NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > leden 2009 > Brabantík; Bruselský grifonek; Belgický grifonek [1. strana ze 4 stran]

Brabantík; Bruselský grifonek; Belgický grifonek

Sdílejte článek s přáteli

Co říkají hvězdy o vašem zvířecím mazlíčku

Tak se dostali tito psi i do povědomí obyvatel měst („Chien du garde-ville“ – pes-městský hlídač) a nakonec i do kruhů nejvyšších: na obrazech vlámských umělců té doby jsou grifonci malováni právě až v době, kdy „povýšili“, a když o plemeno projevila zájem dokonce i sama královna Marie Henrietta, prožívali grifonci dobu první vlnu největší popularity (tj. na přelomu 19. a 20. století); druhá nastala kolem r. 1920.

Vývoj

I když městské obyvatelstvo zaujali grifonci svou příchylností, ostražitostí i zjevem, brzy začaly pokusy o posilování žádoucích znaků a potlačování těch ostatních. Plánovitý chov grifonka se datuje zhruba od roku 1880. V tomto roce získal na jedné výstavě konané v Bruselu grifonek titul Nejlepšího psa výstavy – a na světě byl bruselský grifonek. Titul znamenal zvýšený zájem o plemeno, navíc v sousedním Německu se dočasně zanedbal chov starého plemene "opičí pinč" a grifonci zaujali uvolněné místo. Grifonek získal oblibu i mimo svou vlast, a to hlavně v Anglii, v USA a ve Skandinávii.

V průkazech původu mnohých dnešních grifonků se objevuje jméno psa Garcon, který je dnes považován za jednoho ze zakladatelů chovu; patřil jistému hostinskému. První bruselští grifonci byli zaregistrováni v r. 1883 a jmenovali se Topsy a Foxine.

V díle F. Krichlera "Katechismus der Hunderassen" (1892) připodobňuje autor plemeno, které nazývá bruselským grifonkem, německému hrubosrstému knírači, od kterého se liší pouze červenožlutou barvou. Jiný autor (Strebel) zase stejného bruselského grifonka nazýval belgickým opičím pinčem a předpokládal, že vznikl křížením německého opičího pinče a mopse. Rovněž se vyskytly zmínky o "belgickém uličním psovi", který byl zkřížen s mopsem. Mezi dalšími možnými předky belgických grifonků jsou dále uváděni yorkširský teriér, King Charles španěl nebo holandský pinč, ale protože po celé střední Evropě existovalo množství různých typů malých pinčů, lze dnes jen těžko určit, které plemeno vzniklo z jiného. Dá se předpokládat, že nejpravděpodobnější je ta teorie o vzniku grifonků, která předpokládá křížení tehdejšího (nečistokrevného) "opičího" pinče s mopsem.

Mops byl do chovu grifonků křížen za účelem tvrdšího osrstění a vyprofilování hlavy. Čenichová partie se zkrátila, zmenšila se celková velikost těla a kromě těchto vlastností získali grifonci ještě přítulnější a vyrovnanější povahu. A naopak, původně nežádoucím produktem spojení s mopsem byli krátkosrstí psi; ti byli zpočátku vyřazováni z chovu, než se přišlo na to, že by se krátkosrstá varieta mohla využít jako nové plemeno. Tak se objevili brabantíci – zpočátku se nazývali brabantští grifonci, ale protože slovo griffon znamená hrubosrstý, užívá se název brabantík. Přídomek "brabantský" kopíruje název Vévodství brabantského, které se kdysi rozkládalo i na části území dnešní Belgie.

I když jde dnes o tři různá plemena s vlastními standardy, vzhledem k úzké chovatelské základně se mohou křížit tato jednotlivá plemena mezi sebou a pak je možné, že se v jednom vrhu objeví všechny tři variety – bruselský grifonek, belgický grifonek i brabantík.
V některých zemích jsou všechny 3 variety posuzovány společně jako "bruselský grifonek" (např. USA, Velká Británie, Austrálie).

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA