NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > prosinec 2005 > Čeleď Viperidae - zmijovití [1. strana ze 3 stran]

Čeleď Viperidae - zmijovití

Tato čeleď je rozšířena jak v Evropě, tak i v Asii a Africe. Hadi této čeledi mají jeden z nejdokonalejších typů chrupu, zvaný solenoglyfní. Jsou „vyzbrojeni“ dlouhými a zahnutými jedovými zuby, které jsou opatřeny kanálkem. Otvor v zubu, jímž protéká jed z jedové části, vyúsťuje v přední části zubu. Jedové zuby jsou spojeny s horní čelistí, která je spojena volně s ostatními kostmi lebky. Z tohoto důvodu jsou zuby zmijí pohyblivé a sklopné. Před tím, než zmije zaútočí, rozevře široce tlamu a zuby se vztyčí směrem dopředu. Při zavření tlamy se zuby sklápějí dozadu na patro. V ústní dutině jsou chráněny zvláštním kožovitým lemem. Někteří z nich mají pár tepločivých jamek, mezi očima a nozdrami. Zmijovití hadi se vyskytují v oblastech různého klimatu a nadmořských výšek. V porovnání s jinými hady se dokážou lépe vyrovnávat s podmínkami chladnějšího klimatu.

Zmijovití hadi jsou převážně pomalu se pohybující hadi, kteří se spoléhají především na své maskování. Mají na těle složité geometrické vzory, které rozrušují jejich siluetu, a tak dokonale splývají s okolním povrchem svého výskytu.
Většina zmijovitých hadů čeká na svou kořist a loví ji ze zálohy. Některé druhy přitom používají pestře zbarvený konec svého ocasu a používají ho jako vábničku. Na oběť útočí s rozevřenou tlamou a zarazí do ní své dlouhé jedové zuby. Jed těchto hadů je druh od druhu odlišný, ale často obsahuje proteiny, které způsobují rozklad červených krvinek a tím i vnitřní krvácení. Jed účinkuje poměrně pomalu a smrt kořisti nemusí nastat ihned.
Někteří zmijovití hadi kladou vejce, ale většina jich je živorodá nebo vejcoživorodá. Samice udržují vejce s vyvíjejícími se zárodky ve svém těle a během dne se vyhřívají na slunci, aby urychlily jejich vývoj. Mnohé druhy se rozmnožují jen každý druhý či dokonce třetí rok.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA