NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > duben 2006 > Krásky ze Sibiře [1. strana ze 3 stran]

Krásky ze Sibiře

Do velké skupiny přírodních polodlouhosrstých plemen koček patří vedle amerických mainských mývalích, severských norských lesních, tureckých angor i poměrně mladé plemeno – kočky sibiřské. Pro laiky nejsou mezi těmito plemeny velké rozdíly. Snad všechna mají delší mramorovanou nebo tygrovanou srst, velké uši a delší nos ...

Rozdíly tu jsou, a velké. Jinak by světové felinologické organizace tato plemena neuznávaly a sibiřská kočka by si běhala dodnes po Sibiři (což asi také dělá) a svět by o ní nevěděl.

Není domu bez kočky
Kočky se v Rusku odjakživa těšily velké úctě. Pravoslavné náboženství, které zde převažovalo, nestavělo kočky na pranýř, nikdy nehořely hranice s čarodějkami v náručí s černou kočkou, nikdy se tyto myšilovky nestávaly oběťmi tmářství a pověr. Rusko bylo po staletí ryze agrárním státem. I nevzdělaní mužici, podobně jako obyvatelé starého Egypta, chápali význam kočky jako ochránkyně úrody. Úctu k nim chovali samotní carové, vážnosti se kočky těšily i u petrohradské či moskevské šlechty. V době SSSR bylo šlechtění koček považováno za buržoazní přežitek, za ideologicky pochybnou aktivitu. Teprve po pádu komunistického režimu svitlo chovatelům na lepší časy. Byly založeny první kluby chovatelů. Již v roce 1987 se konala v Rusku první výstava koček, začaly se vést plemenné knihy. Sibiřská kočka se stala předmětem cíleného zájmu ruských chovatelů. Tím se snad naplňuje jedno staré ruské přísloví: "Jedině v tom domě bude štěstí a blahobyt, jehož práh překročí kočka."

Sibirskaya Koshka jde do světa
Industrializací tajgy v šedesátých létech minulého století se na Sibiř dostávali inženýři, technici a specialisté různých oborů. Nejen z celého Sovětského svazu, ale i z bývalé NDR a Československa. Údajně v roce 1984 přivezli němečtí pracovníci plynovodů sibiřské kočky do Berlína a Lipska a tak položili základní kámen německého chovu. Bývalá NDR hrála v propagaci sibiřských koček velkou úlohu. Protože dovoz polodlouhosrstých koček ze západních zemí byl politicky, organizačně i finančně téměř nemožný, tak byly sibiřské kočky pro zájemce o chov velmi vhodnou náhražkou. Prvními registrovanými chovateli těchto koček byli Betti a Hans Schulzovi z Berlína, kteří založili svůj chov na kočkách z Leningradu. Svaz zahrádkářů a chovatelů drobného zvířectva (VKSK) uznal sibiřskou kočku 1. ledna 1987 za samostatné plemeno a vydal i provizorní standard.
První sibiřky dovezla do Spojených států amerických v roce 1990 Elizabeth Terrell. Ještě téhož roku odchovala první koťata na americkém kontinentě. TICA je uznala jako plemeno v roce 1998. Postupně si sibiřské kočky prorážely cestu do celé západní Evropy. Dodnes se chovají v Německu, Francii, ve Španělsku, především v klubech organizovaných ve WCF. FIFe je jako samostatné plemeno uznala v roce 1997 a od 1. ledna 1998 mohou tyto sympatické kočky soutěžit ve všech třídách jako ostatní plemena a získávat všechny výstavní i chovné tituly.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA