NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > prosinec 2006 > Na cestě se psím spřežením

Na cestě se psím spřežením

Zvířecí horoskop pro vašeho čtyřnohého mazlíčka

Naše cesty jsou různé. Vedou do všech světových stran. Tyhle mé dvě cesty byly ale v něčem podobné. Na severu Finska i na jihozápadě naší republiky jsem potkal severské psy. Protože v Sirku i v Horažďovicích můžete potkat mašéra, pro kterého jsou jeho psi součástí rodiny. A tak mám pro vás krystalky sněhu, ve kterých se odráží obrázky z Finska i kousky povídání s Martinem Kotišem.

Bílou plání

Vpředu vůdčí pes, který s ostatními v šestispřeží neomylně kopíruje zavátou stopu přes zamrzlé jezero. V ostrém mrazivém větru, který vane jen za polárním kruhem, vám postupně mrzne úsměv na rtech. Zvláštní je, že úsměv v duši naopak taje a rozlévá se jako magické modrobílé světlo polární záře. Za vámi zůstaly klimatizace, automatizace, systemizace, aktivace, exekuce, aktualizace a ostatní blbosti naší civilizace. Tady je jen cesta, psi a vy. Váš duch i tělo mají v sobě stejné instinkty jako vaši psi. Jen je překryla podivná vrstva všeho, co si v průběhu posledních staletí člověk vytvořil pro své pohodlí. Pohodlí, které ho teď elegantně a příjemně degeneruje a zabíjí. Najednou slyšíte sama sebe, jak řvete – heááá, héé! Dojet, přežít. Oslava ducha, který pořád dokáže přežít i tady, v drsném podnebí Laponska. Nebo kdekoli, kde ještě najdete kus přírody, do které se dá vyjet na saních se psím spřežením.

Na začátku bylo slovo - pes

Začínal jsem se psy před třinácti lety. Já jsem původem Plzeňák. Šel jsem bydlet sem, do Horažďovic. Řekl jsem, že chci psa. Tak jsme vzali atlas psů, husky mě oslovil zjevem, dýchla na mě romantika … nevím. Oficiálně se toto plemeno jmenuje Siberian Husky. Doslovný překlad "husky" je drsný, chraptivý. Slova husky se obecně používá pro tažné psy. Alaskan Husky - tak se jim říká u nich na severu. Plemena uznaná mezinárodní asociací jsou čtyři – Sibiřský Husky, Aljašský Malamut, Samojed, Grónský pes. U nás ještě Český horský pes – ale to nebylo uznané. Škoda, jsou to šikovní psi. Začínal jsem s jednou fenkou sibiřského huskyho. Ona chtěla pořád běhat a tak jsme sháněli postroj. Našli jsme paní, která je šila. Ta nás pozvala na nácvik – byla to taková tréninková dovolená, kde jsme spali v tee pee – krása. Pak jsme pořídili ještě jednoho a když jsme je připřáhli, tak mě to dostalo. Je to nakažlivé! Když je člověk navíc ještě trochu soutěživý…Pak už se to nabalovalo postupně. Nejdřív jsem to bral z pohledu sportovce – vždycky jsem sportoval. Měl jsem ty psy tak trochu jako sportovní nářadí, když to řeknu nehezky. Ale je jasné, že ten vztah tam byl už tenkrát. Člověk se s nimi sžívá. Kdybych byl indián, řekl bych, že jsou to moji bratři.

Jsme taková jedna rodina – s dětmi, se ženou. Je to už způsob života. Už to není pro mě sport, přesunulo se to do roviny životní filozofie. Není to koníček. Já za nimi musím každý den, za každého počasí. Někdo hraje tenis, přijde domů a dá raketu do skříně. Ale tady to tak není.

Zajímám se o kořeny toho všeho. O ty velký severský závody. Tam se jezdí na oslavu lidského ducha, který pokořuje přírodu. Který přežívá tam, kde přežije málokdo.

Volání severu

Říká se že tady, v oblasti města Sirku, bydlí Ježíšek. V každém případě tady bydlí také lidé – Laponci, Finové. Hustota osídlení by se dala násobit mnoha a mnoha čtverečními kilometry na jednoho obyvatele. Plus sobi a také psi. Potkáte tu všechna severská plemena – malamuty, samojedy, husky. Často vidíte lyžaře na běžkách se psem. Jen tak nebo v tandemu této sportovní discipliny. Sněžný skútr je tu běžným dopravním prostředkem, stejně jako běžky. Severský pes je tu součástí rodiny. I když pomáhá při práci se sobím stádem nebo běhá se saněmi, je to domácí mazlíček. Kromě nutných úvazů při "parkování" na stake-outu nebo do zápřahu lyžaře či do saní, jsem tu nepotkal psa na vodítku. Ale hlavně jsou tu nádherné pláně zamrzlých jezer a lesů, se svým tichým a naléhavým voláním. Lidé ho stále slyší – stejně jako psi. A nejen tady, na severu.

Kamarád do nepohody

Povahově jsou husky náramní. Jsou to mazlíčkové, kteří by se nechali celý den drbat. Jsou tam také rozdíly povah – jako u lidí. Někteří jsou bázliví, někteří jsou blázni. Mám tam dvě sourozenecké dvojice – každý z nich je jiný. K lidem jsou přátelští. Začíná se občas objevovat agresivita na závodech. Jsou naskládaní třeba na ploše fotbalového hřiště. Je jich tam pět set, třeba i tisíc. Jsou tam ve stresu, spousta psů okolo, spousta pachů, nemůžou se dočkat… U některých se to projevuje zvýšenou agresivitou. Tahání mají geneticky zakódované. Běžíme po cestě, vedle nás vyběhnou srnky, oni zrychlí, ale běží stále po cestě. To už jim opravdu musí přeběhnout něco před čumákem, aby odbočili. Jsou docela tvrdohlaví, ale dají se naučit, aby zatočili doprava, doleva, aby se mi otočili zpátky na cestě. Když se zapřahá, první pes by měl natáhnout lano. Povely se přejaly z angličtiny. Doprava je dží, doleva hó, hou je zůstaň. Takový to turbo, zrychlení, je zamlaskání, kočičky a tak. Cvičí se to, když například někde vyběhnou ty srnky. A oni pak na to zareagují, když je třeba výšvih do nějaké stráně nebo tak. To má každý mašér jinak. Start je správně pozor a gou! A nebo jim říkám – tak jdeme, holky. Učí se už odmalička. Už od čtyř měsíců se jim dávají postroje, aby si zvykali. Štěňata se nechávají běhat na volno se spřežením a oni už to vstřebávají. Od těch osmi měsíců už se zkouší malá zátěž a od jednoho roku už tahají. Je to individuální, záleží na psovi. Štěňata se vybírají už odmalička, prodávají se z vrhů už v osmi nedělích. Ale vlohy se můžou projevit až později. Taky se u tohoto plemene sibiřských husky sleduje dědičná displazie – to je mělká jamka kyčelního kloubu. To je pak to běhání bolí. K jídlu jsou pro husky nejlepší granule, ale když se trénuje v zimě, přidává se třeba olej, lůj, syrový maso. Výborný jsou ryby – na Aljašce jim dávají ke granulím hodně lososy, to je nejlepší. Granule jsou výborný i v tom, že na dlohý závody si musíš krmivo pro psy vézt s sebou.

A vůdčí pes, to je osobnost, která je dominantní ve smečce. Dobrej lídr se rodí tak jeden ze sta. Musí mít tah dopředu, nesmí bejt roztěkaný a musí být v pohodě. Já třeba vůdčího psa nemám, tak střídám ty co poslouchají podle jejich nálady.

Ve světě se začali také objevovat kříženci s loveckými psy – s pointrem a ohařem. Ty jsou nejrychlejší. To už je vyloženě vrcholovej sport, tam je na prvním místě výsledek. Musí se hodně trénovat, aby nějakou vytrvalost měli. Říkal mi kamarád, že měl s nimi natrénováno na půl hodiny jízdy a jel na závod, který trval tři čtvrtě hodiny a myslel, že nedojedou. Severská plemena si automaticky v sobě drží rezervu, jdou na padesát procent. To jsem měl možnost vyzkoušet na vlastní kůži, když jsem loni začal trénovat dlouhý tratě. Říkal jsem si, chudáčkové, už jen tak cupitají. Najednou někde vyběhly srnky a oni zrychlili tak, že jsem se sotva stačil chytit saní a předvedli mi dokonalý sprint na padesát metrů. Pro ně je to pojistka na život.

Panák u ohně

Laponci mají krásný zvyk. Když se postarají o vaše psy, prohlédnou jim packy, nakrmí je a zkontrolují stake-out, tak teprve potom se postarají o vás a o sebe. Bydlí sice v montovaných dřevěných domech, ale pořád mají také tradiční stany ze sobí kůže. Venku je docela teplo – tak kolem mínus deseti. Ale ve stanu u ohniště je krásně! Vařené sobí maso voní báječně. A hned přichází na řadu aperitiv – finská vodka, kterou dostanete servírovanou v naběračce nalité z jakési kůží obšité polní lahve. Dřevěnou naběračku musíte pochopitelně vypít najednou. Jednak nejde postavit a zároveň by to bylo nezdvořilé. A potom vám se smíchem očerní nos uhlíkem z ohniště. Ne snad, že by kalili tak, že si musí označit toho, s kým si už připili. Je to takový zvyk jen tak, pro štěstí. Možná i návod pro nás – až budete chtít někoho očernit, nejdříve si s ním dejte panáka…

Svět závodů psích spřežení

Jezdí se kategorie od dvou do čtyř psů, od čtyř do šesti, od šesti do osmi, osm až deset a pak více. Nejvíce jsem u nás viděl čtrnáct psů. U nás je krajina členitější, často se jezdí v lese a je potom těžší to dlouhý spřežení zvládnout – třeba i zatočit. Nejkratší závody jsou sprinty – ty se jezdí i na suchu, na kolečkách. Tam už to začíná na 5 kilometrech, zhruba do 10 kilometrů. Potom jsou střední tratě, midy. Délka jednoho kola je od 25 do 40 kilometrů a závod se jezdí dvoukolově. U nás většinou jedno v sobotu, jedno v neděli. Potom jsou longy – přejezdový závody. Jede se několik etap. Ty jsou rozdělený tak zhruba od 50 do 100 kilometrů. U nás je nejznámější Šediváčkův long v Orlických horách. Tam byla třeba jedna etapa dlouhá 90 kilometrů a letos se pojede tábořit i do Polska. Je to jeden z nejznámějších evropských závodů. Celkově má 333 kilometrů za pět dní. U longů se jezdí se zátěží – je tam váhový handicap sedm kilo na psa. Tím se stírají rozdíly mezi počtem psů. Počítají se do toho saně a výbava na přežití – stan, vařič, spacák, oblečení na převlečení. Já jako mašér samozřejmě pomáhám, abychom se vyrovnali spřežením s větším počtem psů. Běhám do kopce a tak. Takový to, že někdo sedí v saních a práská bičem, to je jen ve filmech. Já mám citlivý povahy psů, stačí kdybych švihnul větví a zneklidní. No, kdybych zapráskal bičem, to nevím co by dělali!

Mě mnohem víc berou ty dlouhé závody. Sprinty jsou víc ve stresu. Hraje tam roli třeba jen to, že pes zasedne a chce se vykadit. Mašéři jsou pak na nervy – tam už rozhodují vteřiny. I rivalita je tam větší. Delší tratě jsou blíže k přirozenosti těch psů. Běžet vytrvale a dlouho. To jsou chvíle, kdy má čas jinej rozměr.To už je ta pravá romantika. Dlouhé severské závody měří i tisíc mil. Tam už je to i hodně nebezpečné, sjíždí se řeky nebo kamenitý svahy. Startují s dvanácti psy, při dojezdu musí mít minimálně šest psů – můžou si odpřáhnout, když se pes zraní. Ta provázanost se psy je tam mnohem větší. Jednou se tam stalo, že mašér usnul. Psi zastavili a vůdčí pes ho olizoval, až se vzbudil. Protože usnout by znamenalo třeba i umrznout. Jsou to fakt frajeři – psi i mašéři. Ti nejlepší to jezdí za jedenáct dní!

Ježdění se psy, to je balzám na duši, člověk všechno vypne. Jezdí s nimi spíš snílci a romantici. Brácha je psycholog a říkal mi, že dneska děti trpí depresemi jenom proto, že jim chybí kontakt s přírodou. Ten dotek s tím psem nebo pobyt s ním v přírodě – to je úžasný. A v ježdění je navíc ještě adrenalin. Sám na sobě pozoruji, jako by do mě po těch letech se psy vcházel tak nějak jejich duch. Nedávno jsme jeli a vyběhl před námi nějaký jezevčík. A já jsem začal výt a štěkat s nimi, abychom ho doběhli. Jsem vtažený do jejich světa, jako bych byl jeden z nich.

Jak vidno, granule pro psy jsou dnes už samozřejmostí a používají je všichni rozumní chovatelé. Granulemi krmí i náš kamarád Martin v Horažďovicích. Zmíněný mistr světa, se kterým jsem jezdil na saních za polárním kruhem ve Finsku, krmil své husky zásadně granulemi, doplňková strava byly mražené ryby a další pochoutky. Ptal jsem se ho tehdy, jestli tím psy nějak nešidí. Smál se a zeptal se mě, jestli vím, co všechno jeho kanadské krmivo obsahuje. Pochopitelně, že jsem nevěděl. A to je právě chyba, kterou naštěstí dělá stále méně majitelů psů. Dnes už si podle průzkumů nečte složení krmiva uvedené na obalu nepatrné procento majitelů (asi 3%, jen někdy si údaje čte zhruba 18,5 %). Nakonec, všichni známe Murphyho zákon o tom, že návod k použití si přečteme v případě, že všechny postupy selžou. Vyzkoušel jsem si to a zkusil si představit, že bych k jednomu jedinému jídlu servíroval svému psovi: jehněčí maso, kukuřici, rýži natural, kuřecí tuk ošetřený vitamínem E – alfatokoferolem (to kvůli kyselině linoleové a omega 6 esenciální mastné kyselině), kuřecí moučku, kukuřičnou moučku (místo pšeničných produktů – nevyvolává totiž alergenní reakce), sušenou řepnou vlákninu, lněné semínko (omega 3 mastné kyseliny), kuřata určená pro lidskou spotřebu, lecitin, sušená vejce, glukosamin a chondroitin, sušený tvaroh, výtažek z Yucca Schidigera (vitamíny A, C, komlex vitamínů B, vápník, sodík, fosfor, železo, mangan a měď), chelátové minerály (kobalt, měď, železo, mangan a zinek). To je všechno. Na nic jsem, doufám, nezapomněl. Přesně tak vypadá složení krmiva NUTRAM Lamb a Rice with Chicken for Adult Dogs. Variant krmiv NUTRAM a K-9 je mnohem více a jsou specifikovaná pro psy a kočky aktivní, dospělé, seniory, koťata, štěňata, velké, malé, alergické – prostě pro všechny, a to vědecky. Najdete tam ještě Taurin, mořské řasy, ryby… To se to pak běhá v saních. Nemůžete se potom divit, že zrychlíme, když vedle cesty vyběhne srnka!

Standa Berkovec, foto archiv M. Kotiše a P. Kučery (Šediváčkův long)

Kolik co stojí? Cena dobrého štěněte Sibiřského husky se může pohybovat od 4500,- Kč do 6000,- Kč. Chovy, které mají například štěňata od finských rodičů, chtějí za psa 15 000,- Kč a za fenku 10 000,- Kč. Klasické dřevěné jasanové saně stojí kolem 10 000,- Kč, saně z nových materiálů – duralu, kevlaru a umělých hmot mohou stát kolem 40 000,- Kč. Ceny typu saní na sprinty a na longy (tzv. toboganů) se mohou lišit. Postroj dohromady s obojkem pořídíte za cca 300,- Kč. Je raritou, že český výrobce tohoto příslušenství se prosadil na Aljašce. Ceny tažných lan a odboček se pohybují také v rovinách několika set korun. Cena za hodinu vyjížďky se pohybuje kolem 200,- Kč – to je individuální a záleží to na délce a náročnosti.

Spojení:

Martin Kotiš, 607 536 752, klub - www.mushing.cz

Pořadatelé Šediváčkova longu - www.czechlongtrail.cz, Pavel Kučera, 602 109 583

Sdílejte článek s přáteli

:: ZOBRAZTE INZERÁTY
z rubriky Psi - krytí, z dalších rubrik...

:: VLOŽTE REKLAMU
Jen my Vám zajistíme DOKONALOU reklamní plochu pro Vaši firmu, pro Vaše výrobky, pro Vaše služby...
INTERNET – NOVINY – ČASOPISY – TELETEXT TV NOVA

:: DOPORUČTE ČLÁNEK EMAILEM

:: VYTISKNĚTE SI TENTO ČLÁNEK

:: DALŠÍ ČLÁNKY Z TÉMATIKY: Psi

:: SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
• Coursing 2.díl - Kdy a jak začít (prosinec 2006)
• Pudl velký (prosinec 2006)
• Laura a její tygři - Aneb další příběhy malých hrdinů z Hoffmanova dvora (říjen 2006)
• Německý krátkosrstý ohař (říjen 2006)
• Výběr štěněte (září 2006)

VYDÁNÍ ČASOPISU:

Auditovaná návštěvnost

Planeta zvířat k dostání ve slovenském jazyce také po celém Slovensku