NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > duben 2009 > Huculský kůň

Huculský kůň

Zvířecí horoskop pro vašeho čtyřnohého mazlíčka

Názory na původ huculských koní se různí. Někteří odborníci je řadí k nejjižnější větvi severských koní, jiní zase mezi potomky nordických ponyů a některé teorie dokonce říkají, že jde o zakrnělého arabského koně přizpůsobeného tvrdým horským podmínkám. Ať už je to tak či onak, huculové nesou mnoho znaků společných s tarpany, proto je toto plemeno řazeno do skupiny orientálních koní a podskupiny tarpanovitých.

Základy chovu můžeme najít v rumunském hřebčíne Lučina, kam bylo roku 1856 umístěno malé stádo klisen zakoupených v severním a severovýchodním Sedmihradsku. Cílem tohoto chovu byla produkce plemenných hřebců za účelem zkvalitnění typických vlastností huculských koní. Roku 1872 však bylo z neznámých důvodů celé stádo rozprodáno, o pět let později pak byl chov nákupem deseti klisen opět obnoven. Aby huculové neztratili svou původní odolnost, byli celoročně chováni venku a krmeni pouze senem a pastvou. K přikrmování ovsem se lučinský hřebčín rozhodl až v roce 1903. Zpočátku se v Lučině choval pouze původní primitivní typ odvozený od horského tarpana, postupem času však stoupla poptávka po koních většího rámce a celkového zušlechtění. Z těchto důvodů došlo k přikřížení jiných primitivních plemen, které však nepřineslo požadované výsledky. Neúspěšné byly také pozdější pokusy křížit huculské koně s lipicány, arabskými plnokrevníky i chladnokrevnými koňmi. Snahy o zmohutnění horských typů koní pokračovaly i po druhé světové válce a to pomocí jak huculských tak také fjordských koní. Ani tento krok se ale neukázal jako zcela správný a v dnešní době směřuje chovatelské úsilí o návrat k původnímu typu hucula bez příměsi fjordské krve.

Popis a charakteristika

Huculové jsou tvrdí, silní, dobře stavění koně horského typu. Výška v kohoutku se pohybuje u hřebců mezi 136-144 cm, klisny bývají o dva až tři centimetry menší. Hlava je suchá, robustnější se širokou mozkovnou a mohutně osvalenými žuchvami, které umožňují zpracovat i tvrdou potravu. Krk hucula je středně nasazený, svalnatý, často bývá klenutý. Kohoutek je zpravidla méně výrazný, hřbet pevný s krátkými bedry, která pokračují širokou, dobře osvalenou zádí. Na hluboký hrudník navazují kratší, štíhlé, suché nohy s malými oblými kopyty a velmi kvalitní rohovinou. Postoj předních končetin je pravidelný, zadní nohy jsou pak mírně šavlovité. Chody huculských koní bývají kratší, ale pravidelné. Především v terénu se huculové pohybují velmi jistě.
Srst bývá delší, dobře přizpůsobená nepřízni počasí, hříva a ocas jsou hrubé a velmi husté. Původní zbarvení huculských koní bylo plavé nebo myšově šedé s co nejmenším podílem bílých znaků.
Důraz na tmavou barvu vychází z čistě praktických důvodů. Koně používaní jako horští soumaři u dělostřelectva měli být co nejméně nápadní. Bílé nebo dokonce strakaté zbarvení se proto stalo naprosto nežádoucím, případné světlé odznaky byly při nočních přesunech uměle zabarvovány. Mezi dnešní populací huculů najdeme nejčastěji hnědáky všech odstínů, vyskytují se i plaváci, myšáci, a ryzáci.
Vraní huculové jsou poměrně vzácní, strakaté zbarvení svědčí o přítomnosti cizí krve. U většiny huculských koní můžeme najít znaky typické pro primitivní plemena: uhoří pruh, oslí kříž a zebrování na nohách.
Huculský kůň patří mezi pozdní plemena, dospívá kolem pátého až šestého roku života a při správné péči je schopen pracovat až do pětadvaceti let.

Povaha

Většina huculů se vyznačuje dobrým charakterem a klidným temperamentem. Jsou to skromní, vytrvalí, dobře krmitelní a konstitučně tvrdí koně, kteří si stále zachovávají přirozené instinkty svých divokých předků. Při dobrém zacházení jsou pracovití, učenliví a vytrvalí.

Využití

Užití huculského koně je poměrně široké. V minulosti sloužili tito koně jako nosiči nákladů v obtížném horském terénu, jako tažná zvířata pro lehčí zemědělské práce a samozřejmě jako koně jezdečtí. V dnešní době se jejich síla, odolnost a jisté chody uplatňují při hipoterapii a především v agroturistice. Vzhledem ke svému malému vzrůstu je totiž hucul velmi výkonný. Zdravý, správně vyvinutý huculský kůň v dobré kondici dokáže nést až 130 kg vážící břemeno na vzdálenost několika desítek kilometrů.

Sdílejte článek s přáteli

:: ZOBRAZTE INZERÁTY
z rubriky Koně - různé, z dalších rubrik...

:: VLOŽTE REKLAMU
Jen my Vám zajistíme DOKONALOU reklamní plochu pro Vaši firmu, pro Vaše výrobky, pro Vaše služby...
INTERNET – NOVINY – ČASOPISY – TELETEXT TV NOVA

:: DOPORUČTE ČLÁNEK EMAILEM

:: VYTISKNĚTE SI TENTO ČLÁNEK

:: DALŠÍ ČLÁNKY Z TÉMATIKY: Koně

:: SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
• Péče o koně v březnu (březen 2009)
• Plemenitba koní (březen 2009)
• Vzdělávání v hiporehabilitaci (březen 2009)
• Norický kůň (březen 2009)
• Péče o koně v únoru (únor 2009)

VYDÁNÍ ČASOPISU: