NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > únor 2009 > Šarpejové na Znojemsku [1. strana ze 2 stran]

Šarpejové na Znojemsku

Dlouho jsem se odhodlávala napsat tento smutný šarpejí příběh, který se opravdu stal. Nelze totiž dost dobře psát o něčem, co v dané chvíli prožíváte dost emocionálně a spoustu věcí máte neujasněných a hlavně – příběh ještě není u konce.

Jednoho květnového dne roku 2008 mi volala paní, také pejskařka, že u čističky odpadních vod v Miroslavi jsou dva šarpejové. Nikdo neví, jak se tam vzali. K nikomu se nechtějí přiblížit, nepřemisťují se, setrvávají na jednom místě. V té době tam byli zhruba dva dny. Z jejich chování bylo jasné, že nikomu neutekli. Byli zděšeni z toho velkého prostoru kolem sebe, z volného prostranství, ze stromů, trávy a z lidí, kteří je chodili okukovat. To asi šarpejíci nikdy v životě neviděli. Vypadalo to tak, jakoby nikdy nebyli venku. Ta starší a větší byla máma, syn měl asi 7 – 9 měsíců. Byl bázlivější a nedovolil, aby se někdo přiblížil na více než 5 metrů. Když jsme šli blíž, zmateně odbíhal od mámy. Mája (jak jsme ji pokřtili podle měsíce května, kdy jsme ji našli) dovolila, abychom se k ní přiblížili na bližší vzdálenost. Stejně však poodcházela, když jsme ji lákali k nám. Granule jedli hladově oba. Při bližším pozorování jsme zjistili, že Mája má na zadní noze veliký volný nádor ve tvaru pytlíku, byl určitě dlouhý 15 cm. Tahala ho při chůzi po zemi. Proto se přemisťovala s obtížemi. Navíc bylo vidět, že na tom nejsou psychicky dobře.

Po konzultaci s vedoucí útulku, městskou policií a "pejskaři" jsme se rozhodli, že je musíme odtamtud odvést. Nikdo si pro ně nepřišel, ani je nehledal a Mája potřebovala nutně vyšetřit a ošetřit nohu.

Po několika pokusech se podařilo Máju chytit do oka vodítka a dát do psí přepravní klece. S Matějem byla horší pořízená (jméno dostal podle toho, že jsme mu ze zoufalství domlouvali: "ty jeden Matěji, nedělej drahoty a pojď za mámou"). Vyráběli a vymýšleli jsme různé triky a pomůcky na odchyt, ale Matěj se nás moc bál a ze všeho se vyvlékl. Trvalo to asi čtyři hodiny a začalo se rychle smrákat. Už jsme to chtěli vzdát a nechat na druhý den s tím, že v noci vymyslíme, jak ho odchytit. Pronesla jsem větu: "Necháme ho tady a přijdeme pro něj zítra". V ten okamžik začala Mája v kleci tiše naříkat, i když předtím ze sebe nevydala ani hlásku. Všichni jsme věděli, že vytušila, že chceme odjet a že pejska nechce nechat samotného. Byla to pro nás výzva o další pokus. Vůbec už nebylo vidět. Matěj má naštěstí bílý kožíšek a pomohl i měsíc svým svitem. Dali jsme klec opět dolů z auta a nechali Máju Matějovi aspoň přes klec. Zajeli jsme domů pro síť, kterou jsme Matěje chytili. Matěj se zuřivě bránil, ale zanedlouho byl s mámou. Kolem půlnoci byli oba v bezpečí v naší kotelně.
Druhý den jsme je oba vezli do přímětického útulku, kde se jich ujaly ošetřovatelky. Šarpejíci však dlouho s nikým nekomunikovali.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA

[1] 2

:: ZOBRAZTE INZERÁTY
z rubriky Psi - zadání štěňat, z rubriky Různé - služby, z dalších rubrik...

:: VLOŽTE REKLAMU
Jen my Vám zajistíme DOKONALOU reklamní plochu pro Vaši firmu, pro Vaše výrobky, pro Vaše služby...
INTERNET – NOVINY – ČASOPISY – TELETEXT TV NOVA

:: DOPORUČTE ČLÁNEK EMAILEM

:: VYTISKNĚTE SI TENTO ČLÁNEK

:: DALŠÍ ČLÁNKY Z TÉMATIKY: Psi, Různé

:: SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
• Povánoční vyděděnci (únor 2009)
• Zima ještě neskončila (únor 2009)
• Se psem na hory? (únor 2009)
• Udělejte si čas na procvičování (únor 2009)
• Rok s malamuty (leden 2009)

VYDÁNÍ ČASOPISU:

Auditovaná návštěvnost

Planeta zvířat k dostání ve slovenském jazyce také po celém Slovensku