Psi nahrazující lidské oči

Sdílejte článek s přáteli

foto: J. Šimeček

Plemena vhodná k výcviku 

Mezi základní požadavky na vodicího psa patří láska k člověku, ochota k práci a neagresivní povaha.
Jsou plemena, u kterých se ani přes splnění těchto podmínek nedá předpokládat, že by speciální výcvik a určení zcela zvládla a to buď kvůli svým fyzickým, nebo naopak psychickým parametrům: například molosové nejsou vhodní pro svou mohutnost, teriéři pro přílišný temperament a horší ovladatelnost, chrti pro neschopnost naučit se dostatečný počet nutných povelů (až 50!), honiči a barvíři pro sklony k pronásledování zvěře. Ale mohou se vyskytnout i jedinci s netypickou povahou a i oni mohou náročný výcvik zvládnout.
V České republice se používají na takovýto speciální výcvik zpravidla border kolie, krátkosrstá kolie, labradorský retrívr, golden retrívr a kříženec těchto dvou plemen. V menší míře se cvičí i němečtí ovčáci a úspěšně byl vycvičen i belgický ovčák. V zahraničí jsou cvičeni také pulabové (kříženci labradorského retrívra a královského pudla), královský pudl, australský ovčák ap.
Vhodné plemeno se vybírá na míru i podle stáří, aktivity a povahy klienta, kterému bude pes cvičen. Pokud se jedná o mladého člověka, který stále něco zařizuje, žije kulturním životem, rád sám sportuje a chce i se psem provozovat kynologické sporty, vybírá se pes s větším temperamentem. Jedná-li se o člověka středního věku nebo seniora, který sice pomocníka potřebuje (např. na cestu do práce a zpátky), ale nedává psovi příliš úkolů navíc, vybere se pes klidný, který si po práci rád lehne a nebude vyžadovat další pozornost. Žádá-li o psa člověk se zbytky zraku, je možné mu vycvičit například krátkosrstou kolii, která má výrazné tricolorní zbarvení.

Předvýchova štěněte

    Výběr štěněte pro tyto účely je velice důležitý. Od psích rodičů, kteří splňují zdravotní a povahové podmínky, se vybírají štěňata podle speciálního testu. Štěně nesmí být přehnaně temperamentní ani příliš laxní, agresivní ani bázlivé, dominantní ani podřízené. Měl by to být vyrovnaný, přátelský jedinec, ze kterého vyroste zdravý pes.

Ve věku dvou měsíců, kdy už si štěně snadno zvykne na nové prostředí a je také zralé k odstavení, stěhuje se do svého nového domova k pečovatelům, kteří se o něho starají a předvychovávají je. Jejich péčí se štěně naučí mít rádo lidi, sdílet s nimi bez problémů byt či dům a plně lidem důvěřovat. Proto je důležitý i výběr dobrovolných předvychovatelů. Ti musejí mít dostatek času, odpovídající bydlení, porozumění a lásku, aby dokázali štěněti nahradit dosavadní psí smečku a najít pozitivní vztah k lidem.

Výuka v rodině probíhá formou hry. Pes musí bydlet v bytě, nikdy ne na zahradě či v kotci, protože by si nevytvořilo citovou vazbu na lidi. Kladem je i přítomnost dětí v rodině, lépe starších než úplně malých, aby věděly, jak se k psovi v předvýchově věnovat. Pokud je v rodině další pes, musí chodit na procházky odděleně. Aby se nevytvořila nežádoucí citová vazba na druhého psa, neponechávají se oba psi pohromadě, pokud jsou doma ponecháni sami.
V prvním roce se štěňata naučí bydlet s lidmi, neničit bytové zařízení, venčit se pouze na místech k tomu určených a brát člověka jako partnera. Současně se pozorně sleduje jejich zdravotní stav. V sedmi měsících věku musí štěně projít zdravotními testy - rentgenologickým vyšetřením k vyloučení dysplasie kyčelního a loketního kloubu (zatím se sice ještě neurčí přesný stupeň v dospělosti, ale už se dá zjistit postižení, při kterém by štěně muselo být vyřazeno z následujícího výcviku), testy na vyloučení onemocnění diabetem a chorob ledvin, jater, slinivky, žaludku a páteře. Povaha štěňat v předvýchově se usměrňuje tak, aby byl tlumen jejich temperament, nebo naopak posilováno sebevědomí. Jen pes s vyváženými povahovými vlastnostmi a s perfektním zdravotním stavem může absolvovat náročnou přípravu a později pracovat pro svého zrakově handicapovaného pána.
    Štěně se během předvýchovy musí naučit přijít na přivolání, chodit na vodítku, jezdit dopravními prostředky, chovat se klidně i v rušném prostředí, nereagovat na cizí psy atd.
Místo klasického vodítka se používají pro budoucí vodicí psy speciální postroje, které jim usnadňují vstup do všech míst, kam nevidomého člověka vodicí pes obvykle doprovází.
Psi dostávají vysoce kvalitní krmení, neboť dobrý a zdravý růst je docílen především kvalitní stravou.
Organizace, která výcvik vodicích psů zastřešuje v průběhu tohoto předvýchovného roku, rodinu ve které pes vyrůstá, navštěvuje a kontroluje pokroky ve výchově. Zatímco na očkování a preventivní prohlídky vodí většinou předvychovatelé svěřené psy k veterinářům v místě bydliště, přibližně jednou za dva měsíce se sjedou do střediska na takzvaný sraz štěňat. Tam se sleduje pokrok psů nebo řeší případné výchovné problémy.
Psi jsou v rodině předvychovatelů minimálně do doby, kdy je čeká intenzivní výcvik, ale mnohdy i další tři čtvrtě roku.

Předvychovatel

Střediska pro výcvik vodicích psů někdy hledají zájemce o předvýchovu štěněte pro slepecký výcvik. Práce je to zcela jistě záslužná, ačkoliv je vedena na bázi dobrovolnické. Stejně jako psi pro výcvik musí mít i kandidáti na jejich předvýchovu jisté morální předpoklady, aby svou práci se psem vykonávali co možná nejlépe.
Mezi další předpoklady k úspěšné předvýchově slepeckého psa patří možnost vychovávat psa v bytě, v denním kontaktu s člověkem a uprostřed rodinného života s běžným provozem. Psa v předvýchově je třeba brát s sebou do kina i na dovolenou. Malé štěně v předvýchově nelze nechávat samotné vůbec, starší maximálně na dvě až tři hodiny. U zaměstnaných zájemců odcházejících denně za prací tedy předvýchova štěňat není možná. Právě tak nelze zůstávat se psem celodenně doma. Je třeba zvykat jej postupně na veškeré dopravní prostředky, veřejné úřady, restaurace, sportovní zařízení, na kontakt s dětmi, s jinými psy i ostatními zvířaty. Psa je nutné co nejdříve naučit plnit základní povely, kde vykonávat potřebu a zcela vyloučit nesprávné návyky související s nedůslednou výchovou.
Štěně, které nezvládne základní předvýchovu, nemůže se nikdy stát vodicím psem a nevidomý člověk, který na svého psa netrpělivé čekal, tak bude bez pomocníka téměř o dva roky déle. Byla by škoda, aby takové nezvládnutí bylo vinou jen a pouze nedůsledné výchovy ze strany pečovatele.
Náročná péče o štěně v předvýchově není honorována. Pravidla poskytování nezbytných úhrad se mohou u jednotlivých středisek výcviku v maličkostech lišit, ale v zásadě budou podobná: vychovatel dostává pro psa měsíční dávku krmení, jehož značku i dávkování je povinen důsledně dodržovat, dále paušální částku, ze které jsou hrazeny úkony veterinární prevence (očkování, odblešení, odčervení), kynologické potřeby, cestovné apod., a v případě nemoci psa jsou propláceny řádně doložené účty za ošetření. Střediska poskytují vychovateli konzultace a v případě potřeby i doučovací hodiny.
Jednou přijde den, kdy štěně musí odejít "do světa". To je chvíle těžká pro psa i pro člověka…

Výcvik vodicího psa

Po roce života v pečovatelské rodině nastává budoucímu vodicímu psovi náročné období. Během sedmi- až osmiměsíčního "studia" se ze štěněte stává spolehlivý průvodce zrakově postiženého člověka.
Většina výcvikových organizací se snaží ponechávat psa i nadále u svých pečovatelů. Denní režim psa je pak takový, že ráno odejde s instruktorem a večer se vrací do prostředí, na které je zvyklý. Vyloučí se tak pobyt v kotcích, fixace na psí smečku i stres z náhlé ztráty lidské rodiny. Dál se tím upevňuje i vztah k člověku. Ovšem i tam kde jsou psi ubytováni hromadně, napomůže přítomnost většího množství psů ve středisku včas rozpoznat případné konfliktní jedince, kteří by měli tendence napadat jiné psy.
Vlastní výcvik vodicího psa je založen na důslednosti a opakování, s pozvolným přechodem od jednoduchých úkonů k náročnějším cvikům. Během nácviku potřebných ke znalosti a řešení situací absolvuje pes spolu s instruktorem mnoho kilometrů a hodin, kdy se pes postupně učí chápat a zvládat jednotlivé povely a cviky, které pak uplatňuje při vedení nevidomého. Na závěr výcviku instruktor sám používá brýle, přes které nevidí, a nechává se psem skutečně vést. Ze psa a člověka se stávají skuteční partneři, kde záleží na souhře obou.
Dobrý instruktor si musí být během výcviku neustále vědom, že psa necvičí pro sebe. V naprosté většině případů se pes dostane k člověku, který doposud zkušenosti se psem neměl a ještě je na rozdíl od cvičitele na psovi většinou více či méně závislý. Výkon psa by se neměl měnit podle toho, jaké osobnosti jej vedou. Dobrý vodicí pes je klidný, bez přehnané aktivity a pokud možno bez jakýchkoli vedlejších zájmů. Ten pak miluje svého pána a svou klidnou a trpělivou prací mu je ochoten kdykoliv dělat průvodce tak, jak byl během výcviku připraven.

Zkoušky

Vodící pes pro nevidomé musí běžně zvládat více než padesát povelů a dovedností, jakými jsou např. vyhledání dveří a schodů s rozlišováním eskalátorů, lavičky, okénka, pultů, schránky nebo telefonní budky. Pes musí umět také na povel odbočit vpravo a vlevo, zahájit a ukončit chůzi, vyvést člověka z nepřehledné situace, obcházet překážky na zemi ve vzduchu až do úrovně očí nevidomého. Dále musí pes označit začátek i konec chodníku a podávat předměty ze země - např. mince, tužku, klíče, hůl, peněženku, vodítko atd. Úkolem vyžadujícím značnou dávku inteligence je dokázat neuposlechnout povelu, po jehož splnění by člověku hrozilo nebezpečí.
Ukončením a vyvrcholením dlouhého výcvikového období jsou zkoušky, které prokáží, jak pes všechny požadované dovednosti zvládá. Testy probíhají v několika dnech a účastní se jich samostatně několik instruktorů. Mezi nimi může být také nevidomý. Součástí závěru přípravy je také veterinární osvědčení o zdravotním stavu psa. Úspěšným složením zkoušek je pes připraven konat svou průvodcovskou službu. I přes náročné předvýběry se může stát, že dokonalým průvodcem nevidomého člověka se stane jen každý třetí pes.

Příprava klienta

V době, kdy prochází výcvikem pes, prochází vlastně podobným procesem i nevidomý klient. Zrakově postižený člověk, který si zažádal o vycvičeného psa, bývá většinou nováček ve vztahu k psům. Proto je nutné předat mu co nejvíce informací. Klient musí absolvovat školení, během kterého je zjištěna jeho schopnost prostorové orientace a samostatného pohybu venku a on sám naopak získá informace o tom, co ho čeká po příchodu psa do domácnosti, jakou pomoc může od psa očekávat, je dohodnuto vyhovující plemeno, může si vyzkoušet chůzi se psem.
Po školení navštíví každého klienta v místě bydliště instruktor. Ještě před zahájením výcviku vodicího psa pro konkrétního člověka je třeba zjistit, v jakém prostředí budou oba žít, po jakých trasách se budou pohybovat apod. Instruktor poradí i se zdánlivými maličkostmi, např. kam umístit v bytě pelíšek pro psa, kde najít bezpečné místo na venčení a na procházky, nebo najít v okolí bydliště veterinární ošetřovnu.
Asi tři měsíce před závěrečnou zkouškou vybraného psa zažádá klient na obecním či městském úřadě o jednorázový příspěvek na zakoupení kompenzační pomůcky Vodícího psa pro nevidomé. Musí vyplnit žádost, předložit zprávu od očního lékaře, doložit své příjmy a čekat. Jakmile úřad rozhodne o vyplacení částky, může být pes předán. Jestliže klient psa nutně potřebuje, např. když jeho předcházející vodicí pes náhle uhyne, má přednostní právo na psa, který je právě k dispozici.

Předání psa

Předání psa klientovi předchází mnoho práce a úsilí. Ne každý zrakově postižený člověk může dostat psa a ne každý člověk psa zvládne. Kvalitně připravený pes přináší člověku do života nejen radost a uspokojení, ale také starost o tvora, který je na člověku do značné míry závislý. Psa proto může mít jen člověk, který se dokáže postarat jak sám o sebe, tak o psa.
Způsoby vzájemného přivykání psa a klienta mohou být různé. Pokud pes stále bydlí u svého předvychovatele, mohou se seznamovat tady, v prostředí psovi známém. Nepůsobí na něj proto tolik stres z nového pána ani z nového prostředí, vše probíhá nenásilně a v klidu.
Pes žijící ve výcvikovém středisku může od třetího měsíce výcviku docházet s instruktorem naopak ke klientovi. Dvojice se postupně seznamuje, klient specifikuje další dovednosti, které by u psa uvítal a instruktor seznamuje klienta s povely, způsobem spolupráce se psem i s potřebami vodicího psa. Při této formě kontaktu psa s člověkem proběhne konečné předávání psa v místě bydliště a následné sžívání je rychlejší a bez zbytečného spěchu a stresu. 
Další možností je, že proškolený klient přijede do střediska. Obvykle se jedná o dobu jednoho týdne, během kterého se člověk a pes seznamují v prostředí psovi důvěrně známém. Pod dohledem instruktora se klient učí základům chůze se psem, péči o psa a další nezbytnosti. Pak následuje druhá část předávání, a to už v místě bydliště klienta. Pes svého nového pána již zná a mohou se společně začít učit trasy, které používá nevidomý ve svém každodenním životě.
Součástí předání psa bývají také nahrávky s povely a všemi potřebnými informacemi týkající se péče o psa a společného života. Klient potřebuje znát nejen to, jak psovi připravit potravu, ale také svá práva a povinnosti, které jako majitel vodicího psa má.
Kontakt instruktora a klienta nekončí předáním psa. Instruktor ke klientovi dochází, jsou v telefonickém kontaktu a práce dvojice se postupně dolaďuje. K dokonalému souladu mezi pánem a jeho vodicím pomocníkem nemůže dojít okamžitě.

Zdraví

Vodicí psi jsou po celý svůj život enormně fyzicky i psychicky vysoce zatíženi, což může vyvolat řadu zdravotních problémů. Každá nemoc při výcviku oddaluje předání psa potřebnému člověku a onemocnění po předání psa přináší řadu problémů, se kterými se nevidomý vyrovnává s většími obtížemi než člověk, který vidí. Proto je zdraví vodicích psů věnována vysoká pozornost.
Základní prohlídky probíhají už ve stádiu prvního předvýběru štěňat vhodných k vodicí službě. Další zdravotní testy se konají na srazech štěňat v předvýchově, kde jsou také individuálně s každým předvychovatelem konzultovány případné zdravotní problémy. Kvůli prevenci budoucích možných onemocnění, se kterými by se psi mohli dostat do kontaktu na místech se zvýšeným pohybem lidí i psů, jsou štěňata očkována nejen běžnými vakcínami, ale také např. proti kašli nebo psí chřipce. Předcházením možných chorob se snižuje riziko časové ztráty při výcviku, zvyšování finančních nákladů na léčbu a v krajním případě je zde i hrozba úmrtí psa.
Ve věku sedmi měsíců probíhají důkladné testy k vyloučení dysplasie kyčelního a loketního kloubu, chronického diabetu a chorob ledvin, jater, slinivky, žaludku a páteře, někde se provádí i vyšetření očního pozadí. Všechny tyto choroby by mohly v budoucnu psa předčasně vyřadit z činné služby.
Kromě preventivních vyšetření je nutné provést také kastraci. Laikovi se může tento zákrok zdát drastický a nehumánní, ale opak je pravdou. Fena by byla dvakrát ročně při hárání pro vodění nevidomého minimálně měsíc nepoužitelná, a naopak pro vodicí psy-samce by byly hárající feny v okolí problémem celoročním. Pokud by nebyli kastrováni, mohli by i ohrozit zdraví a život nevidomého.
Pokud se v některé fázi výcviku zjistí, že pes je z nějakého důvodu pro vodění nevidomého nevyhovující, hledá se nový majitel. V mnoha případech však zůstávají štěňata u svých předvychovatelů, kde už existuje vzájemná citová vazba. Jestliže se potíže objeví až po předání nevidomému, rychle se hledá odpovídající náhrada.

Dokonalá souhra

Ještě nějaký čas trvá, než si na sebe člověk a pes úplně zvyknou, ale nakonec se z nich stane nerozlučná dvojice, která společnými silami překonává všechny bariéry světa zdravých lidí. Nevidomý člověk s vodicím psem má přístup do obchodů, restaurací, úřadů, všech typů škol, zdravotnických ambulancí a také všech kulturních a sportovních zařízení.
I ten nejlépe vycvičený vodicí pes není strojem, nýbrž živou bytostí s občasnými chybami, náladami a únavou; stejně jako člověk.

Pes, který je ve výchově:

• musí být odchován v bytě, nikoliv v kotci nebo na zahradě u boudy;
• musí být v celodenním kontaktu s člověkem, malé štěně nesmí zůstávat dlouhodobě samo doma, starší max. 2-3 hodiny;
• musí se naučit hygienickým návykům;
• musí si postupně zvyknout na veškerý možný dopravní a městský ruch;
• musí umět cestovat všemi dostupnými dopravními prostředky;
• musí se naučit navštěvovat veřejná místa, jako jsou: úřady, obchodní domy, restaurace apod.;
• musí získat co nejvíce sociálních kontaktů s lidmi (i dětmi - pod dohledem dospělé osoby), s ostatními bezproblémovými psy i pokud možno s jinými zvířaty;
• musí se dobře naučit přivolání a hravou formou aportování předmětů (i kovových);
• musí pravidelně navštěvovat srazy štěňat, které se konají jednou za 5 - 6 týdnů vždy v neděli dopoledne v Praze 5 - Jinonicích v prostorách střediska;
• nesmí se vypěstovat špatné návyky (lezení do postele a na stůl, kradení jídla ze stolu, obtěžování při jídle, ničení interiéru, skákání po lidech, venčení se na chodníku apod.);
• nesmí se u něj rozvinout případné lovecké pudy.

Desatero pro kontakt s nevidomým, kterého vede vodicí pes

1. Vodicího psa nikdy nevyrušujme při práci. Nedožadujme se jeho pozornosti mlaskáním, voláním, hvízdáním či jinak. Velmi mu tím ztěžujeme jeho práci a soustředěnost.
2. Bez vědomí majitele na vodicího psa nesahejme, nehlaďme jej, byť v dobrém úmyslu. Je lidskou slušností nejdříve člověka oslovit a zeptat se jej na souhlas s Vaším úmyslem.
3. Vodicího psa k sobě nevolejme. Má svého pána. Neodbytné nutkání komunikace zaměřme na majitele.
4. Psovi bez vědomí majitele nenabízejme jídlo či pamlsky. Ani výjimečně. Kondice a zdravotní stav jsou základem pro jeho dlouhý život a práci.
5. Chceme-li pomoci nevidomému člověku, kterého vede vodicí pes, vždy člověka nejdříve oslovme a zeptejme se, zda naši pomoc uvítá. Neurážejme se, když ji odmítne, je soustředěn na svou cestu.
6. Pomáháme-li nevidomému, nemanipulujme se psem, komunikujme s člověkem a slovně doprovázejme, co děláme.
7. Jdeme-li po ulici se svým vlastním psem, nikdy mu nedovolme vodicího psa obtěžovat, očichávat či jinak vyrušovat v práci.
8. Míjíme-li vodicího psa s nevidomým člověkem, mějme svého psa vždy na vodítku.
9. Nastupujeme-li se svým psem do dopravního prostředku, vždy dejme přednost člověku s vodicím psem.
10. V dopravním prostředku umožněme umístění vodicího psa a uvolněme vhodné místo.

Sdílejte článek s přáteli

• > ročník 2011 <
• > ročník 2010 <
• > ročník 2009 <

---

• > ročník 2008 <

---

• > ročník 2007 <
• prosinec
• listopad
• říjen
• září
• srpen
• červenec
• červen
• květen
• duben
• březen
• únor
• leden

1. Anglický setr (English setter)
2. Světová Poznaň 2006!
3. Psí řeč
4. Psí dárce krve
5. Nechtěná březost
6. Život bez domova
7. Plzeňský Běh po šesti oslaví první kulatiny
8. Než se narodí PES aneb Co udělat pro plánované rodičovství
9. Psi nahrazující lidské oči
10. Výroční setkání CANDY
11. Klubové setkání na Plumlově
12. Velká cena TARTu – I. Ročník
13. Psi a výstavy. 9. díl - Soutěže
14. Škola chovatele novofundlandských psů
15. Coursing - 3.díl
16. Chov koček (nejen) v České republice
17. Světová výstava
18. Koťata jdou „do světa“
19. Kočičí Pardubice
20. Kde se vzala kočka
21. Fríský kůň
22. Kůň Prezewalského nebo Veselovského?
23. 7 otázek pro Janu Reichhartovou
24. Kachničky
25. Potkánci s rodokmenem
26. Lexikon zvířat plzeňské ZOO – "G"
27. Konec roku
28. Mít nos jako NOSÁL

---

• > ročník 2006 <

---

• > ročník 2005 <

---

• > ročník 2004 <

---

• > ročník 2002 <

---

• > ročník 2001 <

---

• > ročník 2000 <