NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > červen 2006 > Pavouci pod lupou [1. strana ze 3 stran]

Pavouci pod lupou

Co říkají hvězdy o vašem zvířecím mazlíčku

Pavouci a jejich příbuzní nemají zrovna nejlepší pověst. Řada lidí je nemá ráda a zřejmě nikdy ani nebyli u člověka příliš v oblibě. Můžeme to pravděpodobně přičíst jejich spoustě nohou, chlupatému tělu, dravosti nebo způsobu páření připomínající spíše znásilnění, po němž je sameček zabit.

Po celém světě je známo asi 39 000 druhů pavouků, kteří se dělí do podřádů, ve střední Evropě však jejich počet jen málokde přesahuje tisícovku. Někteří lidé jsou přesvědčeni, že pavouci patří mezi hmyz. Rozdíl mezi oběma skupinami však poznáme hned na první pohled podle počtu nohou. Zatímco hmyz má zásadně šest nohou (třída Hexapoda, v překladu šestinozí), pavouci se pohybují po osmi končetinách a patří do třídy pavoukovců (Arachnida). Příslušníci obou tříd mají rovněž různý tvar těla. Na rozdíl od trojdílného členění u hmyzu má tělo pavouků pouze dvě části: hlavohruď a k ní stopkou připojený zadeček. Na hlavohruď nasedají čtyři páry končetin. První pár končetin je přeměněn v klepítka, druhý v makadla. Další zvláštností pavouků jsou jednoduché oči (hmyz má oči složené). Pavouci jich mají obvykle osm – na hlavohrudi se nachází oční uzlina s osmi malýma, symetricky rozloženýma očima. Přitom je jejich zorné pole poměrně omezené.

Pavouci se živí všemi živočichy menšími, než jsou oni sami. Kořist chytá buď do pavučiny, především hmatem, nebo na ni dopadne rychlostí blesku. Důležitou úlohu přitom mají senzorické chloupky, především na makadlech a předních nohách. Zápasící kořist si přidrží několika nohama a zaboří do ní klepítka, vystříkne do těla kořisti enzymy, které pomocí chelicer smíchá s tkání zvířete, aby se rozpustily. Pavouci mají velice jemné trávicí ústrojí, mohou proto přijímat potravu pouze v tekuté formě. Kořist, kterou nesežere pavouk okamžitě, obalí pavučinou.

Jedová žláza je spojena s příústními klíšťkami a slouží k ochromení nebo usmrcení kořisti. Asi desetina pavoučích druhů je schopna prokousnout i lidskou kůži, činí tak ovšem jen výjimečně. Některé druhy, například snovačky, jsou nebezpečné i větším obratlovcům a asi sto druhů představuje přímé ohrožení i pro člověka. V našich zeměpisných oblastech se však žádný vysloveně nebezpečný druh nevyskytuje.Na chodidle mívají dva drápky, které mohou zatáhnout a řada druhů má na konci chodidla štětinatý polštářek, který jim umožňuje šplhat i po skle.K pavoukům nepatří ani sekáči, i když vypadají podobně. Nedokáží snovat sítě ani nemají jedové žlázy jako většina opravdových pavouků.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA