NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > květen 2009 > Portosystémový zkrat [1. strana ze 2 stran]

Portosystémový zkrat

Portosystémový zkrat, neboli portosystemický shunt (PSS), je onemocnění, při kterém vzniká cévní komunikace mezi portálním a systémovým žilním oběhem. Portální cévní systém je soustava cév, které zabezpečují odvod krve ze střeva do organismu. U zdravého pacienta portální žíla odvádí krev ze střeva směrem k játrům. Tato krev je obohacena o vstřebané živiny, které jsou následně v játrech zpracovány a připraveny k využití organismem. Některé vstřebané látky mohou být pro organismus toxické (jako např. amoniak, merkapteny, mastné kyseliny s krátkým řetězcem, aj.) a je nezbytné, aby byly v játrech metabolizovány. Krev z jater následně pokračuje do systémového krevního oběhu. U nemocného zvířete vzniká komunikace mezi portálním a systémovým krevním oběhem, aniž by krev prošla přes játra. Veškeré látky se dostávají do organismu bez předešlého zpracování a proto jsou zodpovědné za klinické příznaky tohoto onemocnění.

PSS je onemocnění známé jak u psů, tak u koček. Jedná se buď o vrozené (kongenitální) onemocnění, nebo vzniká sekundárně v důsledku portální hypertenze (zvýšený tlak v portální žíle). Příčinou portální hypertenze může být mnoho onemocnění, častou příčinou bývá chronická hepatitida s následnou cirhózou jater nebo chronické obstrukce vývodných cest žlučových. Při rozvoji PSS jako důsledku jiného onemocnění pozorujeme zpravidla vznik několika zkratů jako kompenzační reakci na dlouhodobě zvýšený tlak uvnitř cévy.

U vrozeného onemocnění vzniká často pouze jeden zkrat. Podle lokalizace místa zkratu rozeznáváme dvě formy - a to intrahepatální (uvnitř jater) nebo extrahepatální (vně jater). Intrahepatální zkraty jsou častější u velkých plemen psů, extrahepatální jsou naopak typické pro malá plemena psů a kočky. U psů bývají častěji postižena čistokrevná plemena, nejvíce je onemocnění zaznamenáno u plemen jako yorkshirský teriér, malý knírač, maltézský psík, schi-tzu, irský vlkodav, labradorský retriever nebo zlatý retriever. Domácí krátkosrsté kočky jsou více postiženy než čistokrevná plemena kromě perských koček, u nichž je výskyt onemocnění vyšší.

K rozvoji klinických příznaků dochází zpravidla okolo 6 měsíce až 1 roku života. To neznamená, že PSS nemůže být diagnostikován u zvířete ve středním nebo pozdějším věku. Většinou se s těmito případy setkáváme u zvířat, která v mladém věku vykazovala mírné příznaky, nebo byly tyto příznaky mylně považovány za jiné onemocnění.

Toxické látky, které se díky PSS dostávají do systémového krevního oběhu, nejvíce ovlivňují centrální nervový systém (CNS) a v menší míře i trávicí nebo močový aparát. Postižení CNS označujeme jako jaterní encefalopatii a k příznakům patří např. občasná slabost, ataxie, dezorientace, točení v kruhu, změny v chování, přechodná slepota nebo záchvaty. Onemocnění se ale také může projevovat trávicími potížemi jako chronické zvracení, občasné nechutenství či polyfágie (nadměrný příjem jakéhokoliv krmiva), průjem nebo naopak zácpa. Typickým znakem u nemocných zvířat je opožděný růst nebo váhový deficit oproti vrstevníkům, což je způsobeno nedostatečným zpracováním přijatých živin.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA