NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > květen 2009 > Kelpie, pes plný života [1. strana ze 2 stran]

Kelpie, pes plný života

Naopak psi jsou součástí našeho každodenního života. Již přes 10 let žijeme s několika velkými černými „kříženci“, jak je lidmi často nazýván Beauceron, pastevecké plemeno z Francie. Pro nás to naopak jsou, a vždy byli psí šlechtici, vždy plní vitality, patřičné hrdosti s velkou mírou inteligence. Naše vzájemné soužití přináší dodnes spoustu zážitků a příjemných chvil….ale nejdou dost dobře pochovat!

Měli jsme před sebou úkol, vybrat to správné plemeno. No a vyberte správně, když novodobý atlas plemen psů má nekonečně mnoho stran, na nichž naleznete velkou škálu exteriérově i povahově zajímavých exemplářů. Když už sedí vzhled, zrovna nesedí charakter…. Opravdu není legrace vybrat pejska šitého na míru. Vůbec nezávidím začínajícím majitelům tento velmi zodpovědný krok. Špatná volba totiž mnohdy znamená další zmařený psí osud, jehož prvotní ideály o životě končí v tom lepším případě za pletivem útulku.

Přišli jsme na způsob jak urychlit výběr. Vypsali jsme si naše požadavky a povedlo se. Nakonec totiž ani takový pes v atlase tehdy nebyl!

Osud zasáhl. Jednoho dne nám vběhl doslova pod nohy malý hnědý rozdováděný psík. Bylo to před 5lety na výstavě v Brně. Tak jsme poprvé spatřili kelpii. O plemeni jsme mnoho informací nenašli. Jediným vodítkem byl pro nás standard, který praví: Kelpie je nesmírně ostražitý, horlivý a velice inteligentní pes, je učenlivý, poslušný a oplývá téměř nevyčerpatelnou energií. Projevuje se neobyčejnou věrností a oddaností při plnění uložených úkolů. Má přirozený instinkt pro práci s ovcemi, a to jak v otevřené krajině, tak i v ohradě. Jakákoli odchylka struktury nebo temperamentu, která je cizí pracovnímu plemenu, musí být považována za necharakteristickou.

Naše další cesta tedy směřovala na jih Čech, kde nás čekala celá tlupa těchto zajímavých tvorečků rodu Canis. Měli jsme možnost vidět zde oba rodiče, dokonce i setřičky z prvního vrhu. Představu o vzhledu jsme tedy měli. Kolem nás běhající kelpie mi připomínali psa dinga. Jednou jsem v kině shlédla film o dingovi, jmenoval se Dusty a popisoval osud divokého psa, který se dostal ke zkušenému farmáři, který z něho dokázal vychovat úspěšného pasteveckého psa. Vzhled nám tedy plně vyhovoval. Nenáročný, divoce vyhlížející pes střední velikosti a příjemné čokoládové barvy. Po několika hodinách v jedné místnosti s těmito činorodými psíky bylo rozhodnuto. Domů jsme si odváželi kelpii s evidenčním číslem 14. Vybírali jsme z druhého vrhu kelpií v Čechách.

Při cestě domů jsem viděla v každém pobíhajícím voříškovi kelpii a s úsměvem zjišťovala, kolik podobně vypadajících psíků u nás je. Ovšem opravdových australských kelpií bylo u nás tehdy skutečně jen 14! A my byli novopečení majitelé jedné z nich. Snad proto jsme té naší začali již v autě říkat Kelpí.

Malého tvorečka čerstvě vytrženého ze smečky nevyvedla z míry ani návštěva příbuzných ani několikahodinové cestování. V domnění, že bude unavená, jsme ji po návratu domů a nakrmení zavřeli do kotce. Než jsme však stihli zavřít domovní dveře, ozval se hrozivý jekot… to se kelpie chytla hlavičkou do oka v pletivu. Na řadu přišly pákovky, které ji následně osvobodily. Dodnes mi vystřižené oko v pletivu připomíná první den s kelpií…tak začalo naše vzájemné soužití a poznávání.

Kelpie byla opravdu činorodé stvoření. Pokud se jí člověk zrovna nevěnoval, zaměstnala se sama. Výborně zpracovávala pet lahve, takže dodnes nepotřebujeme žádný lis na plast, hodíme zkrátka lahve jen z okna a pak už jen po dvoře sbíráme prostorově nenáročné plastové placičky. Stejně dobře umí zpracovat většinu materiálů, takže jsme se díky kelpii naučili vše dobře uklízet a zavírat dveře. Když není dostatek materiálu na zpracování, tak se naučí velmi rychle "pást" ptáky, což obnáší nekonečné pobíhání po dvoře doplněné výrazným štěkotem. Pokud nejsou ptáci poblíž, pořádá hon na krtka a ryje a ryje, než nějakého skutečně objeví. Lékem proti těmto nešvarům nudící se kelpie není zavření do kotce, v něm je totiž schopná naučit se mnoha nežádoucím úkonům, včetně vydávání zvuků podobných těm, co vychází z plašičky na myši.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA