NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > leden 2007 > Anglický setr (English setter)

Anglický setr (English setter)

Příbuzný setra irského, irského červenobílého nebo skotského gordonsetra. Všichni setři náležejí do skupiny ohařů.

Historie setrů
Jako o mnoha jiných plemenech ani o setrech neexistují jednoznačné dokumenty, které by přiblížily dobu, kdy a kde se objevili. Předpokládá se, že vznikli z křížení mezi ohaři, konkrétně mezi velkými španěly (Springer) a pointry. Kolem roku 1555 byli už cvičeni tito kříženci nejen k stavění, ale i k líhání, což pravděpodobně vedlo i k vzniku názvu plemene: od Sitting Spaniel přes Sitting Dog po zkrácené Sitter a pozdějšímu Setter.
Zhruba o třicet let později popsal švýcarský přírodovědec Gesner anglické ptačí psy jako psy chované anglickou šlechtou k lovu ptáků. Způsob lovu je dobově zaznamenán: "Jakmile ptáka zvětří, neodběhnou už z místa, nýbrž si lehnou na břicho a nespustí z kořisti oči."
Ještě v roce 1697 nejsou popsány žádné zvláštní rozdíly mezi španěly a setry. Další zmínky jsou známy až z počátku 19. století, kdy už je plemeno zvané setr často zmiňováno a jsou také popsány rozdíly mezi jednotlivými větvemi. V některých místech byly hojnější psi bližší původním španělům (např. hrabě z Carlisle měl setry s kudrnatou srstí a chocholkou na hlavě, markýz von Bute ze Skotska choval setry černé nebo existovala už tehdy pozvolna zanikající odnož tzv. velšských setrů – bílých se žlutými plotnami). Poprvé byli angličtí setři vystavováni 28.1.1859 na výstavě v Newcastlu, kde patrně začíná jejich všeobecná obliba v Anglii a následný export do Evropy a Kanady. První pokusy o rozdělení setrů podle barev pocházejí až z roku 1865 do roku 1875.
Prvním setrem s doloženým původem se stal pes dovezený do Německa princem Albrechtem kolem roku 1880, který nechával své psy zapisovat do švýcarské plemenné knihy, takže se můžeme dočíst, že v roce 1889 vlastnil princ Albrecht už dva anglické setry a dva gordonsetry. Prvním klubem byl Setter-Klub založený v Bingen r. 1902.
Zatímco v Německu se setři rozšiřovali pomalu, neboť zde byla mnohem delší tradice v chovu německých ohařů, příznivěji pro setry se situace vyvíjela ve Švýcarsku. Protože se však mezi setry začala stále častěji projevovat atrofie sítnice, mnozí chovatelé přešli na jiná plemena a vývoj plemene se tak opět o něco posunul.

Původ anglického setra

V počátcích chovu nebyla barva psů určujícím hlediskem, i když irští setři byli převážně červenobílí a Angličané upřednostňovali světlejší typy s malými znaky. Protože si však chovatelé mezi sebou psy často vyměňovali, o nějakém jednotícím prvku v barevnosti nemohla být řeč. V této situaci se pokusil vnést do chovu setrů jistý řád Edvard Laverack ze Shorpshiru. Svůj chov začal s černobíle tečkovanými setry Molly a Pontem. Zpočátku posiloval lovecké pudy svých psů, později se specializoval spíše na exteriér. Rodokmeny vedl sám a pokud v nich uváděl pravdivé údaje, lze jen těžko uvěřit, že po dobu dlouhých padesáti let vystačil se psy jedné rodové linie, aniž by příbuzenská plemenitba vedla k degeneraci chovu. Přesto (nebo právě proto) se mu podařilo vytvořit homogenní typ, známý jako Laverack-Setter. Tito psi však byli příliš úzce zaměřováni na to, aby plnili výstavní parametry, a tak se u nich postupně vytrácely původní lovecké vlastnosti.
Jedním z Laverackem preferovaných barevností byla tzv. belton, tvořící buď černé tečky na bílém podkladu (blue-belton), oranžové (orange-belton), játrové (livre-belton) nebo žluté (lemon-belton)..
Po smrti Laveracka jeho chov rychle zanikal. Nejlepších dvou psů se ujal R. L. Purcell Llewellin, který do té doby choval skotské a irské setry. Jejich vzájemným křížením dociloval výborných výsledků a zároveň posiloval vrozené lovecké schopnosti. Proto se začala šířit obliba plemene mezi lovci a poptávka začala i ve Spojených státech a Kanadě. Aby uspokojil všechny zájemce, držel Llewellin ve svém chovu až 300 psů a ve snaze o čistotu plemene pravděpodobně hodně ustupoval. Prodával nejen vlastní odchované psy, ale také psy, které nakupoval od překupníků, takže jistý americký žurnalista po čase napsal, že proslulí Lllewellinovi setři, které zakoupil jako štěňata-sourozence, jsou v dospělosti jeden velikosti vipeta a druhý novofunlanďana.
Lllewellin postupně chov omezil na dvě chovné stanice, ve kterých udržoval dva různé kmeny. Po jeho smrti v r. 1925 převzal psy W. Humprey a křížením se setry nejen z Anglie, ale zpětně i z Ameriky a Kanady, dosahoval dobrých výsledků na výstavách i při výkonnostních zkouškách až do konce padesátých let 20. století. Anglický setr se však ve své domovině stává stále více psem výstavním, zatímco na kontinentě je kladen důraz především na jeho lovecké vlastnosti.
Na šlechtická sídla v českých zemích začali být angličtí setři dováženi zhruba od poloviny 19. století, stejně jako angličtí plnokrevníci. Vysoce ceněna byla jejich schopnost vystavování pernaté zvěře. Soustavný vzestup zájmu o anglické setry se datuje kolem roku 1935, odkdy bylo možné setkávat se s anglickými setry na výstavách loveckých psů a na zkouškách i při výkonu praktické myslivosti. Od skončení 2. sv. války se sice počet u nás chovaných anglických setrů nijak dramaticky nemění, ale neustále stoupá kvalita jejich odchovů.
Původní standard byl publikován 24.června 1987, v současnosti je platný standard ze 7. září 1998 (pocházející z Velké Británie).

Vzhled

Anglický setr je krásný a elegantně rostlý pes, s vyváženými tělesnými proporcemi, které na sebe plynule navazují, a s jasnými a ladnými liniemi těla. Pohyb těla je plavný a vizuálně velmi příjemný. Nosí hrdě a vysoko vztyčenou hlavu dokonalých tvarů s výrazně vystupujícím týlním hrbolem a výrazným stopem. Hlava je dlouhá, zaoblená, se zřetelně výrazným přechodem z čela na čumák. Oči s inteligentním výrazem má lesklé a oválné, s barvou od oříškové po temně hnědou, a velmi výrazné. Preferuje se co nejtmavší barva očí, pouze u psů v barvě liver belton jsou přípustné oči světlejší. Anglický setr má vždy přívětivý výraz.
Morda je středně hluboká a poměrně hranatá, s nosem černé nebo jantarové barvy, která odpovídá barvě srsti. Uši jsou přiměřené délky, nízko posazené, visící, přiléhající k lícním kostem, jsou pokryté hedvábnou srstí a tvoří elegantní a spuštěné záhyby. Hruď je široká, ocas rovný, středně dlouhý a lehce šavlovitě prohnutý, držený ve výši linie zad. Záda jsou krátká a rovná, hrudník hluboký, mezi lopatkami dostatečně široký, a bedra rozložitá, svalnatá, lehce klenutá.
Anglický setr má dlouhou, lesklou a hedvábnou srst, rovnou, místy lehce zvlněnou. Srst na hlavě a přední straně nohou je krátká, na uších a na celém těle je zlehka splývající. Na zadní straně předních a zadních noh vytváří srst praporce ("výčesky" a "kalhoty"), praporce jsou také na vnější straně uší. Na praporcích je srst rovná a hladká a nepříliš bohatá. Na slabinách a hrudi je přiměřeně dlouhá, na krku tvoří lem. Na ocase je vlajka visící dolů v dlouhých třásních, které začínají těsně pod nasazením ocasu, ke středu ocasu se prodlužují a směrem ke špičce ocasu se postupně zkracují. Srst na ocase je lesklá, měkká a hedvábná, mírně zvlněná, ale ne kudrnatá.
Anglický setr může být buď dvoubarevný (černý s bílou, játrový s bílou, citrónový s bílou) nebo trojbarevný (tricolor – bílá s černou a tříslovou). Barvy do sebe jemně přecházejí, drobně stříkaná skvrnitost má přednost před velkými barevnými plotnami.
Pes má v kohoutku 65 až 68 cm, fena 61 až 65 cm. Anglický setr váží od 25 do 30 kg - standard FCI váhu neuvádí. Anglický setr využívaný k práci je menší, zatímco psi výstavní jsou větší, těžší a mají bohatší srst. V Čechách a na Moravě není výstavní a pracovní typ výrazně rozlišen, v zahraničí jsou rozdíly mezi nimi více patrné.

Povaha

Anglický setr je laskavý, přátelský a klidný pes, milý a přítulný, se silně vyvinutým loveckým instinktem. Zároveň je však ideálním domácím společníkem. Nejraději pobývá ve smíšené společnosti lidí, a to i dětí a domácích zvířat.
Má mírnou povahu, je dobře ovladatelný a učenlivý. Je velmi temperamentní, veselý a naprosto bezkonfliktní. Vyhledává co nejužší kontakt se svým pánem a je doslova nadšený při společných aktivitách. Bezproblémové je i případné soužití v bytě. Ve vztahu k dětem je anglický setr velmi milý a ohleduplný. Aktivně se zapojuje do jejich her a protože miluje pohyb, dokáže si s nimi hrát opravdu dlouho.
K cizím lidem nebývá agresivní a stejně nekonfliktní je i v kontaktu s jinými psy. Při setkání s ostatními domácími zvířaty je potřeba vzít v úvahu jeho vrozený silný lovecký pud.

Péče

Prvořadou potřebou anglického setra je pohyb. Má rád pravidelné a dlouhé procházky a společně strávený čas venku je přínosem pro psa a koneckonců i pro jeho majitele.
Protože se jedná o dlouhosrsté plemeno, je třeba předem počítat se základní údržbou srsti. Vyžaduje pravidelné pročesávání, jehož frekvence záleží hlavně na ustájení, na počasí a terénu, ve kterém se pes pohybuje. Na výstavu by měl být anglický setr připraven také po stránce exteriéru, protože krásná a čistá srst výrazně přispívá k dobrému ohodnocení.
Pro dokonalé vyniknutí veškerých tělesných proporcí anglického setra se vžila částečná úprava jeho hedvábné měkké srsti vystříháváním a trimováním. Pro průběžně opečovávanou srst při běžném, nevýstavním využívání setra není tato úprava nutná, záleží jen na rozhodnutí majitele. K udržení dobrého stavu srsti mezi jednotlivým trimováním stačí zastřihávat přebytečné chlupy mezi polštářky na tlapkách a pod ušima.
Anglický setr je pes přirozeně čistotný a sám o sebe velmi pečuje v rámci psích možností.
Samozřejmě bezproblémově snáší ustájení v kotci s boudou, při soužití v bytě respektuje pro sebe vyhrazené místo.

Výchova

Anglický setr výborně reaguje na důslednou a láskyplnou výchovu nebo výcvik, získané znalosti si dobře pamatuje a obratně rozvíjí. K dobré výchově postačí vlídnost a důslednost. Anglický setr je i v neanglickém psím světě pravým aristokratem s ušlechtilou povahou a přátelským respektováním člověka. Tím je dána dobrá cvičitelnost anglických setrů i jejich snadná celková výchova. Díky přirozené inteligenci si snadno osvojují požadované návyky, za každé situace temperamentně reagují a nové podněty snadno akceptují a řeší.

Už při výběru štěněte je potřeba uvědomit si, k čemu bude pes později využíván. Pokud chce chovatel psa pro výstavy, je třeba začít jej připravovat už od mládí. Pes se musí naučit správný výstavní postoj, ladnou a bezvadnou chůzi u nohy na vodítku a v neposlední řadě zvykat si také na dotyky cizích lidí. Rozhodčí na výstavách kontroluje psa nejen pohledem ale i pohmatem, dívá se na chrup a samci na varlata. Nutnou samozřejmostí je také dobré vychování.
Anglický setr může být trochu svéhlavý a někdy je vhodné navštěvovat kurs pro štěňata.
Výchova anglického setra pro práci by neměla být náročná. Pokud pes od útlého věku vykazuje značnou vitalitu a jeví zájem o pach zvěře, lze předpokládat, že bude brzy vystavovat vysokým nosem, zvěř dokáže najít rychle, preferovat bude pernatou zvěř a zároveň bude mít minimální sklony ke štvaní. Další důležitou vlastností dobrého "trailera" je kontakt s vůdcem nutný pro to, aby pes nevyhledával zvěř pro své vlastní potěšení ale pro svého pána. Je důležité, s jakým druhem zvěře se mladý pes potká poprvé, vhodné je začínat s koroptvemi, které jsou nejvhodnější k rozvíjení vloh pro vystavování. Odbíhají méně než např. bažanti, takže jejich pach je kompaktnější a nutí psa k pevnému vystavení.
Vztah majitele a psa při zkouškách i při práci je komplikovanější, než je pouhá poslušnost. Pes by neměl být drilován, protože dril psa omezuje v jeho vlastním rozhodování a iniciativě. Dokonalá souhra mezi oběma partnery vyžaduje řadu hodin systematické práce v poli a dostatek kontaktu se zvěří. Vůdce musí být ve dvojici se psem dominantní, umět nenásilné prosazovat svou vůli a přitom psa nerušit častými povely, které nejenže psa vyhodí z rytmu, ale mohou také vyplašit lovenou zvěř. I z toho důvodu je pro výchovu anglického setra i dalších stavěčů nutné navyknout psa na vedení pohybem; a to nejen rukou, ale celého těla.
Způsobilost psa k chovu i k práci je kvalifikována zkouškou Field Trial (polní zkouška). Pes s vrozenými stavěcími vlohami obstojí i tehdy, není-li jeho majitel nijak zvlášť fundovaný drezér. FT prokazuje schopnost psa systematicky prohledat terén, najít a vystavit zvěř – a to s patřičnou loveckou náruživostí, chytrostí, vytrvalostí, ovladatelností a schopností pracovat pro svého pána.

Určení

Původní angličtí setři byli přinašeči ptactva a aportéři. Dnešní uplatnění tohoto plemene je poměrně rozmanité. Angličtí setři jsou stále využíváni jako kvalitně pracující lovečtí psi v myslivecké praxi a navíc jsou díky vynikajícím prošlechtěným vrozeným vlastnostem předváděni na sportovních soutěžích a pro svou ušlechtilou krásu i na výstavách a reprezentačních akcích. V neposlední řadě se uplatňují jako kultivovaní a temperamentní společníci v rodinách.
Tomuto plemeni není vlastní být "hlídacím" psem, proto není vhodné jej k tomuto účelu využívat.

Pohyb

Anglický setr potřebuje poměrně hodně pohybu a pokud ho nedostane dost od majitele, opatří si jej sám. Vyhovují mu dlouhé procházky, v úplné dospělosti rád běhá vedle kola. Pro anglického setra je ideální pravidelný režim. Miluje volný pohyb a je při něm při správné výchově výtečně ovladatelný na píšťalku. Nijak zvlášť se nedrží svého teritoria, a proto je vhodné se s předstihem postarat o dobrý plot na zahradě.
Výjimečně lze psovi zkrácenou procházku vynahradit tím, že s ním při jakékoliv jiné aktivitě či odpočinku stráví chovatel přiměřený čas a dá mu najevo svůj zájem. Z neloveckých společných aktivit jsou vhodné např. agility, canisterapie, canicross, tanec se psem a podobné akce související s pohybem a vzájemnou komunikací.

Zdraví

Anglického setra lze charakterizovat jako zdravé a sportovní plemeno. Vhodné je předcházet možným zánětům zvukovodů zastřiháváním přebytečných chlupů pod ušima.
Nejčastějším onemocněním bývá dysplazie kyčelního kloubu, proto se pro potřeby chovu sledují štěňata preventivně rentgenologickým vyšetřením. V praxi se chovní jedinci důkladně prověřují výkonem hodnoceným na různých typech zkoušek, při výkonu práva myslivosti jsou prověřováni výkonem při lovu. Lze tedy říci, že při výběru štěněte ze zdravotního hlediska bychom se měli přiklonit k odchovu zkouškami kvalitně ověřených rodičích s přihlédnutím na výsledek rentgenu DKK.
Anglický setr se průměrně dožívá 14 let.

Výživa

Štěněti je třeba ke správnému vývoji kostry a svalstva nutné podávat stravu, která obsahuje nejen všechny potřebné živiny, ale také vitamíny a minerální látky. Krmit štěně kompletním suchým krmivem od renomovaných výrobců je nejen velmi pohodlné, ale z hlediska výživy také velmi správné, protože takovéto krmivo obsahuje všechny složky ve správném poměru tak, aby zabezpečilo správný růst štěněte.
Dospělý aktivní pes má rovněž velké nároky na výživu. Strava má vliv nejen na zdraví a kondici, ale také na kvalitu srsti. Krmivo pro dospělého, pohybově aktivního psa musí zajistit dostatečný příjem energie. Chovatelé proto vybírají taková krmiva, která budou psovi vyhovovat nejen po stránce chuťové, ale uspokojí také jeho konkrétní nároky při určitém způsobu života.
Je vhodné nezatěžovat psy změnami různých značek krmiv podle toho, jakým vývojovým, pracovním, nebo jiným obdobím procházejí. Proto chovatelé vybírají takové krmení těch firem, jejichž výrobky obsahují celou škálu všech látek, jež bude pes po celou dobu svého života potřebovat. Řadu krmiv pro psy všech věkových skupin a různých typů pracovní zátěže nabízí např. firma PRO PAC.

Je téměř pravidlem, že kdo jednou vlastnil anglického setra, zůstane tomuto plemeni věrný, což nejlépe dokládá charismatičnost tohoto plemene. Přívětivý až něžný vzhled a chování jsou zcela odzbrojující. Anglický setr je obdivuhodný rodinný pes pro sportovně založenou rodinu.

Máte-li zájem o další podrobnosti o tomto plemeni, přinášíme kontakt na některé chovatele u nás:

Chov. st. Shahrastani
Dana Šejvlová
Tel: 774 269 211
e-mail: sejvlova2004@seznam.cz

dále:
http://www.leslieleven.cz/
http://www.damakrkonose.euweb.cz/
http://www.sweb.cz/davaroni/
http://www.klamapdebra.wz.cz/
http://www.mesinskahajovna.web4u.cz/

Chovatelské kluby:
Moravskoslezský klub chovatelů anglických ohařů (MSKAO)
Kontakt : předseda klubu pan Vlastimil Resner
548 535 848

Český pointer a setter klub (ČPSK)
Kontakt : předseda klubu pan MUDr. Vlastimil Novotný
354624517

Sdílejte článek s přáteli

:: ZOBRAZTE INZERÁTY
z rubriky Psi - různé, z dalších rubrik...

:: VLOŽTE REKLAMU
Jen my Vám zajistíme DOKONALOU reklamní plochu pro Vaši firmu, pro Vaše výrobky, pro Vaše služby...
INTERNET – NOVINY – ČASOPISY – TELETEXT TV NOVA

:: DOPORUČTE ČLÁNEK EMAILEM

:: VYTISKNĚTE SI TENTO ČLÁNEK

:: DALŠÍ ČLÁNKY Z TÉMATIKY: Psi

:: SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
• Psí zlovyky (prosinec 2006)
• Jak bydlí psi (prosinec 2006)
• Psí dušičky (prosinec 2006)
• Kdybys jen věděl… (prosinec 2006)
• Co pod stromeček? (prosinec 2006)

VYDÁNÍ ČASOPISU: