, rozlízané tlapky a zapáchají jí uši. Zkusili jsme celou řadu hypoalergenních šamponů, jednou už měla i antibiotika, po kterých to trochu přešlo. Odblešujeme ji také pravidelně. V zimě se zdálo, že se toho zbaví, ale postupně se to začalo zase horšit. Náš veterinář nám doporučuje zkusit kortikoidy, ale víme, že mají vedlejší účinky. Je nám jí strašně líto, protože drbáním tráví opravdu většinu dne a nedokážeme už odvést její pozornost. Není ještě jiná možnost, jak drbání zmírnit?

Potíže s pruritem (svěděním) řešíme v současné době velmi často. Příčin, proč se může pes drbat, je celá řada. Dlouhodobé svědění nereagující na běžnou léčbu bývá způsobováno nadměrnou reakcí imunitního systému, tzv. alergií nebo atopií. Pro rozlišení těchto dvou stavů je důležitý popis průběhu onemocnění majitelem, hlavně zda pozoruje během roku zlepšení. Alergie způsobuje stejné drbání po celý rok, u atopie lze rozeznat tzv. sezónnost. Onemocnění se objevuje zjara, v létě vrcholí a na podzim začnou příznaky opět odeznívat. Mezi nejvíce postižená místa patří slabiny, podpaží a boky. Srst bývá od drbání ulámaná, na kůži jsou zarudlé svědící pupínky, z nichž po prasknutí vytéká čirá tekutina. Nezřídka nacházíme i záněty spojivek a vnějších zvukovodů.
Píšete, že v zimě se drbání zmírnilo. To ukazuje spíš na atopii, nebo-li alergickou inhalační dermatitidu. Jedná se o reakci na alergen. Tím bývají nejčastěji pyly z prostředí, které zvíře vdechne nebo se dostanou do kontaktu s jeho kůží. Při každém kontaktu s malou dávkou alergenu se pomnoží bílé krvinky, které se účastní obranné reakce a namnoží se protilátky ze skupiny imunoglobulínů, hlavně imunoglobulíny třídy E (IgE). Toto období hromadění protilátek a specifického typu bílých krvinek se nazývá senzibilizace. Může trvat několik dnů až několik let. Jakmile množství protilátek dosáhne určitého prahu, při dalším setkání s alergenem nedojde jenom k jejich pomnožení, ale tyto protilátky se navážou jedním koncem na alergen, druhým koncem na buňky v kůži, čímž indukují prasknutí těchto buněk. Z jejich nitra se do okolí dostanou četné působky, které způsobí lokální zánět a svědění. Tento děj se opakuje při každém dalším setkání s alergenem. Neustálým drbáním si zvíře samo poškozuje kůži a napomáhá tím k šíření zánětu. Jestliže pomine působení alergenu, např. odkvetou trávy a zvíře nemá v zimě kontakt s pyly, svědění se zmírní a po vyléčení poškození kůže způsobené vlastním drbáním je zcela bez problémů. Jakmile však přijde do kontaktu s alergenem, reakce opět nastupuje.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA