NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > únor 2007 > Co to je, když se řekne PALOMINO [1. strana ze 3 stran]

Co to je, když se řekne PALOMINO

Ryzáka nebo bělouše si dovede představit každý, a stejně tak i palomino představuje koně s konkrétním zbarvením srsti

Barvy koňské srsti

Celkové zbarvení těla koně je charakteristické pro jednotlivá plemena. Každý kůň má své kouzlo, každé plemeno své obdivovatele. To, co by mohli poznat i absolutní laici, kteří jinak nerozeznají anglického plnokrevníka od starokladrubského bělouše, je barva srsti. A je věcí osobního vkusu, jakou barvu kdo preferuje.

Pokud je vyznavačem určité barevnosti sám chovatel, může se pokoušet zkřížit některá plemena, ale nikdy nebude s určitostí dopředu vědět, jakou barvu bude mít očekávané hříbě. Pokud si však budete koně kupovat, určitě bude jedním z určujících faktorů výběru právě jeho vzhled, na kterém se barva podílí významným způsobem.

Každý kůň či poník je přesto nádherný - bez ohledu na tak podružnou záležitost, jakou je jeho barva. Přesto existuje základní barevná škála koňské srsti.

Albíni

Albíni v rostlinné i živočišné říši vlastně ani nemají bílou barvu. Albinismus je vrozená porucha, projevující se nedostatkem pigmentu v kůži a dalších orgánech lidí nebo zvířat – v kůži, vlasech, duhovce. Postižený jedinec s nedostatkem nebo nepřítomností pigmentu se nápadně liší od ostatních, což mu zejména ve zvířecím světě může přinášet zavržení od smečky nebo stáda a smrt hladem. Bílá nebo narůžovělá barva kůže a srsti je většinou v přírodě nápadná, takže albín-predátor je při lovu nápadný a albín-lovená oběť už zdálky viditelná. Kůň albín má od narození pod bílou srstí narůžovělou kůži, modré nebo červené oči a růžovou tlamu.

Albinismus je však poměrně vzácná porucha, u koní se mnohem častěji setkáváme s podobnou barevností:

Bělouši

Bílé až lehce našedlé zbarvení bývá často doplněno groši (zejména v mládí) nebo malými černými tečkami, takže mohou být zaměňováni s grošáky. Koně se rodí s tmavou barvou srsti, ale brzy začínají přelínávat bílými chlupy. Kůže je na rozdíl od albínů pigmentovaná a převážně bílá je jen srst a žíně. Tzv. leucismus označuje optický jev, kdy chlupy jsou normálně pigmentované, ale vlivem vzduchu v dřeňovém sloupci se jeví jako bílé. Mívají tmavé nozdry, pár černých nebo šedých žíní v hřívě i ocase. Hříbata se rodí černá. Kropenatým (také síťovaným nebo tečkovaným) běloušům však celý život zůstávají černé tečky, někdy po celém těle. Zbarvení bývá typické pro plemeno starokladrubského bělouše, pro lipické koně, Shagya araby, někdy andaluské a lusitánské koně, u ostatních plemen se objevuje spíše výjimečně.

Bělouše dále dělíme na málo časté bělouše červené (s bílou srstí promíchanou s rezavými chlupy, která věkem bledne). Staří koně s touto barevností jsou přes své označení krémoví s bělavým nádechem, jen hříva a ocas jsou rezavé s několika bílými žíněmi. Tímto způsobem bývají zbarveni camargští koně.

Hříbata dalšího bělouše, vybělujícího bělouše, se rodí v jiné barvě, nejčastěji v hnědé nebo černé, a postupem času se objevuje víc světlých chlupů. Vybledávání se může zastavit v kterékoli fázi procesu, takže pak jsou šedí, černí, žlutí, medoví atd. Vybělující bělouši mívají hlavu světlejší než zbytek těla.

Nevybělující bělouši jsou vlastně hnědáci, ryzáci a vraníci s velkou příměsí bílých chlupů po těle. Hlava a někdy i část krku je bez bílých chlupů. Od vylínání hříběcí srsti svou barvu již nemění. Příkladem nevybělujícího bělouše je bretaňský kůň.

Síťovaný bělouš (grošák) má drobné šedé skvrnky po celém těle. Typickým představitelem tohoto zbarvení je kladrubský bělouš.

Tečkovaný bělouš je typický jemnou bílou srstí s nepigmentovanou kůží s černými nebo hnědými tečkami. Toto zbarvení se nazývá appaloosa. Ne všichni tečkovaní koně jsou appaloosy, jejichž zbarvení může být poměrně různorodé. Základní typy barev jsou leopard, snowflake, blanket, marbleized a frost.

Těsně za hranicí vyznačující bělouše můžeme zařadit grošáky.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA