NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > květen 2009 > Naše nejlepší musherka je z Maxova [1. strana ze 2 stran]

Naše nejlepší musherka je z Maxova

O tom, že je nejlepší česká musherka opět na trati nejdelšího evropského závodu, jsme informovali v minulém čísle Planety zvířat. Do uzávěrky jsme však netušili, jak závod dopadne.

Tisíc kilometrů a šedesát k tomu

Jak? Na saních tažených sibiřskými husky; kde? V Norsku; kdy? Když na rozlehlých severských pláních ještě zdaleka nebylo ani památky po blížícím se jaru.

V cíli!

První Češka v historii závodu Jana Henychová odstartovala letos 7. března a trať dlouhou 1060 kilometrů ujela za osm dní a šestnáct hodin. Znamená to, že každých 24 hodin překonala se svými psy téměř 130 kilometrů (což je např. vzdálenost Praha – Plzeň - Klatovy), a protože zhruba polovina času padla na odpočinek nutný pro psy i musherku, dojdeme k úctyhodnému rychlostnímu průměru - skoro 11 km/hod.!
Z 36 týmů na startu pocházely dvě třetiny z Norska, pět týmů bylo ze sousedních skandinávských zemí a pouhých sedm odjinud; a mezi nimi i Jana Henychová. Pět týmů závod vzdalo. Jana byla nejen prvním Čechem na tisícikilometrové trati, ale i jedinou ženou - cizinkou, která kdy závod úspěšně dokončila, třebaže na posledním místě. Za to si vysloužila obrovskou podporu i obdiv všech Norů.

Psi

Závodnice skromně odmítá všechny poklony; pokládá úspěšné absolvování extrémního závodu za vrcholný výkon ne svůj, ale svých psů. To oni urazili celou vzdálenost "po svých".
Původně stála na startu se čtrnácti psy; do cíle jich doběhlo osm. Dojet jich musí nejméně šest. Je jen na musherovi, aby poznal, jestli už některý ze psů dál nemůže, a předal ho na příštím kontrolním bodu svým pomocníkům. Ti mu dají najíst, napít, namasírují ho a obléknou, aby se zahřál, ale pokračovat v závodě už pak nemůže. Podle propozic soutěže se o psy absolvující celou trať musí starat výhradně jejich musher: obouvat botky, aby neomrzly chlupy mezi polštářky na tlapách, stlát jim slámu na spaní, dělit se při odpočinku o místo na saních, ohřívat vodu, rozmrazovat maso, rozdělovat granule a jako zákusek podávat jehněčí nebo kuřecí tuk. To, aby se všichni psi nasytili, je pro dokončení závodu důležitější než cokoliv jiného. Pokud se některý pes rozhodne, že se nají "až za chvíli", je třeba mu potravu doslova vnutit.

Husky závodění baví, ostatně k tomu byli i vyšlechtěni. Pes plný energie zápolí s ostatními o vliv a postavení, takže unavit spřežení znamená větší klid při odpočinku.

Jana Henychová závodí s čistokrevnými sibiřskými husky, což je v konkurenci s husky aljašskými, kteří byli kříženi na rychlost a výkon, značným znevýhodněním. Psům vyhovovalo jet v noci, protože přes den jim bylo horko; pojem "horko" je ovšem nutno brát s rezervou – vždyť Jana si z Norska přivezla několik omrzlin.

Člověk

Na musherovi leží zodpovědnost za trénink, za konečný výběr psů, starosti se zásobováním, s vybavením check-pointů… a také absolvování trati. Musher se musí umět orientovat v terénu a nezabloudit, přiložit ruku k dílu, když psi táhnou saně do kopce, a dobíhat je, když zrychlí. To, co nezasvěcenému může připadat jako romantická projížďka zimní krajinou, znamená kromě jiného i to, že saně a psy na zamrzlém jezeře neubrzdíte, že přejezdy přes horské úseky ve tmě jsou doopravdy náročné - nahoru tlačit, dolů přibržďovat a vyvažovat a navíc dávat pozor na ležící balvany – a že třeba vykonat malou potřebu je pro musherku mnohem složitější operace než pro mushery (a psy).
Musher musí mít kvalitní oblečení, které se kombinuje z norské vlny, goretexu, windstopperu a peří. Při mrazech nižších než 30 stupňů se nasazuje neoprénová maska a jako lem kapuce se Janě osvědčila kožešina z polárního medvěda, protože chrání obličej při vichřici.

DALŠÍ STRANA