NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > leden 2007 > Kachničky

Kachničky

Dříve, než Vám humornou formou vylíčím totální zánik mého jezírka, prosila bych Vás o trochu zvýšené pozornosti.

Každý rok se nám totiž do záchranné stanice dostane minimálně třicet kachňátek, která údajně nemají maminku. Kachna divoká si zakládá hnízdo na souši a to s oblibou na vyvýšeném místě, dokonce až do výšky prvního patra! Po určité době opouští hnízdo a vede kachňátka na vodu. A zde nastává ten problém! Lidé vidí ve městě kachnu s kachňátky jdoucí po chodníku a aby se jim nic nestalo, začnou je rozhánět, chytat a lovit. A co se stane? Máma kachna vzlétne a bezmocně z výšky pozoruje, jak lidé zuřivě loví její děti do krabic, aby se jim nic nestalo. Ale ono se stane. Málokdo z městských neohrožených zachránců ví, že kačátka si mastí peří od maminky a když žádnou nemají, nesmí se až do přepeření namočit. A pokud se ocitnou u člověka, který na ně dělá puťu a ťu ťu a ňu ňu, ochočí se a v přírodě pak pro ochočenou kachnu divokou opravdu není místo. Proto Vás prosím, až potkáte kachnu vedoucí své děti k nejbližší vodě, pomozte jí tím, že jí obejdete nebo objedete a vysvětlete svému okolí, že jde nejkratší možnou cestou k vodě a nechte jí tam dojít v klidu a to i s dětmi. Tímto Vám předem děkuji za všechny kachní matky! A co se týče všech zvířecích matek. Pokud se člověk neodborně ujme jednoho mláděte-a to platí pro všechny druhy zvířat ( např. zajíci, srnčí, lišky, kuny, kachny, holubi a třeba ježci), toto mládě se ochočí, což znamená, že lidi považuje za svůj druh a v době kdy doroste, stává se z něj nepohodlný mutant, který se nemůže vrátit do přírody a svým vychovatelům přeroste přes hlavu. A co pak s ním?!! Záchranné stanice pro volně žijící zvířata odborně zvládnou vychovat ohrožená mláďata, protože jedinců toho určitého druhu mají víc a lidé je pouze krmí, ale neochočí! Proto je správný postup: zavolat do nejbližší záchranné stanice, ohlásit nález ohroženého mláděte a vyčkat pokynů odborníků. Nikdy nesbírat a svévolně nepřemisťovat mláďata bez předchozí porady s odborníky! V každém okrese naší republiky je minimálně jedna záchranná stanice pro volně žijící zvířata a telefonní čísla na ně by měla vědět policie nebo veterinární ošetřovny. Jistě si říkáte, že toto všechno víte, ale proč tedy skončí ve stanici ročně zhruba třicet malých zajíčků, šest koloušků a dokonce jsem vychovala pět bažantů jenom proto, že tři metry od jejich hnízda ležela mrtvá kachna! A bažantí máma opodál pozorovala, jak jí věci neznalý predátor krade děti! Jistě by výchovu svých bažanťátek zvládla lépe než já. Myslím, že v době mobilů není problém přímo na místě nálezu zvířátka vyhledat odbornou radu dřív, než neodborným zásahem zkomplikovat život lidem a především pak samotným zvířátkům v domnělém ohrožení.
A nyní si přečtěte, jaké útrapy musí člověk zažít, aby nahradil násilím odtrženou matku od svých dětí. Tak v rámci pomoci zvířátkům za každou cenu jsem se rozhodla nabídnout naší zahrádku dvaceti kachňátkům. Přestože máme zahrádku jako dlaň (mezi velikostmi dlaní je rozdíl a ta naše je větší dlaň, dlaň manuálního pracovníka…), má své kachní výhody. Jedna spočívá ve vysokých zdech kolem dokola a ta druhá, z kachního hlediska nejdůležitější- vybudovala jsem si tam dvě jezírka. ( Tedy jezírčíčíčíčka….) Jedno je taková nákupní taška na bahno a v ní bydlí kosatce. To druhé je vybetonovaná mistička na lekníny a různé druhy vodních trav. Přes všechno miniaturní vybavení mé zahrádky je to obrovský rozdíl proti voliéře, protože tu jsou opravdické žížaly, opravdické krytové keře i opravdické rybičky v jezírku. ( A před příchodem kachniček byly i vidět!) Takže až kachničky dospějí a zatouží po zbytku zeměkoule, nebudou si plést pekáč naplněný vodou s rybníkem a bedýnku od ovoce s keřem. A hlavně neuvidí okolní svět hned po narození přes mříže voliéry. To je myslím z kachního hlediska praktické a pro začlenění se zpět do přírody přímo ideální. Slavnostně jsme přinesli klícku s kachňátky doprostřed jejich nového domova, otevřeli dvířka a "típalky" se rázem proměnily v ještěrky a rychlostí světla zmizely ve vegetaci. Celý zbytek dne to vypadalo, že v naší zahrádce jsou vážky, kosi, sýkorky, ale vůbec žádné kachničky. Až navečer, se soumrakem, se počalo ozývat sem tam takové stydlivé šplouchnutíčko. Ovšem po několika málo dnech bylo s kachničkami všechno v pořádku. Ptáte se, jak jsem to poznala? No jednoduše. Típalky moudře svými blanitými nožkami cápaly z bahenní nádržky přes dosud láskyplně udržovanou skalku do leknínového jezírka a pak ťap ťap zase zpět. Po měsíci kachní hotel ( míním tím naši bývalou zahrádku) zažil mnoho nemalých kosmetických zásahů. Rozličné druhy vodních trav a kvetoucí lekníny kachním kouzlem zmizely a místo průzračné vodní hladiny na mě poulí kalné oko jakási černošedá skvrna vyjetého oleje. Na ní se povalují proděravělé cáry hnědošedých trhanců připomínající výtvor krajkářky, která právě zešílela. Na skalce pak ani cvičené oko nepozná kámen od rostliny, protože vše je systematicky potaženo šedým bahýnkem. Celé to připomíná precizní výtvor nějakého hyperrealistického keramika, který ovšem nepoužívá barevných glazur, ale libuje si pouze v šedé. No, nesmím být až takový pesimista! Všechno, co se nachází tak jeden metr nad zemí, zůstalo barevně nezměněno. Dokonce i lavička je dál zelená, ale už na ní nesedáme. Má to dva důvody. Za prvé - není na co koukat a za druhé - do zahrádky radši nechodíme vůbec, abychom típalky neochočili. A tím pádem je to vlastně jedno, jestli je tam bahno nebo koberec z orchidejí. Náš úkol je zachránit život dvaceti kachňátkům tak, aby nakrmená a neochočená mohla na podzim odletět a žít dál svůj život divokých kachen. A když se tak zamýšlím nad tím životem divokých kachen, nemůže mě nenapadnout dost děsivá vize budoucnosti: kachny přece na podzim odlétají a na jaře se vracejí do místa, kde vyrostly?! Takže až na jaře náhle přikryje slunce jakýsi záhadný mrak a ten se bude neúprosně blížit k naší zahrádce, ihned poznám, že se z teplých krajin vrací mé kachničky a vedou si své partnery, aby mohly doma zahnízdit. A až celou zahradu pokryje souvislá vrstva kachních tělíček, já ani nehnu brvou a lakonicky řeknu manželovi: "Mirečku, prosím Tě, půjč si od pana souseda ten veliký náklaďák a sjeď do pekáren pro pecny chleba, veky a rohlíky. Máme návštěvu!!! Kachničky se nám vrátily!". A plna radosti z návratu ztracených dcer a synů ani nedomyslím, jak to bude pokračovat s jejich dětmi, s dětmi jejich dětí atd. atd.

Sdílejte článek s přáteli

:: ZOBRAZTE INZERÁTY
z rubriky Ptáci - okrasní, z dalších rubrik...

:: VLOŽTE REKLAMU
Jen my Vám zajistíme DOKONALOU reklamní plochu pro Vaši firmu, pro Vaše výrobky, pro Vaše služby...
INTERNET – NOVINY – ČASOPISY – TELETEXT TV NOVA

:: DOPORUČTE ČLÁNEK EMAILEM

:: VYTISKNĚTE SI TENTO ČLÁNEK

:: DALŠÍ ČLÁNKY Z TÉMATIKY: Ptáci

:: SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
• Táto, kup mi holuby (červen 2006)
• Jaro kde jsi? (duben 2006)
• Jaro už je ve vzduchu (březen 2006)
• O zvířatech a lidech kolem nich (únor 2006)
• Konec roku 2005 (leden 2006)

VYDÁNÍ ČASOPISU: