NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > červen 2009 > Eukanuba World Challenge 2008 4. díl [1. strana ze 2 stran]

Eukanuba World Challenge 2008 4. díl

Co bylo dříve? Vejce nebo slepice? Odpověď na tuto otázku je stran kynologických akcí v Americe jednoduchá. Na počátku stál American Kennel Club, pod jehož záštitou se již osmkrát konala soutěž AKC/Eukanuba National Championship (dále jen NC).

Regionální výstavy

Víkend, v němž probíhá na Long Beach Eukanuba World Challenge i NC, začíná ještě o tři dny dříve třemi různými regionálními výstavami pořádanými na stejném místě v hale National Exhibition centra. Přijíždějí na ně handleři se psy, kteří dosud nejsou tak úspěšní, zkušení, nebo jsou mladí a potřebují zkušenosti. Soutěží se ve věkově oddělených třídách pro psy a feny, jejich sytém je dost odlišný od našeho a vítězové plemen mají možnost získat cenné body pro titul amerického šampiona. Právě díky podobně sestaveným "šňůrám" výstav je někdy možné splnit podmínky šampionátu velice brzy. Konkurence bývá na menších výstavách různorodá a ne tak početná. Přesto je všem psům věnována dokonalá profesionální péče. Handleři dobře vědí, kam kterého psa přihlásit a netají se tím, že povětšinou jezdí takzvaně "na rozhodčího". Ze svých zkušeností vědí, jaký typ preferuje, nebo co se mu líbí a tím zvyšují šance svých psů na úspěch. Naopak neztrácejí čas ani peníze u posuzovatelů, jimž by exteriér jejich svěřence do oka zřejmě nepadl. Jednoduše jsou mistry v taktice a optimálním programování.

Co je jinak?

Americké výstavy se od našich výrazně liší v mnoha věcech, ale jedné si zaručeně všimne každý. Někdy je pro handlery, jejich vybavení pro úpravu a přípravu výstavních jedinců připravena i větší plocha, než jaká patří výstavním kruhům. Na výstavě se na upravovacích stolech od rána koupe, suší, stříhá, barví, pudruje, lakuje, tupíruje, bandážuje, žehlí i zatěžuje pomocí nepřeberného množství speciální kosmetiky. Z běžně vypadajícího psa tu šikovné ruce ošetřovatelů a psích kadeřníků vyrobí čistotou se skvoucí elegantní a nepřehlédnutelně krásné jedince. Někteří připomínají bělostné porcelánové panenky, jiní rozkošné plyšáky z hračkářství, další by mohli od minuty sloužit jako reklama na voňavé medvídky pro děti. Ačkoliv miluji čisté a udržované psy, přece jen mi na mysli vytanula otázka, jestli tu příliš nemizí psí přirozenost a původní vlastnosti. Neděláme ze psů objekty svých přehnaných ambicí a cílů? Nehraničí mnohahodinové stání na úvazech při fénování s týráním? A není tak výrazně upravený pes spíš výsledkem lidského umu než vlastní krásy? Snad jen dodejme, že na americké výstavy jezdí také představitelé FCI, kteří nám na druhé straně zakázali málem i vzít na psa místo kartáče hřeben. Možná by se hodila zlatá střední cesta...

AKC National Championship

Laikovi by se mohlo zdát, že jde jen o národní výstavu, ale od skutečnosti by byl hodně daleko. Blíže je spíš charakteristika několikatisícové soutěže psích šampionů, kde psi a feny soutěží dohromady bez ohledu na pohlaví a věk. Ve hře je titul vítěze plemene, vítěze opačného pohlaví a několika čestných ocenění krásy zadávaných podle počtu přihlášených psů v plemeni. Finále obsahuje soutěže sedmi skupin plemen uznávaných AKC i Best in Show. Speciální kategorií s rostoucí popularitou je kategorie Bred by Exhibitor, čili psů předváděných svým chovatelem. Chápu, že vás vystavování psa chovatelem neskácí údivem k zemi, neboť v našich zeměpisných šířkách si děláme všechno sami, včetně vystavování psů, a předvádění chovatelem či majitelem je na našich výstavách na denním pořádku. Netoliko však v Americe, kde svět výstav stojí a padá s profesionální handlerskou asociací a kde si bez profesionálního handlera prostě neškrtnete. Třídy, BIG i BIS kategorie Bred by Exhibitor jsou čím dál silněji obsazovány a jejich vítěze uvidíte uspět i v první části soutěže, protože se tu dá soutěžit dvakrát, pakliže se chovatel odváží poměřit síly s profesionálními handlery. Však se sem přihlásila i řada soutěžících z EWC, aby vyzkoušeli štěstí. Se psy dovezenými z celého světa ale museli počítat s tím, že delegovaní rozhodčí posuzují na NC výhradně podle standardů AKC, čili jedinci, u nichž se standard FCI liší, měli smůlu a bylo rozumnější je do soutěže nehlásit.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA