NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > září 2006 > Malé české ŽÁBY [1. strana z 8 stran]

Malé české ŽÁBY

Co říkají hvězdy o vašem zvířecím mazlíčku

Přestože jsou na celé zeměkouli známy tisíce druhů žab, v Evropě se vyskytuje poměrně málo jejich zástupců. Existuje pouze třináct druhů, se kterými se můžeme setkat u nás.

Žába je obojživelník

Žáby (Anura) jsou řád třídy obojživelníci, kam dále patří řády červoři (beznozí) a mloci (ocasatí). Přesný počet druhů žab nelze s jistotou určit, protože stále probíhají výzkumy v dosud neprozkoumaných oblastech, hlavně v tropických deštných pralesích, a také proto, že věda natolik pokročila, že můžeme využívat i přesnější metody než klasicky morfologické – studiem tvaru a struktury. Jsou tedy dodatečně rozlišovány i ty druhy, které se svým zevnějškem téměř neliší a doposud byly pokládány za jeden druh.

Žáby jsou členěny na sedm čeledí: kuňkovití, pipovití, blatnicovití, ropuchovití, rosničkovití, skokanovití a nejpočetnější pralesničkovití. U nás se ve volné přírodě nevyskytují jen zástupci pipovitých a pralesničkovitých; z ostatních tu žije vždy alespoň jeden zástupce.

Naše žáby

Nejnápadnějšími zástupci našich žab jsou ropuchy a skokani. Nejběžnější je ropucha obecná (Bufo bufo), kterou je však přesto možné spatřit v přírodě jen zřídka: jako typicky suchozemská žába se přes den ukrývá v kamení, v štěrbinách skal nebo v norách hlodavců a za potravou vylézá až v noci. Pouze v krátkém období rozmnožování ji můžeme spatřit ve vodě – v uměle vytvořených nádržích, rybnících a bažinách, výjimečně i v potocích a říčkách. K životu jí vyhovují smíšené lesy v pahorkatinách a horách a vyskytovat se může od nížin až po vysoké nadmořské výšky. Pokud není doba páření, vodní plochy nevyhledává. Živí se převážně nočním hmyzem, červy, plži, svinkami a pavouky.

Migraci na velké vzdálenosti dobře zvládá i přes svou neohrabanost. Samci měří zhruba devět centimetrů, samičky až patnáct. Jejich zbarvení může být od světlé okrové až po tmavohnědou, se světlejším břichem, které je někdy tmavě mramorované. Na celé horní straně těla má ropucha obecná bradavky a také dvě výrazné příušní jedové žlázy. Z bradavek se na kůži vylučují jedovaté bufotoxiny, které mohou člověku způsobit nepříjemné komplikace, pokud se dostanou na sliznici nosu nebo očí.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA