Psi a výstavy

Sdílejte článek s přáteli

Při pohybu totiž mohou nastat tři situace. Vystavující před vámi: 1. jde v ideálním tempu; 2. jde příliš rychle a mezi vámi vzniká nepříjemná mezera; 3. jde příliš pomalu a brzdí vás. V prvním případě máte po starostech a můžete se zcela soustředit na svého psa. V druhém případě si zkraťte dráhu a ztrátu plynule dojděte. U případu třetího si musíte naopak dráhu maximálně prodloužit a využít každého centimetru prostoru. Jděte proto až těsně u hranice kruhu, důsledně procházejte také rohy kruhu. S prodloužením dráhy získáte tolik potřebnou správnou rychlost a vystavovatelé jdoucí za vámi se, pokud jsou chytří nebo tímto seriálem vzdělaní, za vás s úlevou přidají. Další nebezpečí při pozici ve středu pole na vás číhá v podobě vystavovatele jdoucího za vámi. Ne vždy je to vystavovatel zkušený s dobře připraveným psem. Můžete tedy očekávat, že vám bude jeho pes šlapat na paty, to v lepším případě. V horším případě se jeho pes bude plést do cesty vašemu psovi a bude jej rušit. Řešením je otočit se na následovníka a slušně jej požádat, aby za vámi dodržoval odstup. Většinou se pak situace zlepší. Co ovšem udělat v případě, že za vámi jdoucí osoba jde jako ve snách, na podněty nereaguje a cestu si razí jako tank? Klidně a bez obav ji nechte, aby vás předehnala a nezoufejte, že jste se posunuli o místo zpět. Rozhodčí nebo vedoucí kruhu brzy zajistí, aby byla osoba vystavující stylem "hon na medvěda" zařazena na některou ze zadních pozic nebo ji pro jistotu před ohrožením zdraví všech kolem zastaví.

Ať se sejdete v jakékoliv konkurenci, měli byste k sobě být navzájem ohleduplní. Nechte si kolem sebe dostatek místa, nešlapte si na záda, v postoji nelepte psy na sebe. Zbytečně se rušíte. Z perliček jeden příklad za všechny. Není to tak dávno, kdy jsem se ve finálové soutěži dostala za dva zaryté soupeře. Oba věděli, že jim budu velkou konkurencí, ale nedokázali svou nevraživost potlačit a domluvit se. Výsledek se samozřejmě dostavil. První dvojice v pohybu mírně zaostala, druhá té první svou rychlostí "šlapala na paty". První pes se tudíž neklidně otáčel na druhého a ten mu na oplátku čichal na zadek. Nepomohla ani rozhodčím nařízená výměna míst obou psů. A výsledek? Moje fenka, které jsem udělala dost místa i dostatečnou vzdálenost od obou soupeřů, si běhala v klidu a s přehledem zvítězila podle přísloví: "Když se dva perou, třetí z toho má užitek". Tak si to pamatujte a snažte se chovat sportovně. Každému se totiž jednou jeho lumpačinky jednou vrátí...

Sdílejte článek s přáteli

  PŘEDCHOZÍ STRANA

• > ročník 2011 <
• > ročník 2010 <
• > ročník 2009 <

---

• > ročník 2008 <

---

• > ročník 2007 <
• prosinec
• listopad
• říjen
• září
• srpen
• červenec
• červen

1. Australský honácký pes
2. Smysly psa - sluch
3. V módě je voříšek
4. Překrmování psů
5. Psi a výstavy
6. Léto a vnější parazité
7. Crufts 2007
8. Když se narodil pes
9. Onemocnění dutiny ústní
10. Povinné očkování psů proti vzteklině
11. Psí sporty
12. Chov koček (nejen) v ČR - 6. díl
13. Ocicat
14. Jak zabránit úrazům kočky
15. Kdo si hraje, nezlobí
16. Kočičí srst
17. Andulky
18. Shagya arab
19. ZOO Plzeň "K"
20. Co nového v CEAF ZOO?
21. Srnčí zvěř ve městě
22. Jak jsem hladila tygra

• květen
• duben
• březen
• únor
• leden

---

• > ročník 2006 <

---

• > ročník 2005 <

---

• > ročník 2004 <

---

• > ročník 2002 <

---

• > ročník 2001 <

---

• > ročník 2000 <