NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > únor 2007 > TOSA INU [1. strana ze 6 stran]

TOSA INU

Tosa inu, japonský pes původně vyšlechtěný k zápasům, známý také jako "pes sumo". Zásady obou typů zápasů sumo, psích i těch lidských, jsou v podstatě stejné – zvítězí ten, kdo zůstává nohama pevně na zemi.

Historie

Podle dostupných pramenů měly psí zápasy podporovat bojovou náladu samurajů. Už od 11. století, kdy se tito bojovníci stali členy císařské palácové stráže, se vyvíjela jejich kultura, důraz na velkou tělesnou zdatnost a také vlastní morální zásady, z nichž především vyzdvihovali dobré skutky vůči slabším, pohrdání smrtí v boji a bezpodmínečnou věrnost císaři.

První zápasy sumo byly určeny právě pro vybrané samuraje. Zápasníci sumo museli vážit více než 100 kilogramů a zároveň být dostatečně obratní, aby během zápasu mohli protivníka přitisknout k zemi a vlastní vahou jej udržet v nehybné pozici tak, aby se nemohl postavit. Pravidla psích zápasů kopírovala pravidla těch lidských. Většinou bojovali po předem určenou dobu jen dva psi, kteří měli na krku různobarevné pásy pro snadnější odlišení. Zápasy se odehrávaly v osmiúhelníkové aréně o průměru 36 metrů a zvítězil ten pes, který přitiskl soupeře k zemi tak, že mu znemožnil pohyb. Boj byl přerušen, pokud došlo ke zranění jednoho ze psů, a diskvalifikován byl ten, který při zápasu kousal, nebo dokonce projevil strach – ať už štěkotem, kňučením nebo ustoupením od protivníka na vzdálenost delší než tři kroky. Japonské psí zápasy s upřednostňováním stylu a techniky jsou tedy zápasy v pravém slova smyslu a nemají nic společného s boji na život a na smrt, jak je známe z jiných kontinentů. Nikdy nezápasily feny. Feny byly vždy určeny k zachování rodu a sloužily také jako hlídací psi.

Ačkoliv historie tohoto typu psích zápasů sahá v Japonsku údajně až do čtrnáctého století, historie plemene tosa inu není nijak dlouhá. Větší oblibu si tosa získala v kastě samurajů prakticky až v první polovině devatenáctého století. Na konci devatenáctého století se zápasy psů praktikovaly především v některých správních okrscích na ostrovech Shkoku a Tohoku. Nejrozšířenější byly ve správním okrsku Tosa na Shikoku.

První psí zápasníci nebyli zdaleka podobní dnešním tosám. Byli menší s nižší hmotností, a přestože Japonci toužili po velkých a těžkých plemenech, pro izolovanost Japonska danou geograficky i ideologicky byl po dlouhá staletí přísun všeho nového včetně psích plemen holou nemožností.

První tosy se podobaly spíše japonským špicům a místnímu plemenu nihon-inu, vážily lehce přes 30 kilogramů, měly postavené uši a ocas zatočený nad hřbet. Byly menší než dnešní plemeno akita inu pocházející z oblastí Akita a Odate. Šlechtěny byly na ostrově Shikoku v provincii Tosa, odkud pochází název plemene. Japonci zde dlouhá léta pořádali psí zápasy, k nimž se snažili vyšlechtit co nejlepšího bojovníka.

R. 1848 se u Nagasaki začal chovem tos zabývat znalec japonských psích plemen H. Sainta. Chovatel Othaka z Tosa pak v Nagasaki zakoupil velmi agresivního psa a spojil ho s psem zvaným Shikoku. Z jejich potomků se stali vynikající bojoví psi a na věčnou památku byla dodnes zachována i jejich jména: Sakaino Hiko, Daiganjino Hatsu a Inagi-no Bucho. Ti jsou považováni za předchůdce dnešní tosy, přestože další šlechtění ještě následovalo.

V roce 1854 se změnila japonská zahraniční politika, byly zrušeny dosavadní přísné předpisy pro pohyb cizinců a spolu se zahraničními návštěvníky se do země dostávalo stále více cizích psů. Japonští chovatelé měli za cíl zušlechtit celkový vzhled dosavadního plemene Shikoku-ken a řadou postupných selektivních křížení se jim to i podařilo: křížením s buldokem kolem r. 1872 získalo plemeno ohromný stisk, s bullteriérem vysokou odolnost, s pointrem temperament a s mastifem (cca 1874) mohutnost těla i lebky. Pro zvýšení hmotnosti byli dovezeni ze Švýcarska svatobernardští psi, kvůli bojovnosti bordeauxské dogy, kolem roku 1876 přibyli ještě němečtí ohaři a nakonec německé dogy. Japonci tak stvořili velkého, hbitého, atletického psa, který zbytečně neštěká, má vysokou míru inteligence, je odvážný a zároveň něžný, poslušný a ostražitý.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA