NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > září 2008 > Appaloosa [1. strana ze 2 stran]

Appaloosa

Zvířecí horoskop pro vašeho čtyřnohého mazlíčka

Snad není mezi námi nikdo, kdo by alespoň jednou v životě nečetl dobrodružné příběhy Karla Maye. Utlačovaní indiáni s hrstkou statečných bělochů po boku bojující proti příkoří a obrovské přesile bílých přistěhovalců... Indiáni jakoby přirostli ke hřbetům svých různobarevných koní neomylně zasahující cíl šípy vystřelenými z precizně vyrobených luků. Na druhé straně o mnoho lépe vyzbrojení bílí vojáci kosící nemilosrdně řady nepřátel...

Ačkoliv byl Karel May tak trochu snílek a ve skutečnosti místa, o kterých tak zasvěceně psal, nikdy nenavštívil, mají jeho příběhy ještě dnes své kouzlo. A přestože tehdejší doba nebyla ani zdaleka tak romantická, jak ji známe z příběhů o Vinnetouovi a Old Shetterhandovi, můžeme v nich najít mnoho poučného a pravdivého. Například, že indiáni šlechtili a cvičili výtečné koně. I když legendární Hatatitla a Ilči byli vraníci, podařilo se jednomu severoamerickému kmeni vyšlechtit plemeno, které se těší stále větší oblibě i v dnešních dnech – appaloosu. Tehdy se však nejednalo o robustní a mohutné koně, jak je známe dnes. Appaloosy indiánů z kmene Nez Percé byly mnohem subtilnější...

Původ a historie

Jak přišli koně plemene appaloosa ke svému jménu? Název je odvozen od říčky Palouse, která se vlévá do Hadí řeky, u níž žili indiánští chovatelé koní kmené Nez Percé.
Jako mnoho amerických plemen, je i appaloosa potomkem španělských koní, kteří byli dovezeni do Střední Ameriky. Indiánští chovatelé tyto koně zdokonalili a vytvořili velmi otužilý a všestranný typ koně s výbornou povahou. Appaloosa by pravděpodobně vyhynula jako většina indiánských plemen, ale její skvrnité zbarvení, zděděné po španělských předcích, vzbudilo pozornost několika nadšenců, kteří plemeno zachránili.
Appaloosa byla omezena na poměrně malé území v severovýchodním Oregonu, jihovýchodním Washingtonu a Idahu. Tato oblast je poměrně suchá, drsná a málo schůdná, jen říční údolí poskytují lepší podmínky. Koně se do této oblasti dostali z Mexika, zřejmě prostřednictvím sousedního kmene Šošonů. Šlo o omezený počet zvířat, takže se zde upevnilo přirozené plemeno s charakteristickými znaky, které nemá na světě obdoby. Indiáni věnovali svým koním mimořádnou pozornost – od roku 1730 cílevědomě šlechtili koně, včetně kastrování hřebců, kteří nespňovali požadovaný standard, a prodeje nevyhovujících klisen. Ačkoliv barvě odznaků koní přikládali podobně jako jiné indiánské kmeny veliký význam, Nez Percéové požadovali především skromné a vytrvalé pracovní koně, kteří by se hodili i pro válečné účely a k lovu.
Ačkoliv plemeno vykazovalo nevídané schopnosti, bylo v 80. letech 19. století téměř vyhubeno. Vláda tehdy zabrala indiánskou půdu a indiáni z kmene Nez Percé museli podepsat dohodu o přesídlení do rezervací. Zde žili ve špatných podmínkách na nepatrné části svého bývalého území a museli chov koní omezit. Asi 740 členů na dohodu nepřistoupilo a v roce 1877 se pokusilo pod vedením náčelníka Josepha o odvetu. Pokusili se probít do Kanady, kde se chtěli usadit. Po 1900 kilometrech útěku je americká armáda na hranicích dostihla, v bitvě porazila a zbytky donutila k návratu do Kansasu, kde zakrátko vymřeli. Appaloosa živořila až do roku 1938, kdy se jí ujali chovatelé z městečka Moscow v sousedství rezervace Nez Percéů. Ustanovili Appaloosa Horse Club, který se pokusil na základě několika málo potomků koní Nez Percé plemeno vzkřísit. Plemeno se rozmnožilo a stalo se oblíbeným honáckým koněm. Dnes už se chová v USA ve statisícovém množství a vyváží se do celého světa.
Plemeno je bezděčnou připomínkou faktu, že bezohledná politika vybíjení indiánů kromě kulturních škod připravila lidstvo o mnoho zajímavých přírodních plemen koní i dalších domácích zvířat.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA