NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > duben 2009 > Kdo by neznal… jezevčíka

Kdo by neznal… jezevčíka

Je plemenem natolik svébytným a jedinečným, že jedině jemu patří v klasifikaci mezinárodní kynologické federace FCI samostatná skupina z existujících deseti, a na rozdíl od jiných, nemá v rámci této skupiny žádného konkurenta. Skupina IV – Jezevčíci spadá pod plemena lovecká, kde patří k nejvšestrannějším psům: je dobrý slídič, pracuje skvěle na stopě a hlasitě ji sleduje, dobře vypichuje drobnou zvěř, nahání černou – a hlavně je inteligentním norníkem: na rozdíl od zbytečně ostrých teriérů je opatrný, rozvážný – a úspěšnější.

Historie

První zmínky o nízkonohých psech užívaných pro loveckou práci hlavně pod zemí jsou hodně staré, ale je otázkou, zda se jednalo skutečně o předky jezevčíka. Tak kromě starogermánských písemností byly nalezeny ve studních římských sídlišť i kosterní pozůstatky téměř shodné s kostrami dnešních jezevčíků, pocházející z 5. až 9. století n.l., a protože bezesporu plemeno pochází z Německa, podporuje jejich autenticitu i lokalita nálezů: Cannstatt u Stuttgartu a Mainz. Ovšem kostry nevypovídají nic o typu osrstění, zbarvení nebo postavení uší. O těchto vnějších znacích podává svědectví až nejstarší známé zobrazení z 2. poloviny 13. století, které je dnes uloženo v univerzitní knihovně v Heidelbergu. Pes tu má tmavou barvu a vzpřímené uši, ale protáhlé tělo a dlouhý prut zcela jasně ukazují na příbuznost s dnešními jezevčíky.
V pořadí další a již zřetelnější obrázek jezevčíka pochází z počátku 14. století v jednom anglickém rukopisu. Je na něm norník, liška vyhnaná z nory a dvě kopající osoby. A z roku 1561 pochází dílo Historie lovu Francouze du Fouilloux, kde jsou zachyceni norníci pracující v noře.
Další svědectví o pradávném původu jezevčíků: obraz Lov divokých králíků s jezevčíky, r. 1600; intarzie na zámku Sachsen-Coburgů – 1632; návod na přivykání mladých jezevčíků na umělou noru v knize Floriniho; nebo dřevoryt z knihy vydané v Tübingenu v r. 1876, kde už je kromě křivonohého hladko- a dlouhosrstého jezevčíka zobrazen i jezevčíkovitý brakýř (lovecký pes dobře stopující zvěř v neschůdném terénu).
Název "jezevčík" se v němčině poprvé objevil v roce 1582, můžeme-li věřit zdroji z roku 1817. Jednalo se o výčet tehdejších psích "ras", a to právě včetně jezevčíka, a obsahoval i jejich charakteristiky. U jezevčíka se dočteme, že je "nízký, protáhlý, krátkonohý, s dlouhým silným ocasem, svislýma ušima, žlutý, černý s hnědým pálením nebo s bílými znaky na prsou. Ostrá, lstivá, ale udatná zvířata, která mají tvrdý život. Vyhledávají sváry se všemi psy, dokonce i s výrazně většími. Používají se k lovu bobrů, jezevců, vyder a králíků. Střední velikosti, ne příliš silní, dobře se pohybující. Mladé psy je třeba držet v domě, než je vyvedeme, protože jinak se učí lovit na zemi a pak nechtějí do nory... Bývají a) hladkosrstí, b) drsnosrstí, c) s rovnýma nohama, d) křivonozí."

Z roku 1880 pochází tato zmínka (Diezel: Niederjagd): "Jezevčíci patří bezpochyby k nejmilejším reprezentantům psího rodu. Jsou úžasně věrní, něžní a důvěřiví, přitom chytří a učenliví. V místnosti hodní a naprosto čistotní, na dvoře věrní, ostří a spolehliví hlídači. Pro myslivce je jezevčík nenahraditelným průvodcem, v jistém smyslu univerzální pes."

První knihou výhradně věnovanou jezevčíkům se stalo dílo "Der Dachshund, seine Geschichte, Zucht, Abrichtung, Verwendung nebst Abhandlung über Kunstbau" od R. Corneliho. Shromáždil tu veškeré dostupné informace o plemeni i pozdější snahy o jeho regeneraci: jak lze z textu vyrozumět, po roce 1848 chov všech plemen v Německu i jinde v Evropě vlivem celospolečenských událostí upadal a např. obnovení původního jezevčíka začalo být možné až po stanovení plemenných znaků. To uskutečnila delegovaná komise v Hannoveru roku 1879 a už o rok později Corneli napsal: "Od té doby, co byly stanoveny plemenné znaky jezevčíka a dobré fotografie, spolehlivá vyobrazení a poučné články z autentických pramenů nám řekly, jak má jezevčík vypadat, aby mohl být uznán čistokrevným, byl v naší vlasti vypěstován velký počet krásných jezevčíků... Každý myslivec by měl mít párek jezevčíků. Budou mu nejen platnými pomocníky, ale i příjemnými společníky."

Následovalo množství dalších publikací, které se zabývaly a zabývají chovem jezevčíků; žádný myslivecký časopis se neobejde bez zmínek o tomto plemenu, a jezevčíci jsou hrdiny v beletrii a dokonce i v poezii. To ukazuje, jak významné místo zaujal jezevčík v srdci člověka.

Sdílejte článek s přáteli

:: ZOBRAZTE INZERÁTY
z rubriky Psi - zadání štěňat, z dalších rubrik...

:: VLOŽTE REKLAMU
Jen my Vám zajistíme DOKONALOU reklamní plochu pro Vaši firmu, pro Vaše výrobky, pro Vaše služby...
INTERNET – NOVINY – ČASOPISY – TELETEXT TV NOVA

:: DOPORUČTE ČLÁNEK EMAILEM

:: VYTISKNĚTE SI TENTO ČLÁNEK

:: DALŠÍ ČLÁNKY Z TÉMATIKY: Psi

:: SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
• Psí samota a opuštěnost (březen 2009)
• Podrobný život štěněte (březen 2009)
• Basenži (březen 2009)
• Psí hry (březen 2009)
• Biewer jorkšírský teriér a la Pom Pon (únor 2009)

VYDÁNÍ ČASOPISU: