NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > duben 2009 > Konejšivé signály aneb Naučte se svého psa číst [1. strana ze 2 stran]

Konejšivé signály aneb Naučte se svého psa číst

Sdílejte článek s přáteli

Co říkají hvězdy o vašem zvířecím mazlíčku

Signály zastavující agresivitu pomocí řeči těla. Hodně autorů se domnívá, že je používají jen vlci, ale norská badatelka, kynoložka a autorka Turid Rugaasová dokazuje nejen ve své knize, ale i na přednáškách po celém světě, že konejšivými signály disponují – a chápou je – také psi. A protože žijeme v době, kdy se stále množí zprávy o napadení lidí psy, je to příznivá novinka.

Zpráva o jedné z přednášek

V předmluvě citované knihy je nadšené líčení očité svědkyně jednoho z work- shopů, kde Turid doslova omráčila své posluchače výkladem i praktickými ukázkami komunikace se psy právě na základě poznání jejich konejšivých signálů. Pracovala přitom nejen se svými psy, ale i se psy naprosto cizími, a přesto dokázala předvídat jejich reakce na své chování nebo na určitý signál.

Z kanadské příznivkyně Turid se stala její zapálená následovnice a začala praktikovat získané zkušenosti i ve své vlasti v kursech, které pořádá s cílem zlepšit dosud problematickou komunikaci klientů s jejich psy.

Přestože od objevu konejšivých signálů uběhlo hodně vody a od prvního vydání Turidiny knihy už více než dvacet let, poznání logiky konejšivých signálů u nás do kynologické praxe příliš neproniklo.

Výchova psů v Čechách - a v Norsku

Podle Turid Rugaasové je zcela jisté, že psi dokážou předcházet konfliktům, pokud najdou u protistrany konkrétní odezvu na své konejšivé signály. Stejně jako mezi lidmi mohou vzniknout konflikty z nedorozumění, totožnou příčinu může mít i střet člověk versus pes.
Od dob zveřejnění nové metody v Norsku, Kanadě a Spojených státech se vlna zájmu rozšiřuje a přesunuje tam, kde zrovna byla kniha o konejšivých signálech přeložena. Dosud vyšla ve více než 25 jazykových mutacích. O výchově psů v Čechách a na východ od nás je autorka přesvědčena, že metody výcviku jsou tu tvrdé až brutální, přičemž vychází z informací od lidí, kteří se tu narodili a později přesídlili "na Západ", kde se mj. zúčastnili jejích přednášek. Předpokládá tedy, že nejprve je nutné změnit myšlení lidí, aby byli schopni naslouchat signálům psů.

Problém je ve vychovateli

Zvíře vychované ve smečce nemá problémy s komunikací s ostatními jejími členy. Když si však úlohu vychovatele přisvojí člověk, který leckdy nemá pro výchovu psa potřebné získané ani vrozené předpoklady, a nastane nesoulad v tom, co člověk od psa očekává a co pes dokáže, je jasné, že člověk jako vychovatel psa selhal. Je to člověk, kdo neodhadl reakce psa na základě poznání signálů, které pes včas vyslal.

Chyby, omyly a tradice

Důležitým bodem je to, že člověk ve své samolibosti předpokládá, že pes bude chápat stejným způsobem jako on, že tedy bude reagovat na různé situace stejně jako on, že pes je schopen porozumět neúměrně složitým metodám. Každý, kdo má psa, by měl vědět, že má k výchově používat jednoduché signály, kterým každý pes porozumí. Nejdůležitější jsou signály vizuální – a proto je třeba naučit se jim a naprosto v klidu používat pro vzájemnou komunikaci ten fakt, že psi jsou schopni reagovat i na nepatrné pohyby.
Často se autorka setkala s tím, že se i poměrně osvícení kynologové a trenéři psů drželi zuby-nehty "osvědčených" metod bez ohledu na to, jací psi ve skutečnosti jsou.

I pokus o komunikaci rovná se dorozumění

Trendem ve světě kynologie je pozitivní způsob tréninku psů. Začalo se mluvit o tom, že i pes má své city nebo pocity, k tomu se přidal i objev konejšivých signálů a koneckonců i používání klikeru. Každý z těchto faktorů je pozitivní sám o sobě, a spojením všech tří dosáhneme při výcviku psa maxima.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA