Exotická nemoc - Leishmanióza psů

Sdílejte článek s přáteli

Vlastní Leishmanie je prvok, který žije v těle nakažených psů a některých hlodavců. Přenos mezi psy je možný kontaktem, například při kousnutí, nebo po bodnutí hmyzem sajícím krev. Jedním z nejnebezpečnějších létajících přenašečů nákazy je takzvaná písečná moucha. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) bylo vroce 2005 na celém světě nakaženo asi dvanáct miliónů lidí, ročně přibývá více než jeden milion nových případů, kdy hlavním zdrojem infekce jsou nakažení psi. Nejvíce jsou ohroženi lidé se sníženou funkcí imunity, např. HIV pozitivní. U lidí se jedná o velmi nebezpečnou nemoc, postihující mimo jiné orgány v dutině břišní.

Ale zpátky k infekci psů. Podle geografického rozmístění známe několik druhů Leishmanií. Nejznámějsí jsou L. donovani; L. infantum; L. tropica; L.chagasi nebo L.mexicana. Pozitivní případy byly diagnostikovány v jižní Evropě, jižní Africe, Asii či Latinské Americe. Uvádí se, že v zamořených oblastech bývá až 80 procent psů infikovaných. Také v severní Americe je Leishmanióza od roku 2000 na vzestupu. Pravděpodobnou příčinou jsou změny klimatických podmínek ve prospěch přenašeče. V oblasti Evropy byly zaznamenány případy v roce 2005 například v Německu (236), Rakousku (21), Belgii (20), Nizozemí (42) a ve Velké Británii (54). V těchto zemích se pravděpodobně jednalo o import nemoci. Čísla o výskytu Leishmaniózy v České republice zatím nejsou známy. Zvíře se však může nakazit během cesty do rizikových oblastí, nebo pokud si majitel koupí štěně přímo v takové zemi.

Písečné mouchy mají afinitu k mnoha teplokrevným živočichům, ale nejvíce jim "voní" právě psi, na pomyslném žebříčku atraktivity pro písečnou mouchu jsou také například lišky, kočky nebo lidé. Jakmile moucha dosedne na tělo psa, doskáče na málo osrstěná místa na hlavě a následně se bolestivě zakousne, aby získala krev pro svou obživu. Parazit potřebuje pro svůj vývoj obratlovce (např. psa nebo člověka) a pro svůj přenos hmyz (písečnou mouchu). Hmyz neslouží jen k pasivnímu přenosu nákazy, ale v jeho těle také dochází k vývoji parazita. Když se prvok dostane do těla mouchy, mění se v infekční formu s byčíkem, rychle se množí a pak je připraven k infikování teplokrevných živočichů. V těle nakažených psů se Leishmanie ukryjí v buňkách imunitního systému, pomnoží se, následně se nepozorovaně šíří do dalších orgánů a poté do celého těla. Mikroskopicky se pak dají patogeni prokázat v buňkách kostní dřeně nebo v mízních uzlinách jako takzvaní amastigoiti. Kousnutí infikovanou písečnou mouchou není jediný zdroj nákazy. Psi se mohou nakazit také kontaktem mezi sebou, případně krevní transfuzí při léčbě jiného onemocnění.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA  

• > ročník 2011 <
• > ročník 2010 <
• > ročník 2009 <
• prosinec
• listopad
• říjen
• září
• srpen
• červenec
• červen
• květen
• duben
• březen

1. Psí hry
2. Basenži
3. Podrobný život štěněte
4. Psí samota a opuštěnost
5. Krmení stárnoucího psa
6. Udělejte si čas na procvičování
7. Eukanuba World Challenge 2008 1. díl
8. Homeopatie i pro psy
9. Když se dva psi potkají...
10. Exotická nemoc - Leishmanióza psů
11. Jak předcházet týrání
12. Začíná sezóna klíšťat
13. Turecká van
14. Barvy koček
15. Nežádoucí změny hygienických návyků koček
16. Norický kůň
17. Vzdělávání v hiporehabilitaci
18. Plemenitba koní
19. Péče o koně v březnu
20. Sokolnické ukázky
21. Abeceda naší přírody – „C“
22. Králíci v bytě

• únor
• leden

---

• > ročník 2008 <

---

• > ročník 2007 <

---

• > ročník 2006 <

---

• > ročník 2005 <

---

• > ročník 2004 <

---

• > ročník 2002 <

---

• > ročník 2001 <

---

• > ročník 2000 <