NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > prosinec 2008 > Peruáni z Peru [1. strana ze 2 stran]

Peruáni z Peru

Zvířecí horoskop pro vašeho čtyřnohého mazlíčka

Zajet si k sousedům do Německa pro ovčáka, či na Slovensko pro čuvače není až takový problém. Trochu delší cesta nás čeká, pokud se rozhodneme přivézt si třeba buldočka z Francie, či buldoka z Anglie. V některých zemích původu by jste však určitá plemena hledali marně. Zatím jsem se nesetkal s importem čínského chocholatého psa přímo z Číny. Na vině bude patrně přerušení chovu komunistickou „kulturní revolucí“ Mao Ce-tunga. Není to tak dávno, kdy z podobného důvodu nebylo možné dovézt ruského chrta-barzoje přímo z Ruska. V jiných zemích si však svých tradičních plemen psů cení jako národního kulturního pokladu. To je přesně případ dalekého Peru a jejich naháčů. Historie tohoto plemene se bez nadsázky měří na tisíciletí… Opatřit si peruánského naháče přímo z Peru ale není úplně snadný úkol. Pro nás je tato země exotická a hlavně vzdálená. Překvapilo mne tedy, když mne oslovily hned tři české chovatelky najednou s tím, zda bych fotografoval jejich peruány z Peru. Nebudu zapírat zvědavost, se kterou jsem dámy a jejich psy na pražských Kavčích horách vyhlížel. Předsedkyně Klubu chovatelů naháčů ČR Ivana Růžičková, Lucie Pikalová a Veronika Šulcová, kterým jsem také položil několik otázek:

Mohly by jste prosím trojici peruánů představit? Předpokládám, že jména budou znít exoticky….
Představit Vám naše kluky z Peru nám bude potěšením. Jako první přiletěl Canchis Itarom (Canchis – je název jedné ze třinácti peruánských provincií) a následovně Huando Capac Cuna (Huando – je název města v Peru, které se nachází 230 km od Limy, odkud kluci pocházejí) a Intichimpu Capac Cuna (Intichimpu – kečuánsky znamená "sluneční záře").

Peruánští naháči ve své zemi původu žijí od nepaměti. Jsou prý k vidění zcela volně, jako toulaví, polodivocí psi. Předpokládám, že vaši psi pochází z řízeného chovu. Jak se podařilo oslovit chovatele z tak vzdálené země a získat jejich důvěru?
Peruánští naháči v Peru jsou kulturní národní památkou. Paní chovatelka od které jsme si kluky importovaly, Claudie Galvez Ramirez je presidentkou Asociace přátel peruánských naháčů. Jejím cílem je toto plemeno chránit, šířit informace o něm a především předávat dědictví jejich národa. Předci našich kluků jsou sice z odchytu volně žijících psů, ale oni se již narodili ze spojení, která byla záměrná a cílená.
Získat si důvěru nebylo jednoduché, ale naštěstí se tak stalo a stále jsme s paní chovatelkou v kontaktu. Vždy ji velmi potěší fotografie a informace o tom, jak se kluci mají. Drží nám palce, velmi ji zajímá rozvoj chovu v Evropě.

Zaslechl jsem, že v jakémsi muzeu v Limě máme nějaké fotky peruánů z Česka?
Ivana Růžičková, majitelka psa Canchis Itarom, byla požádána paní Claudií o několik fotografií v rámci soutěže pořádané v Peru. Tak se dostaly fotografie českých peruánů do muzea v Limě. V Peru sledují v rámci možností chov peruánských naháčů v Evropě a my můžeme být hrdí na to, že se v zemi původu těchto skvělých psů o českém chovu již delší dobu ví.

Jak probíhalo technické a organizační zabezpečení dovozu psů?
Nebylo to vůbec jednoduché. Především je nutné provést v této zemi test na ob- ranné látky proti vzteklině (jejich krev se po očkování posílá do Chile), tudíž se sem štěně nedostane dříve než v půli roce věku. V době čekání nám musela stačit důvěra a fotografie kluků. Pokud je nám známo, tak přímý let z Peru do České republiky není, takže bylo nezbytné zajistit klukům nocleh v Amsterodamu, kde je o ně postaráno před dalším letem do Prahy.
Po té, co přiletěl bez problémů první pejsek Canchis Itarom, jsme celkem uklidněné očekávaly hladký průběh cesty i pro zbývající dva kluky. Avšak opak byl pravdou. V den "D" jsme přijely na letiště v Ruzyni a po dlouhém čekání nám bylo sděleno, že se psi do letadla nevešli! Náš strach o ně byl obrovský, byly jsme odhodlány si pro ně do Amsterodamu zajet. Nakonec jsme byly přepravní společností ubezpečeny, že je o ně výborně postaráno, že máme počkat do rána na další přílet. Obrovským šokem bylo druhý den ráno sdělení, že kluky do letadla zapomněli naložit, prý již určitě přiletí po poledni téhož dne… Naše pocity se ani nedají popsat. Bylo to strašné.
Do třetice všeho dobrého a my jsme byly po nekonečných hodinách čekání zavedeny do místnosti, kde jsme je poprvé spatřily. Po chvilce seznamování jsme je již držely v náručí a tento nádherný okamžik si budeme pamatovat navždy. Tito psi jsou sice každý osobnost, ale jsou plni lásky, důvěry a nadějí.
Aklimatizace proběhla naprosto plynule. S citem, trpělivostí a srdcem na dlani šlo vlastně vše "samo". Peruánský naháč je nesmírně vnímavý a inteligentní pes.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA