Téměř hollywoodský příběh pražské Odetty

Sdílejte článek s přáteli

Paní Olga má velmi kombinované postižení – trpí vrozenou srdeční vadou, astmatem, zhoršeným zrakem, po nehodě má poškozenou páteř, ale jejím největším zdravotním problémem je diabetes – cukrovka. Proto výběr psího pomocníka pro paní Olgu nebyl jednoduchou záležitostí a trval téměř půl roku. Již při nákupu labradorky Odetty v ní bylo něco zvláštního. Mladá, normální, trošku "střelená" fena, která ale měla ve výrazu očí to ono "něco" – zvláštní hloubku pohledu, jakoby vpíjení se do očí člověka. Právě pro tuto "zvláštnost" jsme Odet- tku pro paní Olgu vybrali. Zda-li tehdy při tomto rozhodnutí více zafungovaly zkušenosti týmu odborných pracovníků Helppes nebo jakési instinktivní, osudové rozhodnutí, těžko dnes posuzovat, ale rozhodnutí o přidělení Odetty k paní Olze bylo jasné od momentu zařazení fenky do výcviku. Tehdy jsme ale ještě netušili, co vše se v této nohaté labradorce skrývá. Odetta se v průběhu kombinovaného výcviku naučila zvládnout vše, co bude její nová panička potřebovat – velmi pečlivě následovat chůzi vedle člověka o dvou i jedné francouzské holi – podle momentálního zdravotního stavu paní Olgy, podat vše, co upadne na zem, včetně berlí, najít a přinést zvonící mobil, otevřít a zavřít dveře i zásuvky, pomoc při svlékání a oblékání, přinést pouzdro se stříkačkou s inzulínem v případě upadnutí paničky na zem, podat deku a přikrýt ji, na veřejnosti si lehnout k paničce a vlastním tělem ji chránit a zahřívat. V případě nevolnosti doma přivolat pomoc nainstalovaným tlačítkem, které je napojeno na sousedy, příbuzné a lékaře. První veliké překvapení nastalo již druhý den secvičování, tedy spíše jakéhosi seznamování budoucího týmu – paní Olgy a její nové psí pomocnice. Odetta najednou uprostřed noci paničku probudila – skočila k ní do postele a začala jí olizovat a dorážet. Během chvilky paní Olga cítila, že si musí píchnout inzulín. A protože paní Olga kdysi již pejsky měla a také možnost upozornění psem na blížící se diabetické koma jsme hodně konzultovali, bylo jí chování Odetty hodně podezřelé a začala její projevy pečlivě sledovat. Hned další den byla trenérka přímým svědkem, kdy fenka ve zcela cizím prostředí, v restauraci, upozornila svou novou paničku, aby si dodala inzulín, jinak že by mohlo být zle. Paní Olga s cvičitelkou v rámci tréninku zašly na kávu do restaurace, Odetta si poslušně lehla pod stůl a nijak neobtěžovala. Najednou vyskočila, začala na paničku skákat, kňučet, olizovat ji. Po další chvíli již paní Olga věděla, že si musí dodat potřebný inzulín. Z Odetty se během několika dnů soužití s paní Olgou, stal vynikající signální pes. Během secvičování bylo fence také ukázáno tlačítko pro přivolání pomoci, bylo vypnuto, aby se s ním mohla Odetta seznámit, ale přitom nevyvolala planý poplach. Po uplynutí dvou měsíců soužití tohoto týmu nastal pro Odettu den "D", kdy bohatě zúročila vše, co se naučila ve výcviku, ale také v míře nejbohatší dokázala použít svůj přirozený instinkt a psí chytrost. Paní Olga byla s Odettou doma a sama ani neví jak, ale upadla do bezvědomí. Tentokrát to nebylo ale diabetické koma, ale selhávání nemocného srdíčka. A tak najednou Odetta byla postavena do tvrdé reality a zřejmě pochopila, že buď něco udělá, nebo by mohla "osiřet". A tak začala rychle konat – třikrát zmáčkla tlačítko "pomoci" a podařilo se jí přivolat pomoc – nejen souseda, ale i lékaře, kteří se téměř současně střetli před dveřmi bytu paní Olgy. Soused, právě kvůli závažnému zdravotnímu stavu paní Olgy, má klíče od jejího bytu. Paní Olga nikdy nenechává klíče v zámku, ale jak už to tak bývá ve filmech i ve skutečnosti, tentokrát je tam ovšem zapomněla, takže pomoc sice přišla velmi rychle, ale nemohla se k paní Olze dostat. Odetta opět dlouho neváhala a využila jeden z naučených cviků – tentokrát ale bez povelu, zcela samostatně otevřela dveře. A tak se pomoc k paní Olze dostala ještě včas. Po poskytnutí odborné lékařské pomoci a probrání z bezvědomí paní Olgy okomentoval pan doktor tuto příhodu slovy: kdyby nebylo toho psa, tak už není ani Vás. Když o podobných příbězích čteme nebo je vidíme ve filmech, jenom velmi těžko si je dokážeme převést do reality života a pak, když je prožijeme, nejsme si úplně jisti, čeho to jsme vlastně svědky – malého zázraku, nádherného vztahu člověka a psa, neviditelných a netušených psích schopností a možností, neuvěřitelného psího "uvažování" – asi všeho dohromady. Hodně majitelů psů si často říká: "ještě že ten pes neumí mluvit", v tomto případě je to ale veliká škoda, protože nám navždy zůstane utajeno, proč se Odetta nesnažila podat paničce třeba mobil, pero s inzulínem, nepřinesla deku, ale rovnou, když se poprvé ocitla v takto reálné závažné situaci, dokázala nezmatkovat, správně ji vyhodnotit a zmáčkla tlačítko a přivolala pomoc. Jedno jsme ale pochopili - to "zvláštno", které na nás "koukalo" z hlubokých, hnědých psích očí při prvním setkání s jednou obyčejnou, nohatou labradorkou.

Sdílejte článek s přáteli

• > ročník 2011 <
• > ročník 2010 <
• > ročník 2009 <

---

• > ročník 2008 <
• prosinec

1. Peruánský naháč
2. Peruáni z Peru
3. Silvestr ve stresu
4. Vánoce a dietní chyby
5. Tipy na vánoční dárky
6. Podrobný život štěněte
7. Homeopatie i pro psy
8. Inkontinence moči u fen
9. Psi a výstavy
10. Udělejte si čas na procvičování
11. Téměř hollywoodský příběh pražské Odetty
12. Pit Bull Sport Show
13. Somálská kočka
14. Kočičí systematika IX.
15. Jak poznat infekční choroby koček (1.)
16. Kočka a výstavy 3.
17. Pražský podzim 2008
18. Léčebně pedagogicko-psychologické ježdění
19. Achal Teke – nebeští koně
20. ZOO Plzeň „Z“
21. Foto safari
22. O zvířatech a lidech
23. Králíci v bytě

• listopad
• říjen
• září
• srpen
• červenec
• červen
• květen
• duben
• březen
• únor
• leden

---

• > ročník 2007 <

---

• > ročník 2006 <

---

• > ročník 2005 <

---

• > ročník 2004 <

---

• > ročník 2002 <

---

• > ročník 2001 <

---

• > ročník 2000 <