NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > duben 2007 > Psí pac z podkrkonoší [1. strana ze 2 stran]

Psí pac z podkrkonoší

Každý jistě už dnes ví, že z latiny „canis“ znamená pes a „terapie“ léčba, že se tedy canisterapie chápe jako léčba psem – jeho přítomností, která působí pozitivně na psychický stav klienta.

Rády bychom vám tímto článkem představily nejen canisterapii jako takovou, ale i naši společnost, která ve Východních Čechách funguje od roku 2002.
Každý jistě už dnes ví, že z latiny "canis" znamená pes a "terapie" léčba, že se tedy canisterapie chápe jako léčba psem – jeho přítomností, která působí pozitivně na psychický stav klienta.
Canisterapie pomáhá jako podpůrná psychoterapeutická metoda seniorům, dětem, osobám s tělesným, mentálním, psychickým i jiným zdravotním postižením, lidem s roztroušenou mozkomíšní sklerózou, dlouhodobě nemocným i neurologickým a onkologickým pacientům. Rozvíjí jemnou a hrubou motoriku, sociální i emocionální cítění a empatii, dodává sebedůvěru, stimuluje a motivuje k činnosti, boří komunikační bariéry a navozuje uvolněnou a radostnou atmosféru. Může fungovat jako radostná setkání psů a klientů, ale také jako cílená terapie, která se snaží zkvalitnit život klienta s postižením.

A koho se vlastně canisterapie týká?

Canisterapii může vykonávat pes jakéhokoli plemene - malý, velký, chlupatý i naháč, s průkazem původu i bez - co je však důležité, je jeho povaha - vyrovnaná, klidná a poslušná. Pes musí mít rád lidi, důvěřovat jim, chtít s nimi spolupracovat, musí si umět hrát, ale být i klidný, když je to třeba. V neposlední řadě musí být psík pravidelně veterinárně ošetřován a musí složit canisterapeutické zkoušky (během kterých jsou navozovány situace, které mohou psa potkat v praxi, hodnotí se jeho reakce, pes nesmí být agresivní ani přehnaně bojácný).
Psovod docházející se svým čtyřnohým kamarádem za klienty musí být člověk empatický, zapálený pro věc a znalý alespoň základů speciální pedagogiky a kynologie. Na svém psovi musí poznat únavu, být pro něj oporou a umět nabídnout psovi i činnosti na odreagování.
Klient by neměl mít ze psů strach (i když strach může být příjemným chováním psa a podporou ostatních překonán), nesmí být alergický na psí srst a v přítomnosti psa by se měl cítit uvolněně.
Personál (sestry, vychovatelé, učitelé, osobní asistenti aj.) škol, domovů a různých školských, zdravotnických i sociálních zařízeních by měl být vstřícný, canisterapii nakloněný a ochotný zapojit se do činnosti, zároveň by měl při canisterapii zprostředkovávat potřeby klienta, být jeho oporou.
Při splnění těchto podmínek pak může canisterapie nabídnou radost, pozitivní zážitky a zkvalitnění klientova života (a vlastně nejen klientova - canisterapie může potažmo obohatit i rodiče, personál a samotného psa s psovodem).

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA