Hiporehabilitační kůň

Výcvik nebojácnosti (Foto archív OS Svítání)

 kliknutím náhled zvětšíte

Když se pořizuje nový kůň do hiporehabilitačního střediska, je to úkol pro celý tým. Většinou terapeut a cvičitel koní mají hlavní slovo. Nejdříve ze všeho se kůň zkusí v kroku bez sedla - jaký je jeho pohyb hřbetu. Poté je dobré ho vidět i v dalších chodech jako klus a cval, jestli jeho pohyb je plynulý, bez vad atd. Veselá část nastává, když kolem něj všichni poskakují a vymýšlejí si různá překvápka, aby zjistili, jak je na tom se strachem z předmětů, pohybů a zvuků. Nemá smysl si pořizovat koně, který je ze všeho velmi vystrašený a má silné útěkové reakce – převýchova stojí hodně námahy, času i peněz a stejně takový kůň není nikdy spolehlivý. Nevhodnější je kontaktní zvědavec, který si na sebe nechá všude šáhnout, není to lenoch ale ani tryskáč. Výška koně a šířka jeho hřbetu je důležitá vzhledem ke složení klientely – pracujeme s malými dětmi nebo dospěláky?

Historie koně a jeho odchov hraje velkou roli v jeho budoucím uplatnění. Pokud je možnost, nejlepší je si vybrat 4letka odchovaného u jednoho majitele na pastvinách s dalšími koňmi. Tyto koně se lépe pohybují a komunikují mezi sebou ve stádě i s lidmi okolo. Výcvik hiporehabilitačního koně je velmi individuální, založený na předchozích zkušenostech a dovednostech koně. U některého trvá 3 měsíce, u dalšího 1 rok. Podle zkušeností by základní trénink měl obsahovat práci ze země, uvolnění na jízdárně (základy drezúry), jízdu v terénu pod zdravým jezdcem, skoky pro radost a pobyt s ostatními koňmi ve výběhu a na pastvině. Trénink ze země zabírá většinu přípravy, protože je to cesta ke spolehlivosti, ovladatelnosti a ochotě koně spolupracovat.

Výsledkem tréninku je lehce ovladatelný kůň na ruce při terapiích, který umí chodit rovně s kvalitní prací hřbetu, prodlužovat nebo zkracovat krok, chodit třeba úplně pomalu ale pravidelně po dobu několika desítek minut, umí se rovnoměrně postavit, atd. Z hlediska jeho psychiky musí být trpělivý při nasedání/sesedání klientů s těžkým zdravotním postižením, tolerantní k nechtěnému kopnutí klientem, lechtání, výskání, pláči, náhlým pohybům, náhlému sevření dolními končetinami klienta se spasticitou a také musí být ochotný nést dvě osoby najednou (při asistovaném sedu). Na pohled by měl být dobře osvalený, kulatý, spíš jako kůň provozní, než sportovní. Samozřejmě se liší i skladba krmení - objemné krmivo převažuje nad množstvím jádra. Cílem totiž není koně před terapiemi unavit pro přebytek jeho energie, abychom ho vůbec mohli pro hiporehabilitaci použít.

Hiporehabilitační kůň většinou pracuje 5 dní v týdnu po celý rok, mimo školních prázdnin, v průměru má 3 - 4 terapeutické jednotky denně (2 hodiny). Před každou lekcí by měl být uvolněn pod sedlem nebo na lonži. Musíme vzít v úvahu, že tato práce je velmi náročná na psychiku koně a velmi snadno může dojít u něj k tzv. syndromu vyhoření – to pak je nutné koně z programu natrvalo vyřadit. Předcházet se tomu dá rozličným složením dalších aktivit (tréninku) a odpočinku s kamarády ve výběhu.

Kvalita hiporehabilitačního koně roste s jeho věkem a zkušenostmi. Proto je v zájmu střediska takového jedince si udržet co nejdéle. Samozřejmostí je pravidelná veterinární a podkovářská péče. Určitě neškodí spolupracovat s fyzioterapeutem a i koni dopřát strečink, masáže, solárium, hydroterapii, atd. Z hlediska denní pracovní zátěže je nutné koně chránit před zbytečným a nadměrným zatěžováním jeho hřbetu. To docílíme stanovením a dodržováním váhového limitu klienta (většinou je limit 70 kg), používáním gelové podložky pod madla i sedlo. Na koně se nasedá pouze z nástupní rampy, protože to není trenažér, dále minimalizací okopávání jeho hřbetu při nasedání klienta, a tvrdé a rychlé dosednutí.

Hiporehabilitační kůň si zaslouží respekt, a proto po své práci by měl mít klid a výběh. Hromadné akce jako vožení dětí, turistika apod. by měly být odmítnuty, i když je za to nabízena finanční úhrada. Na závěr je důležité zdůraznit, že kůň zařazený do hipoterapie nebo léčebně pedagogicko-psychologického ježdění, nemůže být zároveň sporťákem nebo koněm z turistické jízdárny. Nároky na trénink, krmení a zátěž se od sebe velmi liší a výsledkem takové kombinace může být poškození klienta.

• > ročník 2011 <
• > ročník 2010 <
• > ročník 2009 <
• prosinec
• listopad
• říjen
• září
• srpen
• červenec
• červen
• květen
• duben

1. Kdo by neznal… jezevčíka
2. Podrobný život štěněte
3. Konejšivé signály aneb Naučte se svého psa číst
4. Udělejte si čas na procvičování
5. Typy výcviku psa
6. Naše nejlepší musherka je z Maxova
7. Eukanuba World Challenge 2008 2. díl
8. Homeopatie i pro psy
9. Parazité jako příčina kožních problémů psů a koček
10. Portugalský vodní pes
11. Známe vítěze zimního kola fotosoutěže
12. Devon rex
13. Barvy koček
14. Výstava koček v Ústí nad Labem
15. S kočkou na cesty
16. Huculský kůň
17. Hiporehabilitační kůň
18. Plemenitba koní
19. Péče o koně v dubnu
20. Život v jezírku na jaře
21. Česká řeka v docela jiném světě
22. Abeceda naší přírody – „D“
23. Králíci v bytě
24. Říje a hyperestrogenismus u fretek
25. Co dělat, když na procházce se psem najdeme mládě
26. Safari je svahilsky cesta
27. PINK DRAGON

• březen
• únor
• leden

---

• > ročník 2008 <

---

• > ročník 2007 <

---

• > ročník 2006 <

---

• > ročník 2005 <

---

• > ročník 2004 <

---

• > ročník 2002 <

---

• > ročník 2001 <

---

• > ročník 2000 <