NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > prosinec 2008 > Peruánský naháč [1. strana ze 4 stran]

Peruánský naháč

Úkolem tohoto muže bylo zaznamenat události, které se odehrají během výpravy, kreslit mapy nově dobytých a získaných území a zajistit tlumočení z domorodých jazyků (pravděpodobně z kečujštiny – dominantní jazyk středních And) do španělštiny. Díky tomu tak v de Valverdových poznámkách a zápiscích nalézáme i první zmínku o zvláštních psech bez srsti, které chovají místní indiáni. Nejednalo se ale o nijak převratný objev, protože bezsrstí psi už byli známí z dřívějších výprav Hernána Cortese (1485-1547) ve střední Americe, který, podobně jako Pizarro, jenž rozvrátil říši inků, dobyl a obsadil o zhruba deset let dříve Aztéckou říši.

Nutno ovšem doplnit, že výraz "říše inků" není v zásadě správný, ačkoliv je zažitý a hojně používaný. Inka je totiž oficiální titul pro panovníka a jeho příbuzné, tedy pro ty, kteří tvořili tehdejší vrchol společenské elity. Politický útvar, který tito "inkové" ovládali, se jmenoval Tahuantinsuyu – Čtyři díly světa. Inkové přijali za vlastní kečujský jazyk a kulturu a prostřednictvím vojenské a ekonomické expanze ji pak vnutili desítkám podrobených etnik v rámci své říše. Bohužel, dodnes není spolehlivě známo zda sami inkové, co by vládnoucí elita, byli příslušníky indiánského kmene Kečua.

Vicent de Valverde popisuje peruánské naháče jako domácí mazlíčky a hlídače uskladněných zásob úrody, kteří přes den odpočívají ve stínu nízkých keřů a v noci zahřívají v lůžku své pány nebo loví hmyz a drobné hlodavce. Odtud také pochází jiný název pro Peruánského naháče, používaný zejména chovateli sdruženými pod záštitou AKC, a to Inca Moonflower Orchid Dog (Měsíční orchideový pes Inků) nebo Peruvian Inca Orchid Dog (Peruánský orchideový pes Inků; PIO = obdobná zkratka pro PENA v USA a VB.).

Vzhledem k tomu, že kultury jižní Ameriky pravděpodobně neznaly písmo, respektive uzlové písmo kipu (nejedná se v podstatě o písmo ale o formu zápisu statistických záznamů pomocí uzlů na provaze) doposud nebylo spolehlivě rozluštěno, je původ tohoto plemene plný záhad a mýtů. V současnosti se objevují tři základní "vysvětlující" teorie. Jedna tvrdí, že bezsrstí psi přišli s čínskými kolonizátory, druhá že přišli s africkými nomády. A ta třetí, nejpravděpodobnější, říká, že psy si sebou již přivedli první obyvatelé ameriky (dle dochovaných artefaktů z předkolumbovských dob), kteří se na dnešní území dostali postupnou migrací přes Beringův průliv z Asie. Díky absenci předkolumbovských písemných záznamů se musíme tedy spolehnout pouze na zobrazení psů na dochovaných keramických předmětech, na malby ve svatyních či na objevené pozůstatky v hrobech. Vše navíc ještě ztěžuje fakt, že území se nachází v seismicky velice aktivní oblasti, takže mnoho památek bylo zničeno sesuvy půdy a zemětřesením.

Navzdory těmto nepříznivým okolnostem se několik dochovaných artefaktů podařilo objevit. V archeologické lokalitě El Paraíso na pobřeží Peru (3. tisíciletí př.n.l.) bylo identifikováno na třicet druhů rostlin, pěstovaných člověkem a zároveň je zde prokázaná domestikace morčete, psa a lamy. Samotná historie peruánského naháče sahá do doby více než 1. tisíc let př.n.l., ze které jsou datovány nálezy z hlíny pálených sošek kultury Chavín (dosáhla největšího rozmachu v 9.–2. století př.n.l.), které zobrazují bezsrstého psa. Poprvé je zde doložena existence náboženského systému, ale bohužel neznáme jeho přesnou funkci ani jméno (jedná se o "usmívající se božstva" se zvířecími atributy). Z doby formování prvních městských států a kmenových svazků pochází i zajímavý nález společného lidského i psího pohřebiště z Puémapé San Pedro de Lloc, datovaný přibližně do 3. st. př. n. l. Po úpadku Chavínské kultury se v oblasti postupně stávají hegemony Mochicové (pohřbívali své mrtvé se psy a obětinami, malovaná keramika s figurálními výjevy, uctívali Měsíc), Lima, Nazca, Tiahuanaca (s centrem Huari, první andské uzlové záznamy – kipu) a Chimú a to až do počátku 13. století, kdy se v rámci bojů mezi jednotlivými státy "o půdu a vodu" postupně dostává k moci do nedávné doby pravděpodobně neznámý a bezvýznamný andský kmen, jehož etnická příslušnost je dodnes poněkud záhadná. Víme jen, že panovník a jeho příbuzní přijali titul inka – syn boha Slunce.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA