NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > prosinec 2008 > Podrobný život štěněte [1. strana ze 2 stran]

Podrobný život štěněte

V minulém čísle jsme popsali porod a první hodiny života štěněte: první pohyby, první vydávané zvuky a prvotní úkol této životní etapy – přibývat na váze.

Proč právě "přechodná fáze"

Přechodem se tu rozumí poměrně rychlá změna od čistě osobního stádia sání a spánku k objevení okolí a navazování kontaktů se sourozenci. K tomu jsou nutné jisté fyzické změny: od zhruba třináctého dne života se začíná tvořit štěrbina v očních víčkách, potřebná pro schopnost vidění. Zraková schopnost se vyvíjí asi sedmnáctý až osmnáctý den, zpočátku je neúplná a postupně se zlepšuje. Právě od osmnáctého dne je štěně schopno prozkoumávat okolí nejen zrakem, ale i sluchem a především čichem. Štěňata se vzájemně očichávají a olizují, čímž posilují vzájemný kontakt. Kontakty mezi sourozenci jsou prvopočátkem mnohotvárného sociálního chování v budoucím životě psa.

Projevy prvního sociálního chování

Patří sem neobratné vrtění malými ocás- ky jako výraz přátelského vzrušení, když se matka vrací po krátké nepřítomnosti do pelechu. Štěňata se snaží dosáhnout její tlamy a zvedají k ní hlavy – což je další významný prvek sociálního chování psů. Kolem tohoto rozhodujícího osmnáctého dne může začít fena (a popřípadě i pes) s přikrmováním, které spočívá ve vyvrhování natrávené potravy. Tím se u štěňat kromě instinktivního chování posiluje i schopnost učit se; v tomto případě štěně pozná, že i z tlamy rodičů dostane chutnou stravu, když bude strkat nosem do jejich ústních koutků.

Koutky jsou citlivá místa u štěňat i u dospělých psů. Pošimráme-li v tomto místě štěně, vyvoláme u něho zívání; a stimuluje-li štěně čenichem ústní koutky dospělých psů, působí to jako spouštěč a vyvolávací podnět. Štěňata tedy umějí dosáhnout očekávaného cíle, a "žebrání" u rodičů vždy po jejich návratu do pelechu se stává běžnou součástí života. Ostatně i dospělí psi mají tendenci strkat člověku nos do ústních koutků jako součást pozdravného rituálu, a to i přesto, že člověk má přece jen poněkud jinou fyziognomii, a jejich pozdravné skákání znamená marnou snahu dostat se pro leckdy značný výškový rozdíl ke kýženému místu.
Schopnost přikrmovat štěňata u mnoha domestikovaných plemen zcela vymizela. Přesto je i u jejich štěňat toto chování běžné, i když nezávisí na osobní zkušenosti; ne třeba osmnáctý den, ale až tehdy, kdy to začíná být účelné. Vrozené znalosti nebo dědičné koordinace tohoto druhu jsou tedy na zkušenostech nezávislé.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA