NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > září 2006 > Francouzský buldoček [1. strana ze 7 stran]

Francouzský buldoček

Co říkají hvězdy o vašem zvířecím mazlíčku

Svého času pes nosičů břemen v pařížské centrální tržnici, pes řezníků a kočích, se díky své výjimečné tělesné stavbě a povaze dokázal rychle probojovat do lepší společnosti a podmanit si svět umělců. Tak se rychle rozšiřoval. První klub pro toto plemeno byl založen v Paříži roku 1880. První plemenná kniha je datována od roku 1885 a první standard byl sestaven v roce 1898, v roce, ve kterém uznala Société Centrale Canine francouzského buldočka jako plemeno.

Historie plemene

Počátkem 17. století byly v Evropě velmi oblíbené býčí zápasy se psy a také psí zápasy. K těmto účelům byly vybíráni silní, bojovní, vytrvalí a odvážní jedinci, kteří byli dál vzájemně kříženi, přičemž o šlechtění v pravém slova smyslu se ještě zdaleka nedalo mluvit. Mezi takto využívanými psy byla směs různých ras, ve které převažovali teriéři a dogy, a postupně se tak vyvinula plemena jako anglický buldok, bulteriér, stafordšírský teriér nebo boxer. Podle některých verzí pochází francouzský buldoček z anglického buldoka, resp. z jeho verze známé jako "trpasličí buldok", podle standardu FCI pak z buldoků nebo dog chovaných pro zápasy ve Francii.

Když byly v roce 1835 psí zápasy zakázány, musela se změnit i hlediska, na jejichž základě byl prováděn výběr k chovu. Postupná přeměna francouzského buldočka z psa-zápasníka na psa-domácího miláčka trvala celé generace a během této doby chovatelé dbali nejen na zachování vnějších znaků trvajících od 19. století – přiléhavou hladkou a krátkou srst, mohutné čelisti a silné svaly -, ale také na milou a společenskou povahu. Přátelští psíci se stali oblíbenými hlavně ve francouzských lidových vrstvách. Doprovázeli nosiče břemen v tržnicích, kočí, řezníky, řidiče dostavníků i dámy pochybné pověsti, než se stali oblíbenými psy pařížské bohémy. Odtud už byl jen krůček do high society a aristokratických kruhů. První chovatelský klub byl založen v Paříži r. 1880 a po tom, co byl v roce 1898 sestaven standard, začala stoupat obliba nového ušlechtilého plemene i za hranicemi Francie. Zajímavé je, že v USA vznikl samostatný chovatelský klub o rok dříve než byl v zemi původu sestaven standard, tedy už v roce 1897. Porovnávání jednotlivých psů už neprobíhalo v psí aréně, ale civilizovaným způsobem na psích výstavách. Účast prvního francouzského buldočka na výstavě je doložena už v roce 1887. Přičemž již v roce 1913 na slavné Westminster Dog Show v New Yorku bylo předvedeno rovnou sto francouzských buldočků.

Vývoj

Od dob sestavení prvního standardu došlo v zevnějšku francouzského buldočka k několika drobným změnám. K první z nich došlo na přelomu let 1931/1932, k další v r. 1948, k přepracování standardu v r. 1986 a poslední změna se datuje před více než deseti lety. Jednalo se tehdy o uznání plavého zbarvení (fawn), které už předtím bylo uznáváno ve Spojených státech na základě amerických kynologických pravidel a amerického standardu. Ostatně také v Evropě platí různé odlišnosti ve standardu – např. většina zemí sdružených v Mezinárodní kynologické federaci (FCI) považuje za zemi původu plemene Francii a přiznávají jí tudíž rozhodující slovo při zavádění změn, kdežto další země (Německo, Nizozemsko nebo Itálie) se řídí poněkud odlišnými standardy, na jejichž základě se mohou mezi francouzskými buldočky vyskytovat drobné rozdíly.

Vzhled podle standardu

Francouzský buldoček je typický malý molossoidní pes s podsaditou, krátkou a kompaktní postavou, s krátkou srstí, krátkým tuponosým obličejem, vztyčenýma ušima a přirozeně krátkým ocasem.
Hlava na krátkém silném krku je mohutná, čtvercového tvaru, širší než její délka, a s kůží, která na tváři vytváří téměř symetrické záhyby. Lebka je v horní partii široká a téměř plochá, se silně vystupujícím klenutým čelem a výraznými nadočnicovými oblouky, mezi nimiž je silně patrná rýha (nejznatelnější mezi očima, na čele nesmí být). Týlní hrbol není příliš znatelný, ale silně zdůrazněný je stop. Lebka má vtaženou horní čelist a nos, který je široký, krátký a vyhrnutý, což spolu se šikmou polohou nozder může ztěžovat nosní dýchání.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA