NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > prosinec 2005 > Podzim 2005 na Záchranné stanici živočichů v Plzni [1. strana ze 3 stran]

Podzim 2005 na Záchranné stanici živočichů v Plzni

Sdílejte článek s přáteli

Horoskopy pro psy a kočky

Po poměrně dlouhé době opět usedám k počítači, abych se s Vámi podělil o všední i nevšední zážitky z Plzně a jejího okolí. V době, kdy jsem psal tento příspěvek, byl totiž ještě relativně teplý a slunný listopad a řešil jsem několik ne právě příjemných problémů, spojených s provozem Záchranné stanice živočichů. O nepříjemnostech však raději až snad někdy příště nebo raději vůbec, a proto Vás ještě zavedu o nějaký ten den či týden zpět. No a kam jinam, než mezi naše zvířecí pacienty, přátele či kolegy. V průběhu měsíce října obdržela naše Záchranná stanice tak zvané zpětné hlášení o jedné námi odchované a okroužkované poštolce obecné. Ono zpětné hlášení je vlastně informace o tom, že pták, který byl označen ornitologickým kroužkem, byl někde odchycen, nalezen a kontrolován. Každé zpětné hlášení má tím pádem pro nás velký význam a do jisté míry vypovídá o tom, jak se naši bývalí pacienti či kroužkovanci vlastně mají, kde se pohybují, kolika let se dožívají a podobně. Pokud je taková informace z daleka a po dlouhé době, máme z ní právem velkou radost a bereme ji jako jednu z těch veselejších událostí. No jak to vlastně všechno začalo?

Poštolka v Alžírsku

Dne 13.5.04 nám telefonoval majitel nejmenované Plzeňské stavební firmy, že při rekonstrukci střechy jednoho z činžovních domů v Plzni na Borech, přesněji na rušné Klatovské třídě, nalezli jeho dělníci pod téměř rozebranou střechou hnízdo poštolky obecné s vajíčky. Dělníci tenkrát, s ohledem na vyplašenou samičku a její snůšku, práci pozastavili a počkali až do našeho příjezdu. Jelikož nešlo stavbu zastavit a počkat až poštolky úplně vyhnízdí, tak jsme šest vajíček opatrně zajistili a převezli do umělé líhně, dnes už bohužel zesnulého pana Václav Langa z Horní Břízy (viz minulý příspěvek). Ten nejen že vajíčka úspěšně vylíhl, ale malé poštolky i vypiplal. Když byly schopny samostatně přijímat potravu, tak jsme je převezli k nám na stanici do velké voliéry mezi ostatní, již větší mláďata. Zde se ještě několik dní učily létat a lovit potravu do doby, než bylo možno je vypustit do volné přírody. Naše mládě, o kterém píši, bylo nakonec okroužkováno a vypuštěno až 23.7. 04 v Plzni Doubravce, přímo na Záchranné stanici. Informace o kroužkování spolu s číslem kroužku byly následně zaslány do registru Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze tak, jak nám to ukládá vnitřní nařízení této celorepublikové kroužkovací centrály. A právě z Kroužkovací stanice nám pak přišla i zpráva o tom, že dne 9.1. 2005 byla námi odchovaná, okroužkovaná a vypuštěná poštolka zastižena právě až v Alžírsku. Bohužel na hlášence byla informace o tom, že byla střelena místními lovci, ale než se tak stalo, uletěla 1586 km od místa vypuštění a svobody si užívala necelých 170 dní od data vypuštění. Na jednu stranu určitě smutná zpráva, ale na stranu druhou i zpráva velice příznivá. Vždyť teď máme další důkaz o tom, že naše práce má smysl a že námi odchovaní či vyléčení pacienti jsou schopni se začlenit do volné přírody. Že žijí, že se jim relativně dobře daří, že žijí a že jsou schopni se přesouvat i na velké vzdálenosti. Je pravda, že bych raději dostal hlášení o tom, že ji v Alžírsku odchytili a kontrolovali místní ornitologové, ale že tomu tak nebylo, to se dnes již nedá nic dělat.
Jen pro zajímavost, z Afriky jsme již měli jednu zprávu i v minulosti. Rovněž se jednalo o poštolku z Plzně, ale zastiženou v Maroku. Sice prý byla také ulovena a snědena, ale každá zpráva dobrá a asi ne všichni se mají tak dobře, že jedí pouze grilovaná kuřata.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA