NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > červen 2009 > Velškorgi - pembroke a cardigan [1. strana ze 4 stran]

Velškorgi - pembroke a cardigan

Obě pocházejí z Velké Británie, resp. z Welsu, a podle konkrétních míst výskytu nesou buď označení velškorgi cardigan (z oblasti Cardiganshire), nebo velškorgi pembroke (z Pembrokeshire).

Už základ označení - corgi - je složeninou dvou výrazů: cor, ze starého velšského slova cor – trpaslík (nebo také stáj), a gi – pes. Obě plemena patří do skupiny ovčáckých a pasteveckých psů, od kterých se ovšem liší výškou – ale i přes své krátké končetiny je to velmi pohyblivé a čilé plemeno.

Z obou plemen je velškorgi cardigan tím starším, ba velmi starým. Byl chován už v 10. století, jak dokazují zmínky v zákoníku z roku 920, kde jsou mj. upravovány majetkové vztahy vč. těch ke psům zvaným corgi. Do Walesu se podle některých teorií dostal s Vikingy, podle jiných s keltskými Kymry. Je pravděpodobné, že je příbuzný severského špice zv. västgötaspets, a nepravděpodobné, že by byl (podle jiných dohadů) spřízněn s jezevčíky. Jak a kdy docházelo ke zkracování končetin, tedy zda ještě na pevnině nebo až na ostrovech, není známo; předpokládá se, že se to stalo v důsledku mutace, protože krom švédského vallhunda není (ani v minulosti nebylo) žádné jiné ovčácké plemeno krátkonohé.

Zvláštním plemenem odlišného původu je velškorgi pembroke. Do Británie se dostal až za Jindřicha I. r. 1107 s vlámskými tkalci. Po čase se z nich stali zemědělci, hlavně chovatelé ovcí a koní, a z pembroka vynikající ovčácký pes a patař, blízký vlámské šiperce.

Chov ve světě

Ještě v roce 1925 se oba velškorgi vystavovali společně a někdy se dokonce i křížili. Jako samostatná plemena jsou klasifikována až od roku 1934.
Obliba plemene pembroke vzrostla v momentu, kdy si v Buckinghamském paláci pořídili hned několik těchto psů, a nastalou popularitou naprosto překonali oblíbenost plemene velškorgi cardigan. Dodnes je jeho výskyt přibližně osmkrát četnější než cardiganů.
Obliba plemene pembroke postupně vzrůstala nejen na britských ostrovech, ale také v britských koloniálních državách i mimo ně. Britský Kennel Club oficiálně uznal jak plemeno velškorgi cardigan, tak pembroke v již zmíněném roce 1934, americký AKC pak plemeno cardigan v roce 1935 a pembroke o rok později.
Chov obou se rozšířil do Spojených států, Kanady, Austrálie a Japonska, v Evropě do Finska, Švédska, Norska a v poslední době také do Francie, Švýcarska, Polska, Itálie, na Slovensko a k nám.

Historie českého chovu pembroke

Na počátku 50. let se o zvláštně vypadajícím plemenu velškorgi pembroke dočetl PhDr. Vladimír Mojžíš. Získat podrobnější informace či dokonce chovného psa bylo v době tuhé izolace téměř nemožné, takže první fenka Ynghariad-i-Weichsel se k panu Mojžíšovi dostala až dlouho poté z Německa. Jakmile se o tom mezi příznivci velškorgi ve světě rozšířila zpráva, nastalo mezinárodní úsilí o to, aby byla úspěšně nakryta. Podporu chovu poskytly zejména paní Edith Soltesz z Rakouska, majitelka chovatelské stanice Colwyn a mezinárodní rozhodčí, a paní Mia Passmans z Nizozemska, vlastnící chovatelskou stanici Sheerin. Ze spojení Weichsel s holandským psem Merry Souvereign Miijoho se 11. září 1974 narodili v chovatelské stanici Moravie Mefistofeles první čeští velškorgi. První porod Weichsel byl komplikovaný a druhý (po nakrytí krycím psem Vaarwel Sheerin) nepřežila vůbec – naštěstí alespoň tento její poslední vrh odchovala náhradní matka foxteriérka.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA