NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > leden 2007 > Kde se vzala kočka

Kde se vzala kočka

Zvířecí horoskop pro vašeho čtyřnohého mazlíčka

Kočka je zvláštní tvor, kterého si nikdy nepodmaníte. Všechny smysly má dokonale vyvinuté, ať už se jedná o sluch, zrak, čich nebo hmat. Je perfektně uzpůsobená k tomu, aby se o sebe sama postarala: disponuje mrštností a ohebností, silnými zuby se smrtícím stiskem i jedinečnou zbraní v podobě zatahovacích drápků, nehlučným pohybem – a to vše v kombinaci s vynikající prostorovou orientací i pamětí. Kočka je odnepaměti téměř nepřemožitelný predátor, symbol nepolapitelnosti se schopností přežít až zázračné. I proto se stala symbolem tajuplných sil, pohádkové čarodějnice ji nosí na ramenou, ty domnělé kdysi ve středověku byly upalovány společně s ní a dodnes jsme ostražití, pokud nám přeběhne přes cestu černá kočka. Někdo může být FALEŠNÝ JAKO KOČKA, což je falešné - ale opravdu FALEŠNÉ slůvko, protože správné znění je HRDÝ JAKO KOČKA. A pokud muž řekne o ženě, že je KOČKA, oceňuje tím její ženskou ladnost, eleganci, celkovou souměrnost a krásu.

Žijící praprapředek

Kočka divoká (Felis silvestris) je u nás kriticky ohroženým druhem. Okrajově se vyskytuje v lesích na Moravě a několik párů žije i na Šumavě. O něco hojněji se však vyskytuje na Slovensku a na dalších místech Evropy, i když tam je druhem (pouze) chráněným. Na klesajícím počtu divokých koček se podílí nejen to, že je úředně vedena jako lovná zvěř (a myslivci se podle toho k ní donedávna chovali), ale také postupné mizení původních lokalit, kde měly kočky divoké svá teritoria. O něco lepší situace je za hranicemi Evropy, kde dosud žijí africké a asijské poddruhy kočky divoké.
Charakteristickým životním prostředím kočky divoké evropské jsou bukové, dubové nebo smíšené lesy ve vyšších polohách.
Kočka žije samotářským životem, dokud v únoru až březnu nenastane čas páření. Po 63 až 68 dnech rodí ve skrytém pelechu 3 až 5 mláďat, kterým se po 10 dnech otevírají oči a ve stáří 6 až 7 týdnů začínají přecházet na masitou potravu. Zvířata pohlavně dospívají koncem prvního roku života a v přírodě se dožívají 12 až 14 let. Hlavní potravou kočky divoké jsou drobní hlodavci, zvláště v podzimních měsících, někdy ptáci, obojživelníci, hmyz nebo zcela výjimečně větší savci (zajíc polní). Nejčastěji loví na okraji lesních porostů za šera a v noci, přes den se skrývá v dutinách stromů nebo ve skalních štěrbinách. Hranice asi 50hektarového teritoria si značkuje škrabáním stromů nebo trusem.
Kočka divoká váží kolem osmi kilogramů, její výška je asi 44 a délka maximálně 80 centimetrů. Má šedou až šedohnědou srst, mourovatě pruhovanou. Její africké a asijské příbuzné mají nažloutlou nebo načervenalou barvu.
Na záchranu kočky divoké se vědci pokoušejí v sousedním Německu o reintrodukci zaniklých populací. Kočky divoké se mohou pářit s kočkami domácími a dochází tak ke snižování genetické hodnoty druhu. Podle informací ze Skotska je až 40 procent tamních koček divokých kříženci.
Poddruhy kočky divoké, kočka plavá a kočka stepní, jsou předkové kočky domácí. Na vzniku kočky domácí, Felis catus, se podílely druhy divokých koček, především kočky plavé, Felis silvestris lybica, indická kočka stepní, Felis silvestris ornata, a evropská kočka divoká, Felis silvestris silvestris.

Odkud přišla

Nejstarší důkazy o domestikaci kočky existují z nálezů v údolí Nilu z doby asi 4 500 let před n. l. Dokladem jsou obrazy koček na stěnách hrobek, kočičí amulety, sošky a mumie. Zabití kočky se trestalo smrtí ukamenováním a přirozenou smrt kočky provázel žal a smutek. Mrtvé kočky se balzamovaly a po složitém smutečním obřadu ukládaly do hrobek. Mumifikace rozhodně nebyly odbývány, protože mumie by se těžko dochovaly v tak dobrém stavu. Kočka tedy byla ve starověkém Egyptě zvířetem posvátným a uctívaným, symbolem plodnosti a lovu, božstvo, které má moc chránit člověka před zlem a přinášet požehnání. Nejposvátnější byly černé kočky, které měly ochraňovat egyptské chrámy. Bohyně Bastet se stala kočičím božstvem i bohyní vycházejícího Slunce, Měsíce, plodnosti, štědrosti a mnoha dalších, veskrze kladných vlastností. Zobrazována byla jako kočka se lví hlavou, později jako žena s hlavou kočičí.
Do Evropy se dostaly kočky ve starověku obchodními cestami z Malé Asie. Řekové a Římané pokládali kočku za exotické domácí zvíře pro domy boháčů a na lov myší chovali fretky. Jistá kočičí podoba je patrná i na vyobrazeních řecké bohyně Artemis, římské Diany a skandinávské Freyi. První obrázky evropských koček jsou na řeckých vázách z 5. století př. n. l. Do Británie se kočky dostaly s římskými legionáři, když se předtím rozšířily po celé dnešní Itálii, a k nám pravděpodobně se slovanskými věrozvěsty z Byzance.
Do Japonska a Číny se kočky dostaly z území dnešní Indie. Kočky tu byly důležitou součástí náboženských obřadů, v Číně měly za úkol ochraňovat zámotky bource morušového a chránit staré rukopisy v chrámech před potkany.
Až do 10. století našeho letopočtu byly kočky považovány za ochránkyně i za hodné ochrany a v mnohých zemích existovaly přísné tresty za jejich zabití.
S příchodem inkvizice se chápání do té doby převážně obdivovaných vlastností i exteriéru kočky měnilo. Individualita a nezávislost se v té době příliš nenosily a kočičí pohyblivost a orientace v prostoru i za tmy se staly záminkou pro vyhlášení kočky za posedlou zlými duchy, s pekelným ohněm v očích, za spojenkyni čarodějnic. Hlavně černá kočka se stala symbolem ďábla a lidé, kteří takové chovali, byli exkomunikováni z církve.
Přes veškerá opatření zůstala místa, na kterých byly kočky dál chovány a odkud se naopak dál šířily po celém světě. Byly to námořní lodě, na kterých byly kočky dál hýčkány pro svou schopnost zbavovat lodě krys a myší a odkud se dostaly až do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.
Až s příchodem baroka se karta obrátila a kočky začaly být chovány jako ozdoby salónů. Do Evropy se dostávaly kočky z Persie a z Turecka a příliš obyčejná kočka začala být křížena s dlouhosrstými Asiatkami.
Systematický chov koček existuje v Evropě pouhých 150 let. První výstava koček se konala až v roce 1871 v Křišťálovém paláci v Londýně, kdy se také objevily první siamské kočky, vznikaly první asociace, které kontrolovaly a regulovaly výstavní a šlechtitelskou práci. První taková organizace vznikla v roce 1910 ve Velké Británii a jmenovala se Governing Council of the Cat Fancy.
Dnes existuje celá řada organizací chovatelů koček, z nichž v Evropě je nejznámější Mezinárodní felinologická federace FIFe, a uznáváno je asi 100 čistokrevných plemen.

Sdílejte článek s přáteli

:: ZOBRAZTE INZERÁTY
z rubriky Kočky - různé, z dalších rubrik...

:: VLOŽTE REKLAMU
Jen my Vám zajistíme DOKONALOU reklamní plochu pro Vaši firmu, pro Vaše výrobky, pro Vaše služby...
INTERNET – NOVINY – ČASOPISY – TELETEXT TV NOVA

:: DOPORUČTE ČLÁNEK EMAILEM

:: VYTISKNĚTE SI TENTO ČLÁNEK

:: DALŠÍ ČLÁNKY Z TÉMATIKY: Kočky

:: SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
• Koťata jdou „do světa“ (leden 2007)
• Chov koček (nejen) v České republice (leden 2007)
• Miss kočka (prosinec 2006)
• Poprvé doma (prosinec 2006)
• Kočka bengálská (prosinec 2006)

VYDÁNÍ ČASOPISU: