Morče ala Peru

Sdílejte článek s přáteli

Foto 1

 kliknutím náhled zvětšíte

Domestikační proces ovlivnil i chování morčat. Ztrácejí plachost a dorůstají větších rozměrů. (Morče divoké váží maximálně 500 g). Jsou šlechtěna plemena s různou barvou a délkou srsti, která jsou chována jako domácí mazlíčci, ale i plemena masná (cuy), chovaná na jihoamerických farmách k jatečním účelům.

V Peru můžeme dodnes zcela běžně spatřit jak divoká morčata, zejména ve vyšších polohách And (foto 1), tak polodivoká morčata v indiánských vesnicích. Tato morčata jsou chována indiány stejným způsobem jako před stovkami let. Divoká morčata používají dosud indiánští šamani i léčitelé ve městech k "medicínským" účelům. Živé divoké morče vloží do plátěného vaku, který pak přiloží na 24 hodin k tělu nemocného člověka. Po této době morče usmrtí, vykuchají a podle změn na jednotlivých orgánech morčete určí nemoc člověka. Pokud morče během těchto 24 hodin samo uhyne, je i nemoc člověka smrtelná. Zatímco morčata divoká se dnes používají spíše k šamanským rituálům a konzumují se výjimečně, morčata domácí se zde chovají za účelem konzumace snad v každé "chalupě". Zajímavá je architektura příbytků (chlívků) pro tyto hlodavce, která se výrazně liší v jednotlivých oblastech. Příbytky morčat jsou zdrobnělinou obydlí indiánů a jsou vyrobeny ze stejného, v dané oblasti jediného stavebního materiálu. U indiánů žijících vysoko v Andách jsou kamenné, v nižších polohách jsou vyrobeny z cihel z vysušené hlíny (foto 2) a u indiánů žijících na plovoucích ostrovech na jezeře Titicaca vypadají jako malá típí z rákosu (foto 3). Všechna tato morčata jsou určena ke konzumaci pro členy rodiny, nebo kmene. Ve venkovských hospodách jsou pak morčata chována ve velkém počtu polodivoce ve stodolách a jsou určena hostům ke konzumaci. Tato morčata jsou často porážena až ve chvíli, když si host z jídelního lístku objedná a tomu pak odpovídá i doba přípravy pokrmu. Tak je tomu i v malé útulné krčmě nedaleko bájného města Inků – Machu Picchu (foto 4). V Peru jsou pak také velké faremní chovy, které produkují morčata určená do restaurací velkých měst a supermarketů.(Foto 5) Po porážce se morčatům nestahuje kůže, ale srst se pečlivě oškrábe. Morče je již tisíce let peruánským národním jídlem a "pečené cuy" najdete na jídelním lístku téměř každé putyky i lepší restaurace(foto 6). Každá z nich se pyšní trochu jiným způsobem přípravy, cuy je však vždy servírováno vcelku (i s hlavičkou), s dokřupava propečenou kůrčičkou a bohatou oblohou.

Sdílejte článek s přáteli

• > ročník 2011 <
• > ročník 2010 <
• > ročník 2009 <

---

• > ročník 2008 <

---

• > ročník 2007 <
• prosinec

1. Aljašský malamut
2. Psi, kteří milují zimu
3. V módě je voříšek
4. Výchova štěněte
5. Dárky pro psy
6. Zvíře jako živý dárek
7. Štědrovečerní menu pro psa
8. Silvestr
9. Kam zavolat, když se zaběhne pes?
10. Psi a výstavy
11. Homeopatie i pro psy
12. Hnisavý zánět dělohy
13. Zdravotní a životní pojistka pro psy
14. Psí sporty
15. Neuznaná plemena psů - VIII.
16. Hračky
17. Exotické kočky
18. Je kočkám zima?
19. Chov koček (nejen) v ČR
20. Když má kočka koťata
21. FIFe World Show
22. Shagya arab
23. ZOO Plzeň „O“
24. 15 let Dobrovolného ekologického spolku – ochrany ptactva
25. Morče ala Peru

• listopad
• říjen
• září
• srpen
• červenec
• červen
• květen
• duben
• březen
• únor
• leden

---

• > ročník 2006 <

---

• > ročník 2005 <

---

• > ročník 2004 <

---

• > ročník 2002 <

---

• > ročník 2001 <

---

• > ročník 2000 <