NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > duben 2008 > Malý Velký pes II. [1. strana ze 3 stran]

Malý Velký pes II.

Co říkají hvězdy o vašem zvířecím mazlíčku

V tomto období jsme začali cvičit tedy i s ostatními psíky. Zpočátku byla Sára jak utržená ze řetězu, nicméně cvičila naprosto srovnatelně, jako stejně staří nebo starší kamarádi a nedá se napsat, že by zaostávala.

V některých případech dokonce naopak. Ostatní štěňátka a psy zbožňovala a za hru s nimi by položila život, čili odvolání od hry bylo problém až do prvního hárání někdy v desátém měsíci. Zde nastává první problém hluchého psa – tedy problém má jeho pán. V momentě, kdy nejste dostatečně předvídaví nebo rychlí a pes se vám rozeběhne, ať už honit zajíce, nebo si proste očmuchat jiného psa, logicky jej neodvoláte. Prostě počkáte, až se podívá a teprve poté následuje povel. Přiznám se, že do zmiňovaného desátého měsíce Sárina prostě čas od času zdrhla. Následuje omluva dotčeným lidem a pokud psa neodvoláte, trest. Jestliže se povede pejska odvolat, následuje veliká pochvala. Vzpomínám na momenty, kdy jsem prosil lidi, aby mi tu bestii chytili a já ji mohl včas potrestat. Nebo na chvíle, kdy jsem byl bílý vzteky a nemohl ji potrestat, protože nakonec přiběhla sama. Kolikrát jsem si říkal, že by vůbec nebylo od věci, aby dostala od nějakého psíka za vyučenou, aby si to pamatovala. Opět nic divného ani u slyšících psů, jen s tím rozdílem, že slyšícího psa "uřvete". Důležité je, aby byl na vás pes opravdu navázaný a při závodech s případným zajícem věděl, kde je míra. Sára dodnes při volném pobíhání zajíce prohání, nicméně uteče tak na sto metrů a sama se vrátí se skleslým výrazem, protože ví, že to pán moc v lásce nemá. Toto je moje pochybení a honění zajíců se dá odbourat například za pomoci stopovací šňůry – moje nedbalost. Stejně tak každý, ať už hluchý nebo zdravý, psík brzy pochopí, že když je na volno (simulace volna na stopovací šňůře u Sáry nefungovala - věděla moc dobře, jak se věci mají), je velká náhoda, když ho pán potrestá. Chce to trpělivost.

Na cvičáku postupně přidáváme povely "k noze", "vpřed" - to když se chystáme na kladinu, áčko nebo prolézt tunelem. Přidáváme i povel "zůstaň" při odložení a štěkání na povel.
Během výcviku až do jejího prvního roku se již základní ovladatelnost neučila, ale pouze zdokonovala tak, aby byla připravena na první zkoušky. Mimo cvičák v té době již Sára chodila jak na vodítku u nohy, tak i bez vodítka a na poli zcela na volno, bez jakýchkoliv problémů, povel "místo" v domácím prostředí je samozřejmostí. Přivolání platí dodnes vždy na první pokus. Na první dovolené v jejích 7 měsících už vůbec nepůsobila jako handicapovaný pes, naopak působila jako každé jiné odrůstající štěně, aniž by nezasvěcený člověk poznal, že se jedná o hluchého psa.

Každý pes na cvičáku brzy pochopí, že i když má volno, tak během chvíle následuje přivolání a tudíž "volno" se stává novým povelem. Toto se samozřejmě stalo i nám, takže když dostala posuňkem povel volno, odmítala odejít. Přidali jsme proto nový cvik – revír. Z mého pohledu je to trošku podvod na rozhodčí při zkouškách, jelikož ona volno na cvičáku nemá, ale na druhou stranu si strašně ráda oběhne cokoliv je v dosahu, takže zde je potom i nutná troška míry načasování kdy, a ve kterém momentě dát povel ke mně tak, aby rozhodčí měl pocit, že byl pes přivolán. V reálu to pak vypadá tak, že pes dostane povel "revír", přičemž hlasem říká "volnóó" - psík běží na maketu, psovod dostane povel psa přivolat… Vyčká pár dalších vteřin, než se pes dostatečně přiblíží k maketě a vydá mocný hlasový povel, jen pro formu, "ke mně". Pes dokončí oběhnutí makety a nadšeně se řítí k psovodovi s přesednutím. Většinou to bývá za 10 bodů. Učení základní ovladatelnosti Sáry, tak jak je nezbytně nutná míra k tomu, aby pes byl bezproblémovým z hlediska ovladatelnosti v běžném životě, jsem dokončil 8 měsíců po jejím příchodu do naší rodiny.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA