NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > únor 2007 > Historie a současnost zakrslých králíků [1. strana ze 3 stran]

Historie a současnost zakrslých králíků

Současnost v chovu králíků

Chovatelé čistokrevných plemen králíků, a je jich odhadem na 10 tisíc, jsou u nás organizováni v Českém svazu chovatelů a řídí se stanovami svazu a dalšími závaznými předpisy. K těm například patří organizační řád pro pořádání výstav, registrační řád. Ten mimo jiné přesně stanoví podmínky, za jakých se provádí registrace králíků a na ni navazující vystavování rodokmenů. To znamená, že jediné oficiální rodokmeny může vydávat příslušný registrátor ČSCH. (Nelze samozřejmě nikomu zakazovat, aby si pro vlastní potřebu i na nejrůznější křížence a domácí mazlíčky dělal rodokmeny doma v kuchyni).

Především chov zakrslých králíků získal v posledních letech velkou oblibu. Hlavním cílem organizovaných chovatelů je odchovávat co nejkvalitnější jedince pro výstavy. Druhou, možná i větší skupinu, tvoří chovatelé domácích mazlíčků, pet králíčků pro radost. A jistě nikomu z nich nevadí, že jejich miláček nemá rodokmen a s chovem čistokrevných králíků nemá pranic společného.

Pohled do historie

Úplně nejmenší je prý divoký králík z ostrova Porto Santo, který váží v dospělosti 600 – 800 gramů. Průměrná váha dospělého hermelína, nejoblíbenějšího dnešního zakrslíka, odpovídá průměrné váze divokého králíka středomořského z řeckých ostrovů. Ten váží 1 – 1,25 kilogramu.

Všeobecně se v odborné literatuře uvádí, že původní ráz zakrslých králíků, to je hermelína, vytvořili v 80. letech 19. století angličané Meynell a Hedworth. Prý se jedná o kombinační typ z domácích králíků stříbřitých a holandských, křížením s králíkem divokým. Jiní autoři, mezi nimi i význačný německý chovatel Nachtsheim popírají tuto teorii a tvrdí, že soustavným výběrem a plemenitbou zakrslých jedinců se nemůže podařit typ hermelínového králíka. Zároveň připouští, že patrně vznikl mutací. Je uváděna i třetí možnost jeho vzniku. Tou je tisíciletá existence malého bílého čínského králíka (Pai Ju Man) a okolnost, že Angličané vystoupili na veřejnost s hermelínem až poté, kdy vnikli v roce 1861 do Pekingu a navázali s Čínou hospodářský a obchodní styk. To dává podnět k domněnce, že hermelín může být prošlechtěný malý bílý čínský králík.

Ať je to jakkoliv, do anglického standartu byl zařazen v roce 1884. V té době byl i poprvé vystavován v městečku Hullu, pod názvem polský králík (polish rabbit). Tento název dostal původní hermelín prý proto, že koncem 19. století byl obchod s kožešinami bílých králíků upravovaných na imitaci hermelína soustředěn v polském městě Lešně, v tehdejší provincii poznaňské. Odtud bylo každoročně vyváženo velké množství bílých kožek. Ty, vhodně sestřižené, imitovaly zimní kožky hranostaje, na tu dobu velmi vzácné kožešinové zboží.

Hermelín červenooký (bílý králík s červeným okem) byl uznán v Nizozemsku v roce 1907. Plemenný standart z té doby neuvádí žádnou minimální hmotnost, a proto tehdy platilo, čím menší, tím lepší. A z toho vznikali jedinci (protože posuzovatelé preferovali nejmenší jednice) i zvířata o váze kolem 700 gramů. To mělo za následek malou plodnost a další zdravotní problémy.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA