NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > leden 2009 > Bílý švýcarský ovčák – 15 let chovu v Čechách [1. strana ze 3 stran]

Bílý švýcarský ovčák – 15 let chovu v Čechách

Sdílejte článek s přáteli

Zvířecí horoskop pro vašeho čtyřnohého mazlíčka

Dá se předpokládat, že jste tohoto krásného sněhobílého psa již někde potkali, jelikož čísla zápisů se již přehoupla přes dva tisíce, což znamená, že právě tolik psů bylo v zemích českých a moravských doposud odchováno. Přesto Vám zde chci tuto perlu mezi plemeny představit.

Silný, dobře osvalený, středně velký, s postavenýma ušima, s patrovou nebo dlouhou patrovou srstí, bílý ovčácký pes obdélníkového formátu se středně těžkou kostrou, elegantní a harmonické postavy.

Takto je odborně popsáno plemeno v jeho platném standardu v odstavci celkový vzhled psa. Ale jelikož ho chci přiblížit i naprostým laikům, tak budu citovat jednoho vesnického strejdu, jež při prvním spatření tohoto živočicha pravil: "Jééé ten vlčák je albín". Strejda není v první půlce věty daleko od pravdy, ale v druhé se naprosto mýlí. Jednoznačně prokázanou pravdou je to, že ten takzvaný vlčák alias německý ovčák je prapředkem bílého švýcarského ovčáka. Někteří odborníci dokonce praví, že bílí ovčáci jsou původními předky německého ovčáka. Aby nebyly hádky, zda bylo dříve vejce nebo slepice, zjednoduším to. Prostě obě plemena mají společné kořeny. Přesto jsou mezi nimi (po letech odděleného chovu) zřetelné rozdíly, ale o tom později. Je nutno vysvětlit ten strejcův omyl. Tento pes není albín. Albinismus je poměrně vzácné geneticky podmíněné chybné zbarvení, nebo spíš naprostá absence jakéhokoliv barviva. Takto postižený jedinec má nejen bílou srst, ale i růžovou kůži, nos, pysky, oční víčka, polštářky tlap a drápy. Nejvíce patrné jsou u albína červeně zbarvené oči. Správný neboli standardní bílý ovčák má vše mimo srsti tmavě pigmentováno. Proto nelze mluvit o albinismu, ten je u plemene považován za hrubou a z dalšího chovu vylučující vadu.

Teď se vrátím k těm rozdílům mezi německým a švýcarským bílým ovčákem. Předně "bílí" se vyskytují ve dvou variantách srsti, krátkosrstí se spíš podobají německému ovčákovi, ale dlouhosrsté bych srstí připodobnila spíš k méně chlupaté kolii. Obě varianty se nechovají odděleně, což znamená že se v jednom vrhu mohou narodit štěňata obojího typu osrstění.

Velký rozdíl je ve stavbě těla. Německý ovčák má velmi výrazné úhlení pánevních končetin, klenutá bedra a dlouhou, k zemi spadající záď. Všechny tyto znaky pak u něj tvoří typickou hřbetní linii, které se mezi pejskaři hanlivě říká pilka. Hanlivě píši proto, že některým lidem se takto vyvinuté hřbety a pánevní končetiny nelíbí. Ale tak už to chodí, každému se líbí něco jiného a mým cílem zde není soudit, co je krásnější. Nicméně bílý ovčák má pánevní končetiny úhlené bez znatelného přehánění a horní linii má rovnou, k zádi velmi lehce spadající.

Hlava bílého ovčáka je o něco jemnější, víc klínovitá a morda není tak hluboká. Ačkoliv standard požaduje výrazné předhrudí, přesto není tolik výrazné jako u NO, i hrudník se při pohledu zepředu jeví širší nežli má NO.

Přesto, že je každý přesvědčen, že bílí jsou větší, je pravdou, že obě plemena mají stejnou kohoutkovou výšku. To je tím, že bílá barva opticky zvětšuje. Přesto, že je pes naprosto čistě bílý, není žádná práce s údržbou, ta je úplně stejná jako u ostatních plemen. Pokud se ušpiní třeba v blátě po dešti, po uschnutí z něho vše spadne a zase je běloučký. Snad jen dlouhosrstá varianta se musí častěji pročesat, aby nevzniklo plstnatění za ušima a na praporcích pánevních končetin. Výživa je stejná jako u NO, jen je třeba dbát opatrnosti u vyšších dávek karotenu, který může způsobit nahnědlý odstín v barvě srsti.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA