NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > prosinec 2005 > Táto, kup mi křečka... [1. strana ze 4 stran]

Táto, kup mi křečka...

Křečci jsou milá a přátelská zvířátka, která se pro začínající mladé chovatele dobře hodí. Když se s nimi ohleduplně zachází a jsou-li dobře krmeni, rychle ztrácí veškeré obavy z člověka a jsou velmi krotcí. Při dobré péči se dožívají dvou i tří let. Křeček biologicky patří do čeledi křečkovitých (Cricetidae), stejně jako hraboš, ondatra nebo pískomil. Myš, krysa a potkan patří do jiné čeledi myšovitých (Muridae) a nejsou, navzdory podobnému vzhledu, s křečky blízce příbuzní. Divocí křečci a křečíci žijí v Evropě a v Asii. V naší zemi žije pouze křeček polní (Cricetus cricetus). Dosahuje velikosti morčete a svými nároky na prostor se jako domácí zvíře nehodí. U nás se jako domácí zvířata chovají většinou jen křeček zlatý a křečík džungarský. Proto se dále budeme zabývat jen těmito dvěma druhy.

Křeček zlatý (Mesocricetus auratus)

Je u nás nejoblíbenějším druhem. Jako křeček zlatý se označuje celý druh včetně plemen a nikoli jen zlatohnědě zbarvení představitelé. Křeček saténový, strakatý, panda nejsou zvláštní druhy, ale pouze plemena křečka zlatého (neboli křečka syrského). Křeček zlatý žije v pouštích a polopouštích Malé Asie, obývá oblasti se suchým a teplým subtropickým klimatem. V našem podnebí venku dlouho nepřežije.
O divokém křečkovi zlatém toho víme málo. V roce 1930 vykopal profesor Aharoni blízko města Halebu v syrské poušti hnízdo křečka. Našel zde samičku s dvanácti mláďaty a tato zvířata odnesl do svého ústavu. Zde se mu podařilo odchovat čtyři zvířata (zbytek utekl) a tito křečci se stali předky všech křečků, které dnes člověk chová.

Křečík džungarský (Phodopus sungorus sungorus)

Je nejvýše 9 cm dlouhý, má šedou srst s černým podélným pruhem na hřbetě ("úhoří pruh"). Vypadá jako malý medvídek, jeho ocásek a nohy jsou krátké, většinou schované pod tělem. Běžící křečík se valí po zemi jako myška na klíček. V letní srsti je džungaráček šedý s úhořím pruhem a šedivou hranicí mezi tmavší svrchní stranou a bílým bříškem. V zimní srsti je světlejší, v chladu chovaná zvířata mají až na nepatrné zbytky šedé srst sněhobílou. Pokud je tento křečík chován doma při pokojové teplotě, zůstává jeho letní srst i v zimě.
Křečík džungarský obývá stepi a tundry jižní a střední Sibiře. Neupadá do zimního spánku, takže jeho bílé zimní zbarvení je pro něj ochranou před nepřáteli.
Další známé a občas chované druhy křečků jsou: křeček rumunský, křeček šedý, křeček krysovitý, křečík myší, křečík Eversmannův, křečík Campbellův, křečík Roborowského, křečík čínský.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA