NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > květen 2009 > Barvy koček [1. strana ze 2 stran]

Barvy koček

Moje babička bydlela na venkově. Jako městské dítě jsem každé léto trávil nějaký čas u ní v malé hanácké vesničce. Bylo to vždy velké dobrodružství. Babička měla v chlívku prase, na zahradě kozu a králíky, na dvorku hejno slepic. Ve stodole myši a kočku Mícu. A každoročně krásně zbarvená koťata. Babička říkávala – májová.

Míca byla zrzka. Na světlejším červeném základu její srsti se nacházely výrazné proužky a tečky a vše bylo prosvětleno bílou. Zářivě čistě bílá tvořila na hlavě pravidelný klín, obrácené velké V, bílá se táhla přes hruď, v širokém pruhu dosahovala na boky a vzadu až ke kořeni ocasu. I všechny nohy měla bílé, jen na jedné červenou skvrnku – prý pihu krásy. Rozložení jejich barev bylo tak krásné, že si ho dodnes pamatuji.
Po příjezdu k babičce jsem vždy napřed utíkal do stodoly. Hned za vraty v pelíšku ze sena tam na mne každý rok čekala dvě koťata a spokojená předoucí Míca. Jedno z koťat bylo pokaždé malované jako velikonoční vajíčko nebo babiččin kroj, ve kterém chodívala v neděli do kostela. Byla to vždy kočička a měla na sobě velké a drobnější černé, zrzavé a bílé skvrny. Nejen dobou svého narození, ale i zbarvením to bylo typické májové kotě.

Pestrost i v názvosloví

V současné době je na celém světě známo více než padesát kočičích plemen. FIFe, jedna ze světových felinologických organizací, jejímž členem je i Český svaz chovatelů, jich uznává třicet pět. A možná u poloviny těchto plemen se vyskytuje barevná varieta májové kočky, odborně zvaná želvovinová s bílou. Ve Spojených státech amerických se toto zbarvení nazývá calico, v anglosaských zemích chintz. Tradiční plemeno Japonska, japonský bobtail, se v této varietě označuje jako mi-ke. Anglická terminologie této barevné variety se nazývá Tortoiseshell and white, v němčině zní také zajímavě – Schwarzschildpatt mit weiss.

Barvy jako od Picassa

Atraktivní želvovinové kočky s bílou mají velké a ohraničené barevné skvrny černé a červené různých odstínů, od sytě zrzavých po téměř krémové. To vše obklopuje zářivě bílá. Poměr bílé barvy a ostatních barev je proměnlivý.
Nejmenší podíl bílé barvy má bikolor (u želvovinových koček vlastně trikolor) – barevné skvrny musí být zřetelně ohraničené, barevně stejnoměrné a harmonicky rozložené po celém povrchu. Barevný podíl je maximálně dvoutřetinový a minimálně na polovině povrchu těla, zbytek tvoří bílá. Bílý proužek, "plamínek" v obličeji je žádoucí, rovněž tak je žádoucí bílý pruh přes lopatky. U perských či britských koček bývaly dřív standardy mnohem přísnější. Vycházelo se ze standardů holandských králíků, kde jakákoliv nepravidelnost v bílé skvrnitosti vede až k diskvalifikaci jedince (a takový končí na pekáči). Tento trend je již u koček překonán uznáním dalších variet s bílou skvrnitostí.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA