NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > duben 2009 > Naše nejlepší musherka je z Maxova [1. strana ze 2 stran]

Naše nejlepší musherka je z Maxova

Před rokem jsme přinesli zprávu o české musherce Janě Henychové, která jako jediná Češka v historii dokončila prestižní závod psích spřežení Finmarkslopet na 500 kilometrů. Už tehdy Jana koketovala s myšlenkou, že by vyzkoušela síly své i svých sibiřských huskies v delší variantě stejného závodu – a letos 7. března se skutečně na start v norské Altě postavila.

O jak náročnou akci jde, svědčí to, že vloni našlo odvahu k tisícikilometrovému závodu pouhých 34 závodníků z celého světa se svými psy, a že jej dokončilo necelých 68 % - tedy pouhých 23 týmů!

Loňských "jen" 500 kilometrů absolvovala Jana Henychová za 3 dny, 20 hodin a 6 minut. Z toho patřilo odpočinku 34 hodin a čistému času v zápřahu zbývajících téměř 58 hodin. Do tohoto kratšího závodu se přihlásilo závodníků sice více, ale dokončilo jej pouhých 55 %: z 58 startujících z deseti zemí Evropy bylo úspěšných jen 32. Tým Jany Henychové dojel na 24. místě.

Podle našeho odhadu by se měla Jana dostat do cíle v neděli 15. března. Protože to už bude po uzávěrce tohoto vydání Planety zvířat, k závodu se vrátíme v květnovém čísle.
Před letošním startem jsme se zeptali...

Kolik závodníků je přihlášeno do letošního Finmarsklopet?
Pokud vím, na trať 500 kilometrů se přihlásilo šedesát týmů a na 1000 kilometrů čtyřicet šest. Z celkového počtu 106 závodníků je 89 Skandinávců, hlavně Norů. Z České republiky tu jsem sama.

Jste v Norsku už několik týdnů. Jak trénujete?
Se svými psy trénuji celoročně i u nás v Maxově, a dokonce jsem naběhala o tisíc kilometrů víc než každý z nich. Jinak bych ze všech svých psů nedokázala vybrat ty nejlepší, kteří se mnou nakonec odjeli do Norska.
Tady se aklimatizujeme a zvykáme si na mrazy, učíme se, jak přejet po málo zamrzlém jezeře, dál intenzivně trénujeme, zúčastnili jsme se i jednoho místního závodu na 240 kilometrů... Ten byl skutečnou zkouškou ohněm: mráz -30 °C a na hřebenech ještě víc. I když byli psi v pohodě, mně omrzly prsty na pravé ruce a nos, takže už jsem uvažovala o tom, že bych to vzdala. Nakonec jsem se rozhodla, že nejde o čas, ale o vytrvalost – a tak jsme dojeli.

Jak snášíte takové mrazy?
S dýchací maskou to jde, ale je dobré vědět, že když si ji třebas na chvíli sundáte, zmrzne na kost a už si ji nenasadíte.
I sebekvalitnější baterie, které mají vydržet 50 hodin provozu, vystačí v mrazu svítit jen tři hodiny. A překvapivé bylo i zjištění, že dokonce i víčko u termosky s čajem může přimrznout.

Co by vás přimělo předčasně závod ukončit?
Já i mí psi jsme dostatečně natrénovaní a máme i potřebné odhodlání. Na druhou stranu nehodlám riskovat zdraví své ani psů. Nesu zodpovědnost za každého z nich, a koneckonců – bez psů bych nedojela. Nevystavím je nebezpečí. A dokázat odstoupit ve chvíli, kdy je už závod ztracen, ale psi ještě nejsou v ohrožení, je známkou mé odpovědnosti a rozhodnosti.

DALŠÍ STRANA