NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > listopad 2007 > Vnitřní parazité 2 [1. strana ze 3 stran]

Vnitřní parazité 2

Celkem je známo asi dvacet druhů tasemnic, z toho v Evropě přibližně dvanáct: tasemnice psí, hrášková, vroubená, vrtohlavá, mnohohlavá, norčí, měchožil zhoubný, větvený a bublinatý, škulovec široký nebo škulovec liščí.

Jak se tasemnice projevuje

Vnitřní cizopasníci se živí potravou čerpanou z těla hostitele a tedy na jeho úkor. Při tom vylučují toxiny, které nepříznivě působí na nervovou soustavu zvířete a poškozují napadené tělní orgány. Mimo jiné zapříčiňují i infekční onemocnění, neboť např. poraněný zažívací trakt je vstupní branou různým infekcím, infikovaná střevní sliznice špatně vstřebává výživné látky a pes ztrácí na váze. Tasemnice častěji napadá starší psy než štěňata. Když přesto dojde k napadení mladších psů, mohou i uhynout.

Napadení psa tasemnicí se projevuje obdobným způsobem, jako při napadení škrkavkami: zvýšenou chutí k jídlu a zároveň hubnutím, nekvalitní srstí, otíráním konečníku o podložku, střídáním průjmu se zácpou nebo zvracením. Pokud chovatel podobné příznaky pozoruje, musí věnovat pozornost trusu psa, kde jsou případné bělavé a většinou ještě pohyblivé články podobné okurkovým semínkům dobře viditelné i pouhým okem. Ať už tento plochý článkovitý červ dosahuje podle druhu délky několika milimetrů, nebo třeba deseti metrů, zůstává zavrtán ve střevě napadeného zvířete a s výkaly "odesílá" jen své poslední oplodněné články.

Když se řekne tasemnice…

Je to endoparazit se zploštělým souměrným tělem. Povrch je obrvený řasinkovým epitelem, aby nedocházelo k jeho narušení trávicími nebo obrannými látkami hostitele. Tasemnice se může i díky těmto brvám jednosměrně pohybovat dopředu.

Dospělá tasemnice žije především v tenkém střevě obratlovců. Nemá cévní, trávicí ani dýchací soustavu, k rozkladu živin, které vstřebává celým tělem, dochází bez přítomnosti kyslíku.

Tělo tasemnice se skládá z hlavičky s krčkem, na který navazují články. Na hlavě jsou čtyři kruhové přísavky a věnec s dvěma řadami háčků, s jejichž pomocí se přidržuje střevní stěny. Tři až tři tisíce článků vytvářejí řetězec o délce od pěti milimetrů do deseti metrů. Články se od hlavičky ke konci postupně zvětšují, poslední jsou pohlavně dospělé a obsahují každý až 250 000 zralých oplozených vajíček. Tasemnice je hermafrodit, oboupohlavní, kde každý článek má samčí i samičí buňky a rozmnožovací orgány. Články se zralými vajíčky se od ostatních postupně uvolňují a s trusem se pohybem střev dostávají z těla hostitele. Vajíčka se venku uvolní prasknutím článku a jsou pak roznášena větrem nebo pohybem zvířat na rostliny v okolí. Ty pak pozře mezihostitel, v jehož těle z vajíčka vznikne larva, ta se uvolní v trávicím ústrojí mezihostitele, proniká stěnou střeva a uchycuje se v různých orgánech, kde se přetváří v sekundární larvu – boubel.

Délka vývoje boubele závisí na druhu tasemnice. Boubel tasemnice hráškové se vyvíjí 50 až 75 dnů a vývoj dospělého jedince je ukončen do 95 dnů, kdežto např. boubeli tasemnice vrtohlavé trvá její vývoj 6 až 8 měsíců a tasemnice dospěje do 70 dnů.

Boubele se vyvíjejí na různých orgánech, především v játrech, plicích, svalech, mozku nebo míše. Je to rosolovitá hmota kulovitého tvaru, různé velikosti (uvádí se, že některé druhy tasemnic mohou mít boubele až velikosti dětské hlavy), potažená jemnou blankou. Uprostřed rosolovité hmoty je vidět tmavý bod, což je zárodek, resp. hlavička budoucí tasemnice.

Pozřením mezihostitele, ve kterém jsou vyvinuté boubele, se boubel dostává do těla hostitele. Nejprve se uvolní hlavička, která se přidržovacím aparátem přichytí ke střevní stěně, a později se boubel mění v dospělou tasemnici.

Většina tasemnic potřebuje jednoho mezihostitele, existují ale druhy, které ke svému vývoji potřebují mezihostitele dva, u tasemnice psí je mezihostitelem vnější parazit - blecha nebo všenka -, a existují i výjimky, kdy mezihostitel je současně hostitelem.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA