NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > prosinec 2006 > Kdybys jen věděl…

Kdybys jen věděl…

Zvířecí horoskop pro vašeho čtyřnohého mazlíčka

Dívám se na Tebe a chtěl bych Ti toho tolik říci. Já vím, říci Ti to můžu, ale nerozuměl bys tomu. Nepochopil bys, co Ti říkám. I když k sobě mají člověk a pes hodně blízko, některé propasti prostě nelze překonat.

Kdybys jen věděl…

Je pozdě večer. Jarka spí a Ty ležíš vedle její postele. Jako obvykle – chceš jí být nablízku, kdyby něco potřebovala. Máš za sebou jeden obyčejný den asistenčního psa. Podávání, pomoc při převlékání, otvírání dveří, doprovod Jarky do restaurace pro oběd, ale taky trochu běhání venku na sněhu a aportování balónku. A teď v klidu odpočíváš.

"Kdybys jen věděl, co všechno pro nás znamenáš." Dávno nejsi jen pomocník a asistent. Jsi kamarád, přítel, člen rodiny. Nebo tomu můžeme říkat smečka, když budeš chtít. Já vím, nevybral sis život asistenčního psa sám. Rozhodli to za Tebe lidé. Ale ti lidé moc dobře věděli, že se ti tenhle život bude líbit. Nemýlili se. Nejen že ses naučil všechno, co bylo třeba pro práci asistenčního psa, ale Ty jsi velice rychle přijal tuhle práci doslova za svou. Zřejmě jsi svým způsobem pochopil svou roli v životě Jarky a i Ty sám ses rozhodl být jejím asistentem a kamarádem. Vím to, vždyť Tě znám už skoro pět let. To, co děláš, a hlavně jak to děláš, to zdaleka nejsou jen naučené věci. V tom je i Tvoje vlastní rozhodnutí, Tvoje odhodlání. Prostě jsi takový. Jsi asistent srdcem i povahou…

Hned od začátku jsi nás překvapoval. Pamatuješ? To jsme se viděli teprve podruhé, byli jsme v Oseku u Rokycan u Tomášů na zahradě a Ty jsi měl za sebou jen pár týdnů výcviku. Jarka seděla na židli a francouzskou hůl měla položenou vedle sebe v trávě. Najednou Tě napadla jedna úžasná věc, kterou jsi nás naprosto dostal. Aniž bys dostal jakýkoli povel, naprosto sám od sebe jsi najednou vzal tu hůl a podával jsi ji Jarce do ruky. Chtěl jsi tím dát najevo, že sis ji vybral? Že tohle je ten člověk, kterému ses rozhodl pomáhat? Jak Tě znám, řekl bych, že ano. Od toho okamžiku jsme byli oba s Jarkou přesvědčeni, že Ty jsi ten pravý.

Nebo jindy, to už jsi bydlel v Hradci, když Jarka spadla z gauče. Než Ti stačila dát povel, abys jí přinesl mobil a ona si mohla někomu zavolat o pomoc, začal jsi tu situaci řešit sám. A výborně. Nejprve jsi ji čumákem podpíral, aby se mohla posadit a pak jsi jí pomáhal pomalu posunovat po zemi až k vozíku, o který se už Jarka mohla opřít a vstát. To byla opravdu skvěle odvedená práce.

Pracuješ pro Jarku už víc než čtyři roky. Ale nejen pro ni. Pracuješ vlastně pro nás pro všechny. Pro spoustu lidí je obrovská úleva to, že jsi, že pracuješ tak spolehlivě. Když nejsme zrovna doma, máme jistotu, že je s Jarkou někdo, kdo se o ni postará, kdo ji pomůže dostat se z případných problémů.

Kdybys jen věděl, jaký o Tebe máme strach, když Ti není dobře. Takhle se člověk nebojí ani o sebe. Takhle se dokáže bát jen o své děti. Ale i když Ti nebylo dobře, pořád jsi byl asistent. Jednou, už je to nějaký čas, Ti spravovali zub a musel jsi dostat narkózu. Tenkrát jsem o Tobě hodně pochopil. Ležel jsi na celtě a pomalu ses probouzel. Věděl jsi, že něco je jinak, že se něco děje, nedokázal jsi ještě ani sám vstát. Možná jsi měl v tu chvíli pocit, že bychom si mohli myslet, že jsi slabý a že svou práci už nezvládneš. A rozhodl ses, že nám dokážeš opak. Chtěl jsi nám za každou cenu něco podat, abychom viděli, že to zvládneš, ale na nic jiného jsi nedosáhl, jen na cíp celty, na které jsi ležel. A ten jsi nám pořád chtěl podávat. Nešlo to, ani to nemohlo jít, ale my jsme Ti opravdu nedokázali vysvětlit, že nic nechceme, že nám nemusíš nic podávat, nebo někomu něco dokazovat. No, tu celtu jsi tenkrát málem roztrhl, jak ses snažil, ale tenkrát jsem pochopil, jak důležitý je pro Tebe kontakt s lidmi a že práce a asistence jsou pro Tebe obrovskou jistotou v životě. Vždyť právě k těm základním životním jistotám se člověk i pes obracejí, když jim není dobře…

Kdybys jen věděl, jak jsme rádi, když vidíme, že jsi v pohodě a že máš dobrou náladu. Ta Tvoje pohoda se pak nějak přenáší i na nás. Nevím, kde se to v Tobě bere, ale Ty tu dobrou náladu dokážeš úžasně rozdávat. No, přiznej si, někdy jsi i trochu rošťák a když Tě něco napadne, tak to dokážeš dát dost jasně najevo. Ale my jsme rádi. Dokud bereš život takhle aktivně, víme, že je všechno tak, jak má být. Třeba ty Tvoje "tanečky", když chceš aportovat. Nezlobím se na Tebe ani za to, že jsi mi v zimě při procházkách každou chvíli sundával rukavice. Jen tak, pro legraci. Sice jsi mi je vždycky vrátil, ale asi jen proto, abys mi je za chvíli zase mohl "nenápadně" sundat. Docela ses tím bavil, to bylo vidět. Sice mi pak občas trochu mrzly ruce, ale když jsem viděl, jakou z toho máš radost, nakonec jsem tuhle hru docela rád hrál s Tebou…

Někdy jsi ale musel mít pocit, že jsme na Tebe ušili "boudu". Třeba tenkrát, když jsme se posadili do kabinky lanovky a jeli jsme na Černou horu. V té kabince se ti vůbec nelíbilo, ale ven to nešlo. Jak jsi byl tenkrát rád, když ses dostal zase na pevnou zem! Ale ta cesta pěšky z Černé hory do Janských Lázní, to zase byla paráda, to sis tenkrát moc užil.

Kdybys jen věděl, jak se těším, až zase bude léto a vyrazíme někam k vodě. Třeba na Velké Dářko, co Ty na to? Velký rybník a kolem lesy, aporty tenisáku z vody, procházky lesem… Vím, že se Ti tam moc líbí a ani se Ti nedivím. Je tam opravdu krásně. A nikdy nezapomenu, jak jsme jednou šli spolu za soumraku na hráz Velkého Dářka. Slunce před chvílí zapadlo, na tmavomodré obloze byl jen srpek měsíce a pár hvězd a všude úplný klid. Ty ses na břehu jen posadil a dlouho ses skoro bez hnutí díval na tu spoustu vody. Sedl jsem si na zem vedle Tebe a měl jsem pocit, že i Ty vnímáš a užíváš si ten klid, pohodu a krásu. A tak jsme tam jen tak tiše seděli vedle sebe, dokud soumrak neskončil a obloha úplně nezčernala a bylo to moc fajn… Jasně, zase tam v létě vyrazíme…

Kdybys jen věděl, jak nás trápí, že ten čas tak letí. Známe se skoro pět let, Tobě už bude osm a za chvíli bude na čase začít vážně uvažovat o Tvém nástupci. Neboj se, nikam Tě nedáme. Zůstaneš s námi. Ani bys nevěřil, kolik známých se nám už nabídlo, že by si Tě do důchodu rádi vzali k sobě. Proto, že Tě znají a vědí, jaký jsi. Takového psa, jaký jsi Ty, by si mohl každý jen přát. No, možná někdy taky trochu pomůžou, ale my už patříme k sobě a já na tom nechci nic měnit. Jarka asi bude mít časem jiného asistenčního psa, ale my zůstaneme spolu a pracovat už budeš, jen když budeš chtít. A pořád budeš se známými lidmi, kteří Tě mají moc rádi.

Už několik let se výborně staráš o Jarku. I proto se pak zase já postarám o Tebe. Čas je neúprosný a hrozně letí. Kdybys jen, Bene, věděl, jak moc bych ho chtěl umět zastavit…

Teď ale spi, Bene, odpočiň si. Zítra Tě čeká další den asistenčního psa …

Sdílejte článek s přáteli

:: ZOBRAZTE INZERÁTY
z rubriky Psi - krytí, z dalších rubrik...

:: VLOŽTE REKLAMU
Jen my Vám zajistíme DOKONALOU reklamní plochu pro Vaši firmu, pro Vaše výrobky, pro Vaše služby...
INTERNET – NOVINY – ČASOPISY – TELETEXT TV NOVA

:: DOPORUČTE ČLÁNEK EMAILEM

:: VYTISKNĚTE SI TENTO ČLÁNEK

:: DALŠÍ ČLÁNKY Z TÉMATIKY: Psi

:: SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
• Co pod stromeček? (prosinec 2006)
• Na cestě se psím spřežením (prosinec 2006)
• Coursing 2.díl - Kdy a jak začít (prosinec 2006)
• Pudl velký (prosinec 2006)
• Laura a její tygři - Aneb další příběhy malých hrdinů z Hoffmanova dvora (říjen 2006)

VYDÁNÍ ČASOPISU:

Auditovaná návštěvnost

Planeta zvířat k dostání ve slovenském jazyce také po celém Slovensku