NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > listopad 2008 > Udělejte si čas na procvičování [1. strana ze 2 stran]

Udělejte si čas na procvičování

Agility. Šikovnost a pohyblivost – to je nejen volný překlad z anglického originálu, ale také základ toho, co člověk a pes potřebují při výcviku, zkouškách a závodech agility. Při agility jde také o naprostou poslušnost psa, o jeho radost z pohybu, tělesnou obratnost, psychickou schopnost závodit, ale také o dokonalé porozumění a souhru mezi člověkem a jeho psem.

Zlí jazykové tvrdí, že agility vzniklo jako zábava pro křížence a jejich pány, kteří se nemohli společně realizovat na výstavách; ovšem ještě donedávna platilo, že kdo chtěl v zahraničí v této disciplíně soutěžit, musel být členem příslušného Agility-Clubu, který dával jednoznačně přednost čistokrevným psům; a pokud už se nějaká soutěž pro oříšky zorganizovala, nesměl při ní být udělen žádný titul.

Doba pokročila a dnes se u nás i ve světě pořádá agility jako zábava i jako vrcholový sport, konají se mistrovství světa, akcí se účastní psi čisto- i nečistokrevní spolu s dětmi, muži i ženami všeho věku.

Tato sportovní disciplína vznikla v Anglii po vzoru koňského parkúru: na vyhrazeném prostoru jsou umístěny skokové překážky. Inspirace parkúrem je pouze vzdálená, protože je zřejmé, že nikdo nepojede závod na hřbetě svého psa, že překážky určené pro psy budou menších rozměrů, a že ovšem mohou být v mnohem menších vzdálenostech od sebe, neboť psi jsou daleko mrštnější než koně.

Překážky pro agility

Kromě klasických skokových překážek patří do soutěží agility i slalom, kladina, šikmá stěna, houpačka, skok daleký, proskokový kruh, pevný a látkový tunel. Protože soutěží různá plemena i neplemena, existují různé kategorie dělené podle kohoutkové výšky psů. V Česku stejně jako ve většině Evropy zastřešuje veškeré dění kolem psů Fédération Cynologique Internationale (FCI), a tak se tu soutěží podle pravidel stanovených touto organizací.
Od roku 2002 platí tři velikostní skupiny: do 35 centimetrů výšky v kohoutku (kategorie small), do 43 cm (medium) a nad 43 cm (large). Jednotlivé kategorie pak mají odlišné výšky skokových překážek, průměr proskokového kruhu a délku skoku dalekého. Ostatní překážky zůstávají shodné pro všechny kategorie.

Počet překážek není přímo určen, pohybuje se mezi dvanácti až dvaceti a je jen na rozhodčím, jakým způsobem a z kolika překážek trať sestaví. Podle jejich vzájemného postavení je pak určena obtížnost celého závodu. Některé parkury jsou spíš technické, kdy psovod hodně stojí na místě a pohybuje se jen jeho pes, jiné jsou náročné pro psa i psovoda.
Aby mohly soutěžit i různě zdatné týmy, vyčlenily se také v tomto smyslu tři kategorie: A1 – začátečníci, A2 – lepší závodníci, a nejvyšší, elitní A3 – pro ty nejlepší, kde jsou pro vstup i setrvání vypsány nelehké podmínky.

Běžíme!

Pes nemá vodítko ani obojek, takže je ovládán jen slovními povely, vlastním pohybem a gesty psovoda. Přitom vzájemný dotek psa a psovoda se hodnotí jako chyba.
Při hodnocení záleží především na tom, který tým získal nejméně trestných bodů. Ty jsou udělovány za chyby a tzv. odmítnutí po pěti trestných bodech.
Druhým kritériem, které se uplatní v případě rovnosti trestných bodů, je čas, za jaký tým trať absolvuje. Hlavně u soutěží A3 se týmy doslova přetahují o setiny vteřiny a rozhoduje velikost každého obloučku za překážkou.
Jako v každé soutěži může dojít i k diskvalifikaci, což v případě agility není právě účelem. Zpravidla je důvodem pro vyřazení ze soutěže to, že pes překoná jinou překážku, než která je právě na řadě.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA