NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > únor 2007 > Pitbulteriér a ti druzí - mýty a skutečnost

Pitbulteriér a ti druzí - mýty a skutečnost

Pes, který doplácí na svůj vzhled

Irsko, rok 1845. Úrodu brambor zničila invaze mandelinky a ani další rok se neurodilo. Důsledky "bramborového hladomoru" byly katastrofální, přes dva milióny Irů emigrovalo. Někteří odjeli do Ameriky, ti ještě chudší, kteří neměli peníze na lodní lístek, přesídlili do Anglie, zejména do oblasti Staffordshire. Tehdejší anglické zákony zakazovaly rodinám s příjmem pod 40 šilinků ročně, chovat lovecké psy, ale přitom obrana před divokou zvěří byla nutností: chudina tedy začala ve velkém chovat psy menších ras. Původní teriéři byli vedeni k tomu, aby prokazovali svou odvahu k lovu a k boji ve speciálně organizovaných psích zápasech, tehdy velmi rozšířené formě zábavy. Podle slova pit (aréna) se brzy vžilo označení pitteriéři – a základ nové odnože plemene byl na světě.

Američtí Irové se usídlili zejména v okolí Bostonu, kam byli dováženi také angličtí a skotští bojoví psi. Noví farmáři chovali psy hlavně kvůli ochraně dobytka, takže své psy křížili s většími a těžšími plemeny, lépe odolávajícími nájezdům kojotů a vlků. Z těchto základů se postupně vyčlenila plemena jako americký pitbulteriér či stafordschirský bulteriér.

Abychom dobře chápali pojem "bojový pes", je tedy třeba znát historii vzniku tohoto plemene (které však dodnes nebylo uznáno FCI): americký pitbulteriér byl odjakživa veden jednak k ochraně stád, jednak k zápasu s ostatními psy. Šlo vždy o boj mezi psy, v naprosté většině o boj mezi pitbulteriéry. Šlechtěn byl jeho charakter, nikoliv vzhled. Exteriéry jednotlivých psů se mohou podstatně lišit, přestože jsou už od počátku 19. století zapsány příslušné standardy. Obecně lze říci, že má hranatou hlavu s výraznými lícemi, širokým čenichem a očima daleko od sebe posazenýma. Uši se dříve kupírovaly. Srst má krátkou a lesklou, přípustná je jakákoliv barva i znaky.

Povaha pitbula je k lidem přátelská, svému pánovi a jeho rodině je bezmezně oddaný, je povahově velmi vyrovnaný a inteligentní. Je velice společenský, radostně vítá všechny návštěvy, a i když je k cizím lidem rezervovaný, není agresivní.

Možné problémy nastávají v kontaktu s ostatními psy. Americký pitbul je geneticky nasměrován k tomu, aby dokazoval zvláště velkým psům svou fyzickou nadřazenost. Pokud se střetnou dvě psí osobnosti, téměř jistě dojde k boji. Je namístě počítat s takovou eventualitou a chceme-li se vyhnout konfliktům, finančním nákladům a v nejkrajnějším důsledku zákazu chovu celého plemene (jak o tom píšeme na jiném místě tohoto vydání), na procházkách zásadně nasazujeme náhubek i svému řádně vychovanému pitbulovi. Samozřejmě existují výjimky potvrzující pravidlo – agresivní jedinci napadající ze zálohy jakékoliv psy, nevychovaní a nezvladatelní pitbulové, kteří jsou v podobné zálibě navíc svými pány povzbuzováni, a také bohužel případy, kdy dochází k napadení člověka. Každý chovatel by měl zvážit své schopnosti i dispozice a charakter svého psa, a při prvním náznaku nesnášenlivosti vůči jiným psům učinit taková opatření, aby k napadení nemohlo dojít.

Americký pitbul potřebuje pevnou ruku, ne však dril, a správnou motivaci. Musí uznávat autoritu, ale pán ji může ztratit v okamžiku, kdy bude plnit v dobré víře pitbulovo přání - třeba hrát si s ním, když si pes vzpomene. Je třeba ho neustále zaměstnávat a udržovat v kondici. Základem jsou každodenní dlouhé vycházky ve svižném tempu, a také existuje celá řada sportů, které může vykonávat spolu se svým pánem – nošení břemen, triatlon apod., nebo speciální cviky, jako jsou výskok na peška a vis.

Sami chovatelé vědí, že chyby jsou v lidech, nikoli v plemeni. Odborníci tvrdí, že správně vychovaný pes, zahledíte-li se mu do očí, vydrží váš pohled maximálně tři vteřiny. Pokud na procházce potkáte psa, který očima neuhne, je lépe přejít na druhý chodník.

Zastánci plemene tvrdí, že četnější jsou agresivní útoky ze strany německých ovčáků, dobrmanů, rottwailerů nebo jezevčíků. Ovšem můj dlouhosrstý jezevčík za celý svůj třináctiletý život neublížil jinému zvířeti kromě křečka, zato byl sám zákeřně napaden právě pitbulteriérem. Doufám, že mi Andy odpustí, že jsem se tu snažila o objektivitu.

Sdílejte článek s přáteli

:: ZOBRAZTE INZERÁTY
z rubriky Psi - štěňata do 1 roku, z dalších rubrik...

:: VLOŽTE REKLAMU
Jen my Vám zajistíme DOKONALOU reklamní plochu pro Vaši firmu, pro Vaše výrobky, pro Vaše služby...
INTERNET – NOVINY – ČASOPISY – TELETEXT TV NOVA

:: DOPORUČTE ČLÁNEK EMAILEM

:: VYTISKNĚTE SI TENTO ČLÁNEK

:: DALŠÍ ČLÁNKY Z TÉMATIKY: Psi

:: SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
• Vše o psích poplatcích (únor 2007)
• Proč nechat vykastrovat fenku (únor 2007)
• Než se narodí PES, aneb Co udělat pro úspěšné KRYTÍ (únor 2007)
• TOSA INU (únor 2007)
• Škola chovatele novofundlandských psů (leden 2007)

VYDÁNÍ ČASOPISU: